Pane doktore, Ukrajina si stěžuje, že pozastavení americké civilní pomoci zbytku světa, které způsobil za účelem její revize Donald Trump, ji ohrožuje. Mluví se o pomoci zraněným a veteránům, obnově energetické infrastruktury. Ale také pomoci ukrajinským médiím, která prý až z 90 % spoléhají právě na tuto pomoc. A Zelenskyj obrací svou pozornost k Evropě. Vidíte v těchto faktech něco převratného?

Myslím, že se dá napsat, že nic převratného na těchto ukrajinských litaniích pana přesluhujícího prezidenta Zelenského neshledávám. Jsou to jenom úkoly, které pravidelně zadává vládám různých států a mezinárodním organizacím. Snad s jednou velkou výjimkou, kterou je OSN. Valné shromáždění odsoudilo v říjnu 2022 svou téměř tříčtvrtinovou většinou „anexi částí suverénního území Ukrajiny“,  a vyrovnalo se s jednou ze zásad mezinárodního práva a politiky, která se v Evropě uplatňovala ve 20. stol. Mimo jiné, zejména na žádost Spojených států v roce 1918. Bylo to Wilsonovo „právo na sebeurčení až do odtržení“. Odtud se tato zásada dostala až do Charty OSN v roce 1945 a byla významně uplatňována, zejména v neprospěch koloniálních velmocí Velké Británie a Francie, v letech dekolonizace v šedesátých letech 20. stol.

Mimochodem odvolání na tuto zásadu najdeme i v základních dokumentech Československé, a pokud se nemilým, i dnešní Slovenské republiky. Kritika této zásady vychází z popírání ideje národního státu, ale protože se dnešní Ukrajina považuje za stát národní, a ukrajinskou národnost propaguje státními symboly mj. i v České republice jejich umísťováním vedle jejích státních symbolů, předpokládáme, že OSN bude v nejbližší době vykládat tento princip důrazněji než činí dosud.

Zda to bude mít významnou odezvu ve světě, který chce být geopoliticky integrovaným celkem nebo celky, je otázka na pováženou, ale jak říkáte ve své dotazu, po smyslu této žádosti, o nic převratného se nejedná a žádost o financování, dnes už nejen války, ale i obnovy válkou zničeného hospodářství, je pochopitelná. A jak říkal pan ministerský předseda z ČR - jsme ve válce. K němu se přidávají i naši různí dnes generálové, kterým snad ještě velí. A jak víme, každá legrace něco stojí, nebo podle ještě jednoduššího názoru – plaťte, nebo se ztraťte!

Takové ty americké projekty „na podporu demokracie“, „obhajobu demokratických hodnot“ a ku prospěchu „občanské společnosti“ známe i od nás. Příjemci takových peněz nás z televizních obrazovek i stránek tisku školili, co si máme myslet, kam „směřovat“ a čeho se bát. A už i tito „naši“ naříkají, že jim teď bude těžko. Je to pro naši zemi velká ztráta?