Jsme na konci školního roku, školy už několik týdnů zase fungují. Jak jako dlouholetý pedagog hodnotíte zvládnutí epidemie z pohledu školství?

Pokud máte na mysli školy jako takové, tak těm vyslovuji jako celku (výjimky najdete vždy a všude) absolutorium, zejména vedení škol, ředitelům a ředitelkám, kteří prokázali svoji kompetentnost. Učitelé a učitelky v dané situaci zvládali vše tak, aby žáci a žákyně měli co nejkvalitnější vzdělávání v rámci možností. Řada učitelů a učitelek, kteří se dosud ne úplně věnovali distančnímu vzdělávání, se rychle do problematiky vpravila. Předpokládám, že řadu zkušeností z distančního vzdělávání budou nyní využívat také jako doplněk k prezenční denní výuce i jako prostředek k prohloubení individuálního přístupu k žákům, například jak k těm mimořádně nadaným, tak nemocným apod.

Hůře již hodnotím řízení z pohledu státu a MŠMT ČR. Převládala opožděná reakce na vznikající situace, reagovalo se plošně bez rozdílného přístupu k různým věkovým kategoriím i bez regionálního přístupu a zohlednění specifických podmínek té které školy. Převládalo alibistické řešení, tj. vše zakážeme, jen aby nás nikdo nemohl obviňovat z nějakého opomenutí. Výsledek? Měli jsme školy nejdéle zavřené z celé Evropy.

Nebude nakonec chybou, že děti nebudou ročník opakovat, jak i někteří rodiče navrhovali?

Je samozřejmé, že roční zavření škol tuto myšlenku evokuje. Z pohledu některých žáků by to určitě bylo prospěšné. Ale ne všech. Navíc by to organizačně z kapacitních důvodů jednotlivých škol i personálních bylo velmi náročné a pravděpodobně by to přineslo více problémů než pozitivních přínosů.