Netolický: Listopad bude válka nervů. ANO řídí pravicoví lidé. Zeman? Po volbách můžeme upravit Ústavu

29.08.2019 16:02

ROZHOVOR O Miloši Zemanovi, o ČSSD, ale i o blížícím se třicátém výročí Listopadu 1989 hovoří v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje a též bývalý místopředseda sociální demokracie.

Netolický: Listopad bude válka nervů. ANO řídí pravicoví lidé. Zeman? Po volbách můžeme upravit Ústavu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Martin Netolický
reklama

Pane hejtmane, po těch sporech o vedení Ministerstva kultury, jak z toho všeho vyjde sociální demokracie? Jaké důsledky to může mít?

Situace byla z mého pohledu poměrně přehledná od počátku. Spíše mě mrzí, že jednotlivé kroky mohl prezident republiky oznámit výrazně dříve. Nebylo potřeba to protahovat stanovováním jednotlivých termínů, které celou věc prodlužovaly o týdny. Na druhou stranu je třeba říci, že ty kroky byly předvídatelné, což lze spíše ocenit. Politik, který je předvídatelný, byť s ním nesouhlasím, tak je pro mě jasně čitelný soupeř či protihráč. V případě prezidenta Miloše Zemana to tak bylo od počátku. 

Sdělení pro český ústavní systém je takové, že pokud osoba premiéra nemá zájem o střet týkající se kompetencí, může se stát v našem ústavním systému slabším, než ústavodárce v roce 1992 předpokládal. Střet o kompetence je přitom mimořádně důležitý, ne pro osoby, které funkci vykonávají, ale pro úřady prezidenta a premiéra obecně. Teď se ukázalo, že premiér neměl zájem vstupovat do konfliktu s prezidentem republiky a vznikly kvůli tomu postupné precedenty, na které bude budoucnost odkazovat.

Anketa

Co soudíte o Lubomíru Zaorálkovi?

hlasovalo: 8350 lidí

Všechno je to dopad přímé volby. Ukazuje to, že pokud ústavodárce vstupuje do textu Ústavy, jeden krok musí doprovázet i celá řada dalších kroků, aby byl zachován systém brzd a vyvážení. Jinak dojde k vychýlení celého systému a ten právě přestane být vyvážený. To přesně se v současné době děje.

Michal Šmarda velmi správně vyhodnotil situaci, že hlavou zeď neprorazí. Není možné si představovat situaci, že se stane ministrem, kdy ho odmítne jmenovat prezident a premiér nechce ústavní krizi řešit kompetenční žalobou. Pak je dobré uvolnit celou situaci tím, že ustoupím a vyčkám, co budou dělat ostatní. Takto se Michal Šmarda zachoval, je potřeba mu poděkovat. Lubomír Zaorálek, zkušený politik, který prošel jak vládní funkcí, tak třeba i postem šéfa Poslanecké sněmovny, myslím, že bude dobrý reprezentant České republiky v zahraničí v oblasti kultury. Je to člověk, který je schopen resort řídit.

Proč se podle vás premiér obává možného konfliktu s prezidentem? Má silnou pozici.

Jak znám pana premiéra, nechtěl jít do střetu, protože pro něj tento konflikt nebyl důležitý a podstatný. To je první důvod. Nevnímal to jako střet dvou ústavních institucí, předsedy vlády coby ústřední postavy českého politického systému, a prezidenta republiky, který je sice součástí moci výkonné, ale je Ústavou výrazným způsobem omezen. Premiér to vnímal spíše jako potenciální střet Miloše Zemana a Andreje Babiše, což je samozřejmě špatně. Můžu mít osobní vztahy jakékoliv, ale roli, kterou zastávám, musím plnit až do posledního puntíku, protože je třeba si uvědomit souvislosti, které to může mít pro budoucí vývoj. Přesně to ukazuje stávající situaci, stejně tak i to, jak se Miloš Zeman v pozici prezidenta chová. Celou řadu profesních sporů přenáší na osobní úroveň a těm, kteří s ním nesouhlasí, se mstí. 

Pan prezident by měl být státník a povznést se nad to, že někdo má jiný názor, protože v demokracii má každý právo svobodně vyjadřovat své názory. Černobílé vidění světa v současné době není možné. Při řešení problémů je svět barevný a mám pocit, že tohle se trošku v české politice momentálně vytrácí. Toto je jádro problému. Pan premiér to bral jako spor dvou lidí a nikoli dvou ústavních institucí. Možná je to i proto, že Andrej Babiš není právník a nevnímá problém v celé jeho šíři.

A ten druhý důvod?

Tím mohlo být i to, že si Andrej Babiš začal představovat, co by následovalo po podání kompetenční žaloby. I kdyby Ústavní soud nakrásně řekl, že prezident republiky má povinnost podepsat, tak jakým způsobem ho k tomu donutíme? Vést ruku mu nemůžeme, s vysokou pravděpodobností by závěr Ústavního soudu pro Miloše Zemana byla jen nějaká informace, protože doposud ho nikdo nedonutil, všichni věděli, že měl konat. Lze tak očekávat, že by nekonal ani po rozhodnutí Ústavního soudu. To by ukazovalo na pohrdání další ústavní institucí. 

