Ve svých rozhovorech se odkazujete na vliv bláznovství – nepovede taková lidská ztřeštěnost až k pomyslnému očekávání konce světa? Co by ho mohlo podnítit a čím by mohl být zapříčiněn?
Podle Bulletinu amerických jaderných vědců je dohlednost katastrofy s existenční hrozbou pro někoho nukleární válka, pro jiné klimatická změna, pro další nově nastupující a vnitřně disruptivní technologie nebo rozpad morálních hodnot současné civilizace či její přelidnění. V prvním případě jsme čelili této hrozbě už koncem druhé světové války, pokud by tehdejší Osa dosáhla na jadernou munici, v dalším pak během Kubánské krize či Vietnamské války a i v současnosti jsme pod vyhrůžkou držitelů jaderné výzbroje, která je v rukou často nekontrolovatelných bláznů – diktátorů. Konec světa, některými nazývaný Armagedon, je jedna ze zásadních otázek lidské přirozenosti, protože se o něm hovoří už v Bibli v kontextu s Božím soudem, který bude nad lidmi vynesen v souvislosti s předpokládaným druhým příchodem Ježíše Krista. Člověk má být souzen za to, jak naložil s božským poselstvím, které nám kdysi Ježíš svým životem zprostředkoval. Slovo poselství si pak můžeme explikovat jako civilizaci a jak jsme se s ní vypořádali?
Odpovědi na to by asi byly všelijaké. Jaké se naopak nejčastěji objevují v souvislosti s tím, co lidstvo čeká?
Bulharská Baba Vanga, přezdívaná Nostradamus z Balkánu, měla vize, které se často staly skutečností. Předvídala výbuch Černobylské elektrárny 1986, smrt princezny Diany 1997, nebo očekávala konec života v důsledku vymírání včel a před tím nástup Vladimíra Putina jako vládce světa, ale i nositele hladomoru. Na druhé straně vídeňský rodák, kybernetik Heinz von Foester, žijící od roku 1949 v USA, vydal v prestižním časopise Science 1960 studii o narůstajícím přelidnění s varováním, že člověk jednou zničí sám sebe. Aplikoval matematický vzorec s názvem „rovnice soudného dne“ s pomyslným koncem vývoje lidské populace kolem roku 2036, pokud se do té doby neomezí porodnost. Podle předpovědí OSN se ale populační růst zastaví až někdy kolem roku 2060, kdy na Zemi bude zhruba 10 miliard lidí. Poté se začne populace snižovat a vzhledem k technologickému pokroku nic nenasvědčuje tomu, že bychom těch 10 miliard nezvládli uživit, pokud ovšem bude dost pitné vody. To jsem popsal v jednom z předchozích rozhovorů o potenciálu zavedení povolenek.
Fotogalerie: - Cestou energetické bezpečnosti
Často zmiňujete Gaiu jako matku Země, považovanou za prvotní bohyni, jindy za matku přírody. Má něco společného s předvídáním a předcházením Armagedonu?
Gaia nepředstavuje pouze svoji vlastní fyzickou planetu Zemi, ale zastupuje i síly přírody, to znamená zákony a inteligenci, které existují na každé úrovni vesmíru. Pojednává o schopnosti pozemského systému regulovat svůj „globální metabolismus“, tj. procesů souvisejících s výměnou hmoty a energie. Země je chápána jako super-organismus, který je vitální ve fyziologickém smyslu tak, že udržuje celoplanetární prostředí pomocí vzájemného usměrňování existujících entit.
Jak se dá to vzájemné usměrňování co nejsrozumitelněji popsat?
Živá a neživá složka přírody se propojují do jediného řádu. Ukažme si možné propojení na hypotetickém příkladu dvojích květin – sedmikrásek, existujících ve fiktivním světě Daisy. Jsou to třeba černé a bílé sedmikrásky, které jsou schopny růst pouze v mezích určitých teplotních podmínek. Oba druhy mají obdobnou rychlost růstu, ale bílé odrážejí sluneční paprsky, a tím planetu ochlazují, zatímco černé sedmikrásky sluneční paprsky absorbují, a tím přispívají k oteplování planety. Černé sedmikrásky rozkvétají dříve, protože jsou schopny lépe absorbovat teplo. S narůstající teplotou se ale začíná dařit lépe bílým sedmikráskám, které se lépe dokážou vyrovnat s vysokou teplotou, protože jsou schopny odrážet teplo, a tak se dostatečně ochlazovat, čímž i zajišťují své přežití.
