Zemřel Karel Gott. Jak vás tato zpráva zasáhla?
Vehnalo mi to slzy do očí a těžko se mi polykalo.
Kdy jste se poprvé ve svém životě jakkoliv setkal s Karlem Gottem?
Moje první vzpomínka na Karla Gotta je, když jsem jako maličký kluk stál na židli, abych dosáhl na stařičký kotoučový magnetofon Sonet Duo, a přehrával si pořád dokola Gottovu píseň Ú-ú-ú-úterý, třetího zá-á-á-ří.
To je vaše první vzpomínka na Karla Gotta. Vytanula vám dnes ještě nějaká na mysli?
Vzpomínám taky na svoji babičku Josefu Štěpánkovou, velmi zbožnou to ženu, která měla Karla Gotta vylepeného v kuchyni na kachličkách, jeho velkou fotografii. Měla ho prostě ráda. A takových lidí byly a jsou miliony.
To je určitě pravda. A co vaše osobní setkání s Karlem Gottem?
Mám pár vzpomínek na osobní setkání. Ta nejvýraznější je na naši spolupráci. Jsou to docela žánrové paradoxy, protože tu moji spolupráci s belcantovým zpěvákem tenkrát spunktoval bubeník z metalového Citronu Radim Pařízek. To on Gottovi řekl, že zná kluka, který umí skládat melodické písničky. A za pár dní už jsem seděl na Bertramce v obýváku a s mistrem jsme si pouštěli moje demáče. Domluva zněla, že na jeho nové desce budu mít třetinu písní. A hned, ještě ten den jsme se pustili do práce.
A výsledek?
Z té spolupráce nakonec sešlo. Vlastně kvůli politice. V Blesku vyšťourali, co se chystá, a začali se vyptávat, jestli Gott chce opravdu spolupracovat s „tím“ Štěpánkem, zločincem z Rady pro vysílání. Možná si vzpomenete, co se všechno tehdy dělo okolo Novy a Železného. A Karel asi nechtěl riskovat, že nějaký kus téhle toxicity padne i na jeho novou desku.
To se stalo kdy?
V období, kdy vrcholila negativní kampaň proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která pak v roce 2003 vyvrcholila tím nezákonným odvoláním rady. Pro mě jako autora bylo obrovským vyznamenáním, že si mě právě Karel Gott přizval ke spolupráci. O to více člověka mrzí, když z toho nakonec sešlo kvůli pitomé politice.
Zažil jste s ním tedy okamžik tvorby. Jaký byl Karel Gott z vašeho pohledu?
Úplně normální chlap, možná spíš kluk. Zkuste si to představit. Já sedím u pianina u Gottů v ložnici, mistr stojí vedle, já hraju, mistr zpívá, pilujeme jednu z písní. Zakončíme melodii takhle, nebo takhle? Dáme refrén už po první sloce? Co tahle harmonie? Nepůjdeme radši do moll? A tak podobně. Tuhle tvůrčí atmosféru zná každý muzikant. A Karel byl skvělý muzikant a ještě lepší zpěvák. Prostě profík, možná přesněji absolutní profík.
Jan Dědek se nechal slyšet, že Karel Gott byl soundtrackem našich životů. Jak se vám to líbí?
Hezky řečeno. Já bych zase připomenul anekdotu, která se kdysi říkávala o Gustávu Husákovi: „Co se bude psát v encyklopedickém slovníku u hesla Gustav Husák? Nevýznamný politik z éry Karla Gotta.“ Ale stejný fór se dá vyprávět o všech našich politicích, kteří Husákovi předcházeli, i o těch, co následovali. Byla jich spousta, ale Gott jen jeden.
Karel Gott za šedesát let zasáhl víc než tři generace. Vezměte si, kolik je to milionů lidí, kterým udělal radost! Opravdu klobouk dolů.
Zaslouží si tedy, jak je navrhováno, Karel Gott státní pohřeb?
Nenazýval bych to státním pohřbem, byť se to tak oficiálně nazývat bude. Ale nazval bych to národní pohřeb. To je přesnější. A že tam bude národa! Jak se říkávalo dříve.
Vy se celý život hudbě věnujete. Jaký význam měl Karel Gott pro lidi, je jasné a dnes je to cítit ve všech komentářích i kondolencích. Ale jaký význam měl pro hudbu?
Karel Gott byl mimo veškeré kategorie. Nevím, jestli bychom v minulosti našli nebo někdy v budoucnosti najdeme souměřitelný fenomén. Myslím, že ne.
V čem tedy spočívá tajemství onoho fenoménu Karla Gotta?
Vkus, absolutní profesionalita a nezměrná úcta k posluchačům a fanouškům. Karel Gott po koncertě nikdy fanoušky, kteří si přišli pro podpis, neposlal pryč. Vždycky tam setrval i pro toho úplně posledního.
To je hezká vizitka.
Ano.
Všude se teď opakuje, jak lidé nevěřili, že by nás Karel Gott mohl někdy opustit…
…však pozor! Karel Gott nás neopouští, bude tu dál ve stovkách svých písní. Karel Gott forever! Karel Gott navždy!
autor: Zuzana Koulová