Zbývala by jediná možnost a to forma impeachmentu, čili zbavení prezidenta jeho funkce. Avšak tady máme situaci zablokovanou parlamentem. Osobně mě velmi mrzí především to, že představitelé státu nejsou schopni v současném rozložení sil hájit především instituci, kterou sami zastupují. Parlament není schopen se postavit proti jasnému a hrubému porušení Ústavy a premiér není ochoten k podání kompetenční žaloby, což je normální běžný spor. Nejde o nic negativního, pouze jde o vymezení sil pole působnosti. 

Pokud míníte, že by se prezident republiky rozhodnutím soudu stejně neřídil, není v tomto smyslu z praktického hlediska lepší, že kompetenční žaloba ani nebyla podána a ušetřili jsme čas i zbytečné mediální tahanice?

Je velice složité teď vykládat Ústavu v tom smyslu, že prezident není ze své funkce odpovědný. Sice to Ústava říká také, ale je otázkou, zda těmito kroky nepřebírá prezident určitý díl spoluzodpovědnosti. Pokud by se tím jednou Ústavní soud zabýval, musel by k tomu v kontextu těch kroků prezidenta dojít. Faktický výkon kompetencí je de facto takový, že určitý díl spoluzodpovědnosti tam je. Spíš myslím, že po těch necelých 30 letech je to na revizi fungování ústavního systému v České republice a třeba vyhledání nějakých jeho vyvážení. 

V Poslanecké sněmovně nebude v tuto chvíli síla, která by dílčí úpravy Ústavy schválila, to je pravda. Na druhou stranu by se tím odborníci na oblast ústavního práva zabývat měli, protože už samotná diskuse na toto téma do budoucna přinese poněkud fundovanější výklad Ústavy. Nadto se po dalších volbách může Polanecká sněmovna natolik změnit, že to umožní Ústavu upravit. Ústavní právníci krom několika jednotlivců musí být šokováni z toho, co se dělo v posledních týdnech a měsících.

Výklad kompetencí může být jedna věc, ale kdo z běžných občanů tomu takto rozumí? Když se podíváme na poslední výzkumy veřejného mínění, prezident je na tom lépe než byl, preference hnutí ANO jsou relativně stabilní. Co když lidé dali v průzkumech najevo, že se jim postup Miloše Zemana líbí?

Může být určité množství lidí, kterým imponuje, že se ve státě něco děje. Část lidí může mít konflikt ráda a bere to jako určité divadlo. Já si na druhou stranu myslím, že průzkum veřejného mínění nedokáže oddělit důvěryhodnost instituce jako takové a osoby, která danou funkci zastává. Může se to do jisté míry lišit. Pokud lidé důvěřují instituci prezidenta republiky, přirovnal bych to třeba k tomu, že v monarchii se lidé také vyjadřují o důvěře ke králi. Může to být spíš projev sounáležitosti se státem než s osobou, která daný úřad zastává. Průzkum veřejného mínění tohle prostě nedokáže oddělit. Podle mě bychom došli k jiným číslům, kdybychom se ptali pouze a jenom na oblibu politiků po konkrétních jménech, než funkcích. S úřadem prezidenta republiky je vždycky spojena určitá důvěra, která vychází z vážnosti úřadu jako takového a respektu k němu. Podobně to můžeme vidět u důvěryhodnosti starostů, hejtmanů apod.

Pojďme dál. Jak po roce fungování vlády hodnotíte účast sociální demokracie v ní? Bez ohledu na letní eskapádu s Ministerstvem kultury, bylo správně,  že ČSSD do vlády šla?

Zatím se to podle mě nedá úplně hodnotit, protože klid na standardní výkon funkce vlády tady vlastně nebyl. Buďto jsme celý minulý podzim řešili problematiku případů pana premiéra, jeho syna a následně se objevily další kauzy a pseudokauzy. Nyní to vyvrcholilo problémem s ministrem kultury. Standardní práce a prosazování volebního programu nebyly tolik vidět.

Sociální demokracii se přitom podařilo prosadit celou řadu věcí, a nejde jen o zrušení karenční doby. Výrazným způsobem ČSSD prospívá, že Česká republika je vnímána jako euroatlantická země s pozitivním přístupem k jednotlivým institucím. Sociální demokracie, která i v minulosti prosazovala vstup do NATO a EU, je stabilizačním prvkem, který jasně dává najevo, jaké je směřování naší země. Byť mají někteří představitelé státu v tomto smyslu určité excesy. I takto vnímám naše působení ve vládě, které bohužel vlivem různých kauz v médiích zaniká.

Může ale ten „klid na práci“ někdy přijít? Čeká nás rušný podzim, 30 let konce komunismu, nejspíš opět velké protibabišovské demonstrace, očekávané rozhodnutí o obžalobě premiéra, audity atd.

