Velice přesvědčivě se v našich sdělovacích prostředcích při hodnocení potravinové soběstačnosti mluví o společné zemědělské politice EU a o jednotném trhu EU. Vy to vidíte trochu jinak?          

Toto zaklínadlo spolu s domácí zemědělskou politikou v posledních 25 letech porevolučního řízení zemědělství způsobily současný stav v soběstačnosti a bezpečnosti v trvalém zajištění potravin. Tím, že jsme z více než 40 procent závislí na dovozu (u vepřového ze 62 procent), můžeme polemizovat o tom, zda jsme opravdu suverénní stát.

Měnily se, pro vás dodavatele, nějak ceny potravin v době koronaviru?

Ve dnech rozšiřování koronaviru jsme my, zemědělci a potravináři, mohli nejlépe posoudit, jak bylo zásobování dováženými potravinami „rovnoměrné a cenově stálé“. V prvních týdnech se na domácí dodavatele objednávky řítily ve výši i 200 až 300 procent, a po uvolnění a problémech s vývozem do Asie nás maloobchodní prodej oslovoval s objednávkami ve výši 50 procent. Ceny v době nedostatku se zvýšily u dovozů o sto procent (např. drůbeží maso z Polska). Po uvolnění a váznoucím odbytu (vznik přebytků v této zemi) se nabízené ceny pohybovaly na 50 procentech běžných cen.