Psali jsme:
Vzroste-li teplota dostatečně, pak bílé sedmikrásky mohou nahradit černé sedmikrásky ve všech klimatických zónách, čímž nadále ochlazují planetu. Samozřejmě nelze vyloučit, že vzrůstající teplota přehluší stávající řád a bílé sedmikrásky nedokážou planetu dostatečně ochladit a umírají. V té chvíli se celý systém zhroutí a teplota vyletí skokově vzhůru. Nutno ale zabudovat vzájemné a prospěšné působení predátorů ve smyslu toho, že králíci jedí sedmikrásky, lišky jedí králíky. A čím více je králíků, je i více lišek, což tou měrou zabraňují přemnožení druhů. Bohužel, člověk má jako střežícího predátora jen sám sebe. Následně se původní teplotní výkyvy vyrovnávají a postupují v rámci složitosti samoregulačního modelu, který je jedním ze základních oscilačních principů vývoje, neboť organismy a procesy mají schopnost samoregulace, což znamená, že pochody uvnitř živých soustav jsou v závislosti na vnějším prostředí regulovány zpětnými vazbami. Úloha se stává konkrétnější což je ilustrativním příkladem komplexnosti této „hry“, odvíjející se na bázi podmínek soužití. Jedno z neočekávaných zjištění této simulace je, že s růstem počtu druhů se zvyšuje míra pozitivních vlivů na celou planetu a že živočišná různorodost je nesmírně důležitá pro přežití. Přetrvávání lidského druhu však má opačnou tendenci.
Lze tedy tvrdit, že přetrvávání lidstva a jeho boj o co nejpřepychovější přežití je hrozbou pro přežití planety?
Lidstvo se přemnožilo a jeho boj o bytí souvisí s vykořisťováním životního prostředí. Z planety se stává obrovské smetiště lidských výdobytků – třeba plastů. Zabetonovala se příroda, narušila se křehká rovnováha potřeby a zdrojů a člověk se začal starat především sám o sebe s předpokladem, aby jeho přepych byl zachován, ale rizika s ním spojená vzal na sebe někdo jiný! I v předložené kauze Gaii se člověk vycvičil zápolit s odvetou bohyně, seslanou na něj za jeho životaschopnou aroganci tím, že se naučil bojovat s epidemiemi a dalšími katastrofami postihujícími lidstvo. Soustředil se na politiku, která slouží materiálním zájmům hrabivé skupiny lidí během jejich krátké doby vlády většinou s nedohledatelnými následky nezodpovědnosti. Zvířecí smečky bojují o regionální území svrchované působnosti, a tak i člověk, při zachování zvířecích instinktů, válčí a bojem rozšiřuje svá teritoria, globalizuje společnost a zapomíná, že vyšel z regionálního matriarchátu. Na rozdíl od zvířat si ale civilizovaný člověk vybudoval určitá pravidla pro zachovávání státních hranic a teritoriální kompetence, ale bohužel své úmluvy nedodržuje. Vítězoslavně jsme zbořili a dnes znova stavíme ploty proti lidské migraci, novodobá válka rozbíjí civilní domy a vyvražďuje nevinné stejně jako zastara, a to vše jen proto, aby se někde zdůraznila lidská nadřazenost. Civilizace stagnuje a taky se odehrává nápodobně – děj cirkuluje v různých kulisách. Všechno má své předehry a důsledky.
Nepochybně své předehry má a jistě bude mít i své důsledky nynější tragédie agresívní války na Ukrajině. Jaké hlavní to jsou?
Ruské politbyro dnes zdůrazňuje, že po druhé světové válce v roce 1945 nemělo dopustit, aby se poražené Německo vrátilo zpátky k ekonomické moci, později se nemělo povolit jeho spojení s tehdejší NDR a nedopustit rozpad sovětské federace včetně územních ztrát. Takové žalozpěvy jsou stejně platné, jako kdybychom vytýkali našim legionářům, že když obsadili ruskou magistrálu, tak ji nevyhlásili za součást Česka. Prostě historie má svoji důslednost a snažit se ji násilně změnit je návrat do doby Čingischána a mongolského válečného podmanění části světa včetně Evropy v druhé polovině 15. století, nebo novodobý boj o kolonie v 18. století a následný vzestup Hitlera. To vše měla změnit konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě ze srpna 1975 určující novou bezpečnostní architekturu Evropy zmiňující svrchovanost a neporušitelnost hranic, zdržení se hrozby silou i rovná práva národů, tehdy společně podepsaná Sovětským svazem a Spojenými státy.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Následovala Pařížská charta bezpečnosti a spolupráce z listopadu 1990, Budapešťské memorandum 1994, kdy se Ukrajina vzdala jaderných zbraní výměnou za záruky suverenity a územní celistvosti, a zakládající akt mezi NATO a Ruskou federací z roku 1997, charakterizující principy vzájemné spolupráce. Navzdory všem dohodám si ale Rusko zopakovalo nevyprovokovanou zimní válku s Finskem 1939, během níž získalo územní profit. A tak jsme nyní v očekávání, jaký oblastní zisk jim přinese agrese na Ukrajině, jestli bude někdo označen za vítěze, což není ani u jedné bojující strany žádoucí, a jestli někdo bude určen za blázna hodného mezinárodního válečného soudu. Sami nechceme, aby ruský agresor nezákonně obsadil ukrajinské území, ale zároveň posíláme zbraně proti agresorovi, a tím prodlužujeme válku a utrpení civilistů – opravdový pocit mentální roztříštěnosti! Už římský státník Cicero zdůvodňoval, že nespravedlivý mír je lepší než spravedlivá válka.
Nemůže tenhle válečný konflikt, během něhož se občas zahrozí použitím jaderných zbraní, vyústit ve vše zničující nukleární peklo?
Jaderná exploze by přinesla zpustošující tepelnou smrt v okruhu daném velikostí nálože. Ale pokud by se konflikt stal vícenásobným, neměl by vítěze, jenom poražené, protože by zapříčinil i celosvětový nástup tzv. malé doby ledové v trvání mnoha set let. Ohnivé bouře výbuchů by totiž vypustily nečistoty – saze a podobně – do horní vrstvy atmosféry, což by zablokovalo pronikání paprsků slunce a vyústilo v neúrodu s poklesem teploty až o deset stupňů. Ale se souběžným ochlazováním planety by se rozšířily ledovce, které by zabránily lodní dopravě a podobně. V malém měřítku nemusí jít o samotnou explozi kufříkového typu bomby, ale jen o pochybení při správě nukleární elektrárny – můžeme vzpomenout na Černobyl 1986. To se stává velice aktuální v případě ukrajinské Záporožské jaderné elektrárny, třetí největší na světě, kde tamní pracovníky drží okupující Rusové jako rukojmí a objekt využívají jako nenapadnutelnou pevnost pro instalaci svých takto nezasažitelných raketových systémů. Nukleární hrozby a hra slov kolem toho upřesňuje výrok bývalého ruského prezidenta i premiéra Dmitrije Medveděva, že snažit se trestat jadernou mocnost ohrožuje existenci celého lidstva. I bez faktického upotřebení jaderné hrozby už Rusové tak trochu svou válku vyhráli, a tak možná splnili svůj úkol. Rozvrátili totiž světovou ekonomiku, nastolili utrpení, chudobu a někde i hlad, rozhojnili emigraci a zdegradovali ekologii a někde i civilizaci, aniž by se to jich samotných nějak moc dotklo – jsou na nedostatky a bídu tradičně zvyklí.4
Fotogalerie: - Ruský šrot na Letné
Je momentálně pro lidstvo větší hrozbou jaderná válka, nebo klimatická apokalypsa?
Jaderné válce se můžeme vyhnout, ale sopečné erupce, rozsáhlé požáry nebo klimatické změny jsou rozhodně něco, co se bude opakovat a co nemůžeme eliminovat. Historie ukazuje, že v minulosti existovalo výrazné oteplení spojené s dobou Minojskou, Románskou a středověkou, a to v přírodním cyklu zhruba 1200 let, kdy civilizační vliv nárůstu oxidu uhličitého nemohl být zásadním problémem a kdy naopak historie ukazuje, že nástup zvyšujících se teplot předbíhal změny v obsahu CO2. Zdá se, že vliv obsahu CO2 na globální teplotu je zveličován. I když klimatičtí alarmisté tvrdí opak odvolávajíc se na zvyšující se hladinu moří. Ta však v geologických dějinách Země kolísala v závislosti na globální teplotě, kterou ovlivňují fyzikální procesy nejrůznějších – třeba Milankovičových – cyklů, svítivosti slunce a tak dále. V horizontu budoucnosti naši potomci možná nebudou chápat, proč lidstvo na nevyhnutelné klimatické změny reagovalo omezováním svých technologických výdobytků s chimérou snižování obsahu CO2 a nereagovalo více praktickými reakcemi a technokratickým jednáním chápajícího spoluúčastníka, jak tyto dopady na civilizaci přestát a případně zmírnit ve smyslu – postavíme přehrady a protipovodňové stěny proti opakujícím se povodním, ale nebudeme zbytečně střílet do mraků v bolševickém smyslu: poručíme větru a dešti.
Ing. Jozef Síkela
Na jedné straně klimatické obavy, na druhé straně energetika. Jak jsou tyto dvě strany téže mince pro lidstvo propojitelné?
Schizofrenie u osob je závažnou nemocí, ale u institucí typu vláda se to zdá být normální. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak může jedna instituce, jako je česká vláda, řešit ve stejný den zvyšující se ceny energií, zatímco ministryně životního prostředí diskutuje v rámci našeho evropského předsednictví ekologický projekt „FIT for 55“. Kabinet profesora Petra Fialy schválil ve zrychleném řízení úsporný energetický tarif, jehož aplikace znamená, že vláda využije určitého objemu peněz daňových poplatníků, aby uhradila část nákladů na nákup energií tak, aby cena byla pro konečného spotřebitele o něco nižší a přijatelnější. Ve výsledku tak ministr Síkela zlepšení slibuje, ale ministryně Hubáčková naopak přináší pro život občanů komplikace.
Z vícero stran se ozývá kritika, že se levně vyrobená elektřina v Česku obchoduje na burze v Lipsku a pak za výrazně vyšší cenu prodává v tuzemsku. Co si o tom myslíte?
Jsou ceny elektřiny v ČR spravedlivé, s ohledem na mezinárodní situaci?Anketa
Vámi přednesená řešení by byla logická a pro Česko z ekonomického pohledu veskrze výhodná. O čem tedy svědčí to, že jsme se nechali vmanévrovat do pozice, která je výhodná pro všechny okolo, jen pro české odběratele ne?
Na statistických údajích se dá prokázat, že Česko je výnosným „krmelcem“ pro staré země Evropské unie. Vzhledem k vytvořenému HDP odsud proudí největší objem peněz ze všech nových zemí EU. Každý rok vymizí na Západ kolem 300 miliard korun na dividendách a existují i další únikové kanály. Třeba vnitrofiremní účetnictví, kdy některé součástky ze Západu jsou záměrně předražené a při kompletaci snižují zdaněný zisk v Česku a přesouvají ho do mateřských zemí nebo daňových rájů. Česko se tak stává střediskem ekonomických vyděračů a úniků do daňových rájů, což je živná půda pro spekulace. Čtyřicet zemí světa s nábožným zanícením vyhlašuje sankce, ale dalších 160 zemí světa žádné sankce neřeší. Rus se mlátí s Ukrajincem už řadu let a Čech si to dává spolu s jinými za úkol uhradit. Řada zemí – třeba Maďarsko a Německo – kupuje ruský plyn na dlouhodobé kontrakty, za ceny sjednané z doby před jedním a více roky, zatímco my pak kupujeme 5x dražší plyn od Němců na aktuálním – spotovém – trhu. S tím i souvisí i unáhlená privatizace české plynárenské sítě do rukou německé společnosti RWE v roce 2002. Něco tedy vydělají na naší hlouposti Rusové, hodně vydělají Němci, ale všechno platíme my všichni, a tím si zvyšujeme svou vlastní inflaci.
To vše by měla řešit vláda Petra Fialy, která si ovšem počíná sedm měsíců u moci poněkud rozpačitě. Nebo to vidíte jinak, když jste její nástup původně vítal?
Nezvládnutelný chaos, který neodmyslitelně patřil k vládnímu počínání v průběhu covidové epidemie, se navrátil jen v jiném módu. S nástupem kabinetu profesora Petra Fialy jsem věřil – a on nám je i sliboval – v jasné a srozumitelné státnické kroky. Ale změna nepřišla. Jako osobnost, bohužel, zklamal a stal by se dobrým ministrem zahraničí a vládním spolu-promotorem miliard ze státní kasy putujících na pomoc Ukrajině. Slepená koalice nebyla na vládu jaksi připravena, protože nebylo kde narychlo brát lidské zdroje, a tak se především uplatnili všichni političtí čekatelé na výnosná koryta. Vnucení ministři, zkorumpovaná strana, která bezostyšně přejmenuje už odsouhlasené delegáty jako nedůvěryhodné, pidistrany, které by se samostatně do vlády nevměstnaly, jsou jen doprovodným efektem. Premiér ujistil, že předsednictví EU zvládneme, ale zapomněl ujistit, jestli to zvládneme i na domácí scéně. A nakonec připomeňme, že ani po třiceti letech jsme se nevyrovnali s bolševickou tyranií kromě toho, že vykřikujeme, jak byla zločinecká. Kdysi nezbytné lustrační osvědčení zabralo na donašeče, ale zcela opominulo nositele a činovníky zločinnosti tehdejšího režimu. Řada z nich se dodnes uchází o výnosná místa vykazujíc ztrátu paměti, kterou omlouvají svou ideovou účast na tehdejší zločinnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