Je toho mnoho, to je pravda. Dá se očekávat eskalace napětí ve společnosti. Podzim bude válka nervů, to je očekávatelné zvláště v listopadu. Třicáté výročí sametové revoluce je velice významné a lidé budou velice citliví na jakékoliv kroky politiků ve své zemi. Že byl v létě relativní klid lze přičítat skutečně tomu, že byly prázdniny a dovolené, ale já mám pocit, že to je klid před bouří. Napětí ve společnosti je cítit. 

V tuto chvíli se dá říct, že vláda ustála další ústavní krizi, která ale nebyla způsobena koaličními partnery, ale vztahem vlády a prezidenta republiky. Co bude v dalších týdnech, se uvidí, ale podzim bude velmi horký, to se dá očekávat.

Jak by se sociální demokracie a její ministři měli chovat a veřejně vystupovat, aby efektivně prezentovali své výsledky? Občas se říká, že všechny úspěchy si díky propracovanému a dravému PR přivlastní Andrej Babiš, a naopak na ostatní hodí vše, co se nepovede…

Předseda vlády se už nějakou dobu snaží, že určité neúspěchy či požadavky přehazuje na sociální demokracii a pak o ní tvrdí, že je rozhazovačná. Na případu sociálních služeb a jejich financování se ukázalo, že by se mělo pečlivě vážit, kterým směrem rozpočtové prostředky jdou a zdali jsou vynakládány skutečně efektivně. Mám pocit, že v posledních letech rozhazoval někdo úplně jiný než sociální demokracie. Naopak v případech, které byly opodstatněné a jednoznačně podložené, se ministři handrkovali o každou korunu. Případ sociálních služeb, kde bylo před lety krajům jasně deklarováno a slíbeno, že na ně bude převedeno, nebude kraje stát ani korunu navíc. Jenže to tak nebylo, protože vláda nepokryla plné požadavky. Opět se v průběhu jarních měsíců ukázalo, že je potřeba dokrývat financování sociálních služeb, jinak by mohlo dojít k jejich výraznému omezení, což jako kraje nechceme dopustit.

Toto jsou situace, kde na jedné straně Andrej Babiš říká, že ministři ČSSD si neustále říkají o nějaké peníze, ale už nedodá, že jde o skutečně nezbytné věci. Kromě sociálních služeb mohu zmínit třeba boj s kůrovcem, na to ministr zemědělství potřebuje 3,5 miliardy. Vybojoval si nad rámec rozpočtu asi 100 milionů, takže jsme tuším na dvou miliardách a je potřeba více. Pokud jde o sociální služby, jsou další peníze také třeba. Obecně se ví, že zaměstnanci v tomto sektoru jsou nejhůře placeni. Musíme počítat s tím, že při současné nouzi o zaměstnance nebudou prostě sociální služby poskytovány, protože tam nebude mít kdo pracovat. Tak bych mohl pokračovat resort po resortu a zjistíme, že požadavky ČSSD jsou vyargumentované a naprosto logické.

Dobře, ale strana to také musí umět vykomunikovat a „prodat“ veřejnosti. Jak s tím pohnout?

Jak zlepšit PR sociální demokracie… Těžko konkurovat společnosti PSB, která se v minulosti osvědčila a ČSSD s ní spolupracovala v době hojnosti. Dnes nejsme v situaci, že si můžeme nějakou podobnou agenturu dovolit. Musíme se opřít především o možnosti našich starostů, hejtmanů a těch, kteří se reálně pohybují mezi lidmi, a zároveň více využít sociálních sítí. Dnes je to o efektivnosti komunikace. Není to tolik o penězích, ale o jejich efektivním využívání. Na to bychom se měli soustředit.

Další věc. V době evropských voleb jsme přišli s tématem řešení dvojí kvality potravin, což si velmi rychle osvojil premiér Babiš. Naše programová priorita byla okamžitě přebrána, protože si to Andrej Babiš vyhodnotil a bylo to prostě tak, že „vyšší bere“. Neměli bychom tomu podléhat a měli bychom hnutí ANO vnímat jako liberálně-populistické hnutí řízené pravicovými lidmi s levicovým programem. Je to pouze epizoda v rámci politiky v České republice a velmi brzo se dá očekávat, že se situace na naší politické scéně stabilizuje a ČSSD opět bude levo-středovou silou. Musí však získat důvěru voličů. Mám ale obavy, že pokud budou další spory obdobných tématu ministra kultury, mohla by se také ČSSD konsolidovat mimo parlament, což by byla škoda.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Radim Panenka
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ohromující dedukce Tlustého: Kalouskovi na 99,99 procent nejde o Hrad. A koronakrize? Nechtěl jsem tomu věřit, ale řeknu vám to...

16:30 Ohromující dedukce Tlustého: Kalouskovi na 99,99 procent nejde o Hrad. A koronakrize? Nechtěl jsem tomu věřit, ale řeknu vám to...

ROZHOVOR Politikářský mistr! „V těžké defenzivě hledá kotrmelec, rošádu, jak se z ní dostat.“ O „nej…