Naše masokombináty padly. Z Ruska jsme pryč, vystřídali nás Američané. O stavu českého vepřového

31.08.2020 15:10

ROZHOVOR Nedivme se našim vyšším cenám za maso, když jsme nechali padnout největší masokombináty, které i tak nedosahovaly ani zdaleka kapacit těch západoevropských. Z Ruska jsme se stáhli, takže tam staví na zelených loukách Američané. Dříve se z vepřů vytěžily suroviny i pro farmaceutický průmysl, dnes to kapacitně nestíháme s těmi pár tisíci kusy za den. Paradox doby – díky poptávce z Číny a Vietnamu zmizel bůček, ale přebývala kýta. A k tomu ještě covid, kurz eura a koruny. Přinášíme exkluzivní rozhovor s dlouholetým odborníkem v oboru Ing. Luďkem Šleisem, jednatelem společnosti Karlovarské uzeniny, s.r.o.

Naše masokombináty padly. Z Ruska jsme pryč, vystřídali nás Američané. O stavu českého vepřového
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prodej masa
reklama

Jak momentálně „válčíte“ se záchrannými, nejen covidovými, pomocnými a podpůrnými programy?

Anketa

Jsme zadlužení a příspěvek 5 tisíc Kč pro důchodce si nemůžeme dovolit, řekla předsedkyně TOP 09 Pekarová. Má pravdu?

13%
87%
hlasovalo: 17340 lidí

Ve druhé polovině března jsme spadli s obraty na 50 procent. Duben, květen to samé. Od června se zvedáme zhruba o deset procent každý měsíc díky postupnému otevírání hotelů a restaurací. Zaměstnance jsme propouštěli minimálně. Spíš odešli sami, třeba bourat maso na jatka do Švýcarska.

Musím pochválit Ministerstvo práce a sociálních věcí za programy Antivirus A a B. Jednoduché, rychlé. Ovšem po třech měsících přišla kontrola, a co vypadalo jednoduše, je ve skutečnosti daleko složitější.

Zkoušeli jsme také COVID-3, ale protože v masném průmyslu jsou minimální marže – my jsme za minulý rok měli pouze nějakých 50 000 korun zisku, a to při obratu 50 milionů – tak vám bankéři, kterým jsme vždy všechny úvěry za 30 let podnikání zaplatili a mají je jištěné Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, řeknou, že nemáte zdroje. Fixní náklady se stále zvyšují, ale marže nikoliv. Konkurence je v naší branži hrozně velká a kapitálově bohaté firmy ještě přitápějí snižováním cen na nákladovou hranici.

Anketa

Podporujete návrh, aby se v českých obchodech povinně prodávalo až 85 % českých potravin?

91%
9%
hlasovalo: 11191 lidí

Do toho ještě snížená DPH v Německu – 5 procent proti našim 15 – to je skoro deset korun na kilo u vepřového masa pro neplátce. A tak je výhodnější jet nakupovat do Německa jak pro obyvatele, tak i pro provozovatele restaurací. Máme to koneckonců za rohem...

Pojďme k cenám. Maso je prý drahé, stojí víc a více…

V loňském roce šlo vepřové maso velice cenově nahoru, a to kvůli poptávce v Číně. Tam největší zpracovatelské západoevropské firmy jako Westfleisch, Dänisch Crown, Tonnies a Vion vyvážely půlky prasat a jejich části za dvojnásobnou cenu, než se prodávaly tady doma. Takže v Evropě šly ceny masa nahoru, protože nebylo. Dostali jsme se s cenami do zajímavých paradoxů. Třeba vykostěný bůček byl přes stovku, a kýta na sedmdesáti korunách. To je zcela ujeté, díky tomu, že se exportovalo do Asie, kde je vysoká poptávka po bůčku. Takže bůček šel cenově nahoru a nebyl, a kýta tady zůstávala, takže je dnes paradoxně levnější, než je bůček. Ceny prostě tvoří poptávka a nabídka...

České producenty prasat a zpracovatele likvidují zahraniční firmy, které porážejí 20 tisíc až 30 tisíc prasat denně. Tam se dostanou nákladově z cirka 12 eur na porážku živého prasete na polovinu. Tedy na šest, samozřejmě i díky tomu, že mají obsazen východoevropský trh a že exportují do Číny a mohou těžit, prodávat a vyvážet vedlejší jatečné produkty, které koupí průmysl na výrobu granulí pro psy a kočky, ale zhodnotí třeba i nožičky a podobně. Ty vyvezou za euro dvacet a mohou si snížit v kalkulaci cenu pro libové části. Při těchto porážkách se najednou ekonomicky vyplatí těžit přírodní střeva, kde je velká spotřeba vody při opracování. Ta nejenže prodají, ale zevnitř střev vytěží mukózu a z toho udělají farmaceuti heparin – prostředek proti srážlivosti krve. Za odvoz čerstvých kostí, ze kterých se vyrábí želatina, dostávají zaplaceno, naopak u nás je většinou likvidujeme jako konfiskát a platíme za likvidaci čtyři koruny za kilo.

Mohou si dovolit investovat do neuvěřitelných technologií, při těchto objemech mají robotizované porážkové linky, kde člověk pouze dohlíží na činnost robotů. Možná že by to u nás taky bylo, kdybychom měli svoje masokombináty. Jestli se nemýlím, tak jich bylo asi 42. Řada s vyspělými technologiemi dobře srovnatelnými se Západem – Čakovice, Písnice, Klatovy, Planá nad Lužnicí, Martinov. Asi by jich nebylo tolik, porážky by stačily možná dvě na celou republiku. Ztratili jsme trh – stačilo pár let dotovat vývoz masa ze strany EU do takzvaných nových zemí. Trh u nás ovládají zahraniční supermarkety, které  se chovají tržně, ale také jsou patrioti, ovšem k zemi, kde sídlí, ne kde mají provozovny, filiálky a tak dále…

Ale k vaší otázce. Ano, ceny vepřového se dostaly na konci minulého roku až na rekordních 2,03 eura za kilogram za jatečně opracované tělo. To dostávají zaplaceno chovatelé. Tato cena se po Novém roce postupně snižovala a i díky koronavirové pandemii a omezenému vývozu do Asie se dnes nachází na 1,47 eura za kilo. V březnu 2020 jsme ale dostali další ránu v podobě skokové změny kurzu eura k české koruně z 24,80 na 27,80, což se projevilo v nárůstu cen masa a uzenin, protože dnes cirka 60 procent hlavně výrobních mas dovážíme. Pozitivní je, že tato vysoká cena přiměla některé chovatele k úvahám na nové investice do chovu prasat, což by bylo určitě dobré pro naši soběstačnost. Ale současná cena už asi tyto úvahy zase pohřbila…

Ceny hovězího jsou převážně stabilní, a u kuřecího masa s malými výkyvy taktéž.



… a co dotace? Zaklínadlo?

My jsme po vstupu do EU měli normální cenu například vepřové plece za 85 korun, ale Němci nám byli schopni dodat o dvacet korun levněji, protože na to dostali dotaci. Tady vidíte, že dotace likvidují tržní hospodářství, protože někdo je dostane, někdo si je umí sehnat, ale někdo ne. Kdyby naši sedláci regulérně soupeřili bez dotací s Francouzi nebo s Němci, tak bychom obstáli docela v klidu.

My bereme česká prasata z Českého Brodu a ze Žihle na severním Plzeňsku. Nemocnice, školy, školky, všichni vyžadují to paradoxně nejlevnější maso, takže musíme dovážet. Bereme si vepřové maso z Německa, Nizozemska, Belgie, Španělska, protože je levnější, než když to tady vybouráte z půlek. Důvody už znáte. Vysoká produktivita, robotizace a automatizace díky ohromnému trhu, kam dodávají. Ve starých zemích EU si umějí sáhnout i na dotace, třeba například na sprchování prasat před porážkou, a tím se dostanou k částkám, na které se naši sedláci nedostanou. Pak se nemůžeme divit, že zde, na západě republiky, ale i jinde v Čechách, kde byly krásné stáje a prasečáky, třeba firma Mavex, to byli skuteční machři na chov prasat, tak dnes je to všechno zavřené.

Existují i dotace politické, například bavorští sedláci mají větší množství prasat, než jsou schopni porazit v samotném Bavorsku. A tak otevírají kvůli větší kapacitě stará jatka v Bamberku, která normálně nemohou být rentabilní. A vzniklou ztrátu přikryjí politici. Mají na to QS certifikát a svůj trh si tím chrání… na rozdíl od nás.

Říkalo se, že vzhledem ke covidu se zavírají některá evropská jatka…

Ano, to je ta druhá strana mince v případě budování ohromných jatek. Nebezpečí výskytu moru prasat nebo jiné pandemie.

Určitě jste viděl v televizi, co se dělo v některých zahraničních firmách, protože všechny jedou na smlouvu o dílo nebo mají různé agentury, které jim poskytují zaměstnance. Když jsme začínali v Belgii, měli jsme tam dvacet lidí. Pak nás vytlačili Maďaři a nakonec Rumuni. Když jsou jatka, kde je 8 000 pracovníků, z nichž 1 500 onemocní covidem, tak to musíte zavřít. A okamžitě nastaly bouřlivé diskuse, jak se to mohlo stát. Dvacet let se nad tím nikdo nezamyslel, protože to přinášelo ohromné zisky. Bez těch lidí to ale nejsou schopni dělat, protože pouze minimum Němců nebo Belgičanů vám bude čtvrtit nebo půlit prasata nebo dělat pomocné profese na jatkách. Vezměte si, že u firmy, která má 8 000 lidí, je polovina agenturních pracovníků! Takže se nabízí otázka, jestli takto velká jatka nebo zpracující závody mají smysl i z hlediska lidského.

Kde se to tedy vzalo, že jdou ceny nahoru? To u těch malých chovatelů a jatek?

U vepřového se cena mění každý týden v závislosti na poptávce a nabídce. V případě zhruba 56 procent libové svaloviny se dnes platí za kilo půlky na háku zemědělcům 1,47 eur. Ale platily se také dvě eura, to bylo v závěru loňského roku. K tomu si ještě přidávají jatka zhruba třicet centů na kilogram svoji marži a máte cenu půlky z jatek. V březnu a v dubnu 2019 se začalo exportovat do Číny a v květnu minulého roku už to bylo 1,76 eura. Ono totiž v dubnu, květnu a červnu jdou ceny nahoru i proto, že začíná být teplo, začíná grilovací sezóna a také prasata podstatně víc pijí a tolik nežerou, takže nemají přírůstky a nabídka se snižuje. Pak to bylo dokonce 1,85 eura za kilo, a to už bylo hodně, a do konce roku 2019 se to zvedlo až na dvě eura. Pak do koronakrize byl pokles trochu dolů a v březnu rána – navýšení kurzu koruny o 12 procent proti euru. Teď to ale už jde trochu dolů, a to i kurz eura. V loňském roce tedy všude, třeba i ve Španělsku, Belgii, se ceny vyvíjely směrem nahoru. Zajímavé je, že cena hovězího zůstává zhruba konstantní. V Německu ale jde cena poněkud nahoru. Spotřeba masa byla u nás před sametovou revolucí někde kolem 94 kilogramů na člověka, nyní je 82,4. Vzrostl podíl vepřového masa, hodně narostlo kuřecí maso, ale snížil se podíl hovězího masa. Ale to je tím, že na něj lidi nemají peníze.

Lidí – odborníků je málo, řezníci nejsou a nebudou. Odchází generace, co ještě něco uměla, a nepředávají se odborné zkušenosti mladým. To zase nahrává velkým podnikům s automatizací a robotizací. Nyní se stav trochu zlepšil, protože se dělá méně. Dostávají i lepší peníze. Bojujeme s úvěry, marže jsou malé. Pokud nemáte svoji síť prodejen, tak je to špatné. My třeba dodáváme i do některých supermarketů, ale jen speciality, které nikdo jiný nemá. Velké řetězce mají svoje smlouvy s velkými firmami. Ty nám trhy zcela ovládly a teď jsou dál – už obsazují Ukrajinu. Prostě potřebují odbytiště. My také, jenže dlouho budované kontakty třeba na Rusko jsme zakonzervovali kvůli embargu na vývoz. A z východu nás vytlačují. V Rusku, kde jsme měli dobré jméno, už mají dávno Němci svoje jatka, konkrétně firma Tonnies, nebo už jsou tam Američané – mám na mysli především Miratorg. A my jsme slavně vyklidili dlouhodobě vytvářené pozice...

Existuje světlo na konci tunelu pro vás – malé a střední zpracovatele?

Uvidíme, možná že se lidé začnou vracet do klasických řeznictví za čerstvými uzeninami a dobrým masem... a možná si i trochu popovídat se slušnou obsluhou o tom, z čeho vařit nebo dělat šťavnatý steak…

Hodně sázíme i na individuální přístup při dodávkách na hotely a restaurace. Hovoříme s kuchaři o jejich potřebách a v případě zájmu se je snažíme vyplnit. Můžeme jim vyrobit uzeninu podle jejich přání, podle jejich receptury, a tím mohou přilákat nové zákazníky a ty spokojené uvidí určitě znovu.

Lidé jsou zvídaví a nechtějí k snídani pořád stejný párek nebo salám. A tady je možná pro nás budoucnost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Václav Fiala

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Naše služby mohly mluvit s Rusy.“ Oheň ve Vrběticích: Generál Šándor dal nové info

4:44 „Naše služby mohly mluvit s Rusy.“ Oheň ve Vrběticích: Generál Šándor dal nové info

Vlezli ruští agenti do vrbětického areálu dírou v plotě a položili munici v určité vzdálenosti od ob…