Série demonstrací organizovaných spolkem Milion chvilek za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a proti premiéru Andreji Babišovi pokračuje v úterý večer další demonstrací na pražském Václavském náměstí. Co si o těch protestech, které rozpoutala obava z ohrožení nezávislosti justice, myslíte?
Hlavně si myslím, že to nejsou demonstrace kvůli nějakému „ohrožení nezávislosti justice“. Jsem přesvědčen, tak jako mnoho dalších, že justice je spíše ohrožena některými „orgány činnými v trestních řízeních“, určitou částí státních zástupců, částí policie a tento trend se začíná objevovat i u jinak většinou solidní práce soudů. Viz známé případy Parkanová, Mlynář mladší, Vitásková, Nečesaný, a pár dalších. Ale při porovnání třeba se soudními skandály například ve Francii, Itálii a USA jsme na tom z hlediska justice celkem dobře. Tyhle „demonstrace“ jsou ve skutečnosti jen jinou formou politického boje.
Fotogalerie: - V předvečer velké demonstrace
Podle mého názoru byla a je celá ta série „demonstrací“ mediálně politickou akcí, která má několik cílů.
Jde o další ukázku takzvaného „antibabišismu“, kdy se místo řešení skutečných politických problémů snaží část neúspěšných či málo úspěšných politiků si nahonit body na štvaní proti Babišovi. Zásadně se nekritizuje, co by se na Babišově politice mělo reálně kritizovat, ale omílají se stará hesla o jeho spolupráci s StB, aniž by někdo měl zájem trestat a odhalovat skutečné estébáky, a za druhé jeho ekonomické zájmy.
Demonstrace spustila změna ve vedení Ministerstva spravedlnosti, když náhle odstoupil dosavadní šéf resortu Jan Kněžínek a jeho nástupkyní se stala Marie Benešová. Považujete novou ministryni za člověka, který půjde premiéru Babišovi v jeho kauzách „na ruku“?
Marie Benešová není můj politický oblíbenec, ale je to, když dáma promine, jediná „herdek baba“, která se nebojí dělat věci, o nichž je přesvědčena. Jmenování Benešové jako ministryně spravedlnosti je nebezpečné hlavně určité části zpolitizovaných státních zástupců, a to konkrétně Ištvanovi a Bradáčové. Ti se snaží již několik let vytvořit ze státních zástupců jakési „výbory obecného blaha“ s vlastními nekritizovatelnými politickými a právními názory. S tím, že jsou a budou „na věky“ prakticky neodvolatelní. Jejich evidentní blamáže, například Ištvanův a Šlachtův státní převrat, Bradáčové neúspěšný hon na Ratha a ostuda s pokusem odsoudit „superzločince“ Rittiga nazrály do doby, kdy je nutno tento problém vyřešit. A to přesto, že Šlachta je Babišův chráněnec.
Dalším cílem, a to prozatím jediným splněným, bylo zamíchat volbami do Evropského parlamentu. Demonstrace neuškodily ANO, jak pořadatelé asi předpokládali, ale výrazně pomohly určitým politikům. A to hlavně politikům TOP 09 a STAN. Nepotopitelný Jiří Pospíšil se za TOP 09 dostal do europarlamentu a s ním další dva „topáci“, což je úžasný úspěch. Tedy na stranu pohybující se všude jinde než v Praze na hranici neviditelnosti.
Hlavními účinkujícími jako vždy duševně pozůstalí těch „intelektuálů“, jak se sami nazývají, co se od doby porážky Občanského hnutí v roce 1992 snaží změnit naši demokracii na cosi jako „Sluneční stát“. Což je diktatura jako řemen a v praxi ji známe z řádění jakobínů, z činnosti Lenina a Stalina, Mao Ce-tunga, Pol Pota a tak dále. A jistěže také Hitlera.
Co má současnost společného se čtyři sta let starým dílem Sluneční stát italského filozofa a teologa Tommasa Campanelly?
Campanella hlásal – tak jako dnes třeba ekologisté s jejich globálním oteplováním, moralisté s „nerovností“ lidí, dnes například pohlaví –, že přichází konec tohoto hříšného světa, ale pokud se společnost podrobí jeho či jejich „skvělým myšlenkám“, tak přijde ten správný zlatý věk a „nové Boží království“.
Kniha a myšlenková koncepce utopického tzv. „Slunečního státu“, dnes by se dalo říci „politicky korektního světa“, líčí takzvanou ideální společnost. Tam neexistuje soukromé vlastnictví a nejdůležitějšími hodnotami je to správné ideologické vzdělání a přesvědčení – dnes politická korektnost, podpora myšlenky nadřazenosti ideologie LGBT, ekofanatismus, všeobecná práce pro kolektiv, a nikoli pro sebe či rodinu, a bezmezná sounáležitost – tedy oddanost „myšlenkám pravdy a lásky“. Podle Campanelly i podle dnešní tzv. „liberální levice“ má jít o stát řízený osvícenými kněžími, dnes humanitními ideology, a filozofy v původním slova smyslu z řečtiny tj. „vláda moudrých“, s přísnou reglementací života, kolektivním plánováním, společenskou organizací práce a všeobecnou vzdělaností řízenou podle této ideologie. Prakticky všechny činnosti ve státě jsou řízeny a kontrolovány politickou mocí, která je výrazně propojená s ideologií, u nás zvanou „pravda a láska“ či na západě „liberální demokracie“. Typické je, že pod nánosem „vznešených ideálů“ se vždy schovává bezostyšná touha po moci. Po absolutní moci. Přitom kryté myšlenkou takzvaně „aktivní společnosti“, což se pak v praxi projeví jako bezuzdný teror „Výboru veřejného blaha“ ve Francii, NKVD ve Stalinově Sovětském svazu, Rudých gard a Rudých Khmerů v Asii. U našich sousedů to byly SA, SS a gestapo.
To, že to většina idealistických nadšenců nechápe, a zastánci této ideologie nadávají všem s nimi nesouhlasícími do „fašistů“ a „buranů“, na skutečnosti nic nemění. Doba se mění, a co není, může zítra být.
Psali jsme:
Když jste zmínil pravdu a lásku nebo vznešené ideály, připomněl jste mi Petra Pitharta nebo Daniela Kroupu, kteří neuspěli s Občanským hnutím, respektive s ODA. Proč se podobní politici, ale třeba i expremiéři Mirek Topolánek a Bohuslav Sobotka, na těchto demonstracích lidem znovu připomínají?
Prostě tihle lidé nevyhráli a nedokážou to skousnout. A vychovávají si, za přispění cizích donátorů, kteří též prohráli – viz poslední prezidentské volby v USA – své nástupce. Vzpomeňme si na „televizní krizi“, házení vajec na Miloše Zemana, náhle se zjevivší demonstrace s předem rozdanými – a někým zaplacenými – „červenými kartami“ a tak dále.
Tyto demonstrace jsou součástí politického boje o moc v Evropě a v „západní civilizaci“ obecně. Stejný politicko-ideologický základ měly například demonstrace na Slovensku proti Ficovi, údajně odpovědného za vraždu novináře Kuciaka, podobné demonstrace probíhaly a probíhají v Rumunsku, kam organizátoři vozili demonstrovat mladé Rumuny i z ciziny, v Polsku a jinde. Stále stejné ideály, stále stejné peníze, stále stejné myšlenky.
O „nezávislost justice“ nešlo, nejde a nepůjde. Naopak, tihle lidé touží dostat celou justici pod svůj vliv. Co jiného dnes říkají a požadují než to, co hlásali bolševici před nimi: „Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý, podlý svět, my nový život chcem na zemi, ... náš prapor nade trůny vlaje, nese on, pomsty hrom, lidu hněv!“
No, anebo to připomíná starou nacistickou Die Fahne hoch: „Trouchnivějí staré kosti a my jdeme vpřed. Dnes nám patří Německo a zítra celý svět.“ No za Německo si dosaďte západní „pokrokovou“ Evropu a německé Zelené a Die Linke, a je to jasné.
Mgr. Marie Benešová
Před týdnem v Brně, kde mělo být až dva a půl tisíce demonstrantů, vystoupil například hudebník David Koller a přednesl deset otázek, které má na premiéra Babiše. Týkají se zejména jeho podnikání v rámci koncernu Agrofert a využívání evropských dotací. „Vyzýváme Andreje Babiše, aby podstoupil test na detektoru lži a odpověděl deset našich otázek. Týkají se jeho podnikání i angažmá v StB,” řekl Koller. Co si o tomto Kollerovu nápadu myslíte?
Ta myšlenka je zároveň tak blbá a mediálně tak geniální, že na ni určitě nepřišel pan Koller. Je to naprostý blábol, ale měl mít tak široký dopad a ozvěnu „mezi lidem“, že jde skoro určitě o „výrobek“ nějaké mediální profesionální firmy. Požadovat po předsedovi vlády, aby šel na detektor lži, je geniální podraz. Babiš to nemůže nikdy udělat, navíc u nás taková věc je právně „irelevantní“ i v soudních procesech. Ale ten nápad, to vymyslel někdo hodně fikaný. Anebo úplně pitomý. Ale nakonec to bylo tak přepísknuté, že to působilo spíše kontraproduktivně.
Ing. Jiří Paroubek
To v Ostravě se sešla zhruba pětistovka lidí a jeden z řečníků ke shromážděným pronesl, že nemá pravdu prezident Miloš Zeman, když říká o demonstrantech, že to jsou lidé frustrovaní výsledkem voleb. Ve skutečnosti jsou prý frustrováni chováním vítězů voleb. V čem je chování posledních vítězů voleb horší než chování předchozích vítězů z ODS nebo ČSSD, Sobotky, Nečase, Topolánka či Paroubka, když půjdeme proti proudu času?
Z hlediska voličů hnutí ANO, které už zase vyhrálo další volby, je chování této strany splněním volebních slibů. Každý dostane přidáno, na vše budou peníze, lidi se vozí skoro zadarmo, důchodci dostali konečně pořádně přidáno, žádný milodar, protože Babiš chápe, že rychle rostou ceny. Tak rychle a tak dokazatelně z hlediska chudších a odstrkovaných občanů žádná politická síla doposud nezafungovala. Jak to dopadne, až dojdou peníze – viz třeba momentálně sociální služby – anebo až přijde ekonomická krize, to je jiná otázka. Teď je posvícení. Lidé jsou frustrovaní proto, že přes všechny sliby jsme, jakmile vyjedeme za hranice, stále chudí jak kostelní myši. Každý Němec se má z našeho pohledu o sto procent lépe. Kdysi se říkalo, že soudruzi hlásali nejdříve heslo „Dohnat a předehnat“, které pak plynule přešlo do hesla „Hlavně neztratit stopu“.
Jsme na tom dnes dosti podobně. Máme se daleko lépe než kdy předtím. Ale pořád jsme druhořadí Evropané. Ovšem, ti volí ANO a nechodí na demonstrace podivných samozvaných spasitelů. Stále prakticky stejný elektorát voličů je skutečně nespokojen s chováním vítězů voleb. Ale oni jsou nespokojeni už od roku 1992, kdy vznikla klasická demokracie. To je to, co se jim nelíbí. Oni se považují za něco „lepšího“ a jsou přesvědčeni, že mají právo na nadřazené postavení. A ono to už 27 let nevychází. „To je neštěstí, to je neštěstí, paní Müllerová“, jak by řekl Švejk.
Předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal na protestním shromáždění v Českých Budějovicích přednesl výzvu „Vytvořme prostor pro svobodnou diskusi!“ Jde v ní o to, že současné veřejné protesty mohou být účinné, jen když se budou opírat o alespoň základní politický program, na němž se účastníci dokážou shodnout. Nestačí prý skandovat, co nechceme a kdo má odejít, ale je třeba také formulovat, co chceme. Je reálný vznik a především úspěch subjektu založeného na protestech spolku Milion chvilek?
Pan Doležal má teoreticky pravdu, ale jako téměř vždy jeho rady skončí na jejich nerealizovatelnosti anebo na chybných předpokladech. Například jeho výrok o tom, že u nás probíhá tzv. Velká protikorupční revoluce se strašlivými ekonomickými a morálními následky jako u většiny „dovezených“ revolucí, je pravdivé. Ale to by se pak sám neměl zúčastňovat demonstrací, které pořádají síly organizující ekonomický rozvrat státu. Opakuji: jakobínské „protikorupční tažení“ je ve skutečnosti pokus o úplné ovládnutí vlády státu a jeho ekonomiky.
Když se lidé zatím naposledy sešli na demonstraci na Václavském náměstí, tak v jejím úvodu vyzval předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář premiéra Andreje Babiše, aby se mu postavil v televizní debatě a obhájil tam své kroky. Měl by předseda vlády do televizní debaty s vůdcem tohoto spolku jít?
Ani omylem. To by musel být Babiš úplný blázen. Podivná figura Mikuláš Minář, stojící v čele podivného spolku Milion chvilek pro demokracii, je osoba drzá jako opice. S velkou pravděpodobností jde u těch „Chvilek “ o profesionálně řízenou politickou akci, kde se za pomoci médií a sociálních sítí předstírá, že jde o nějakou relevantní politickou sílu. Počet „spolupracujících“, idealistů či politických naivků na podobných akcích je již desetiletí stále stejný. Za nemalého mediálního a finančního úsilí – každá sranda něco stojí, to mohu jako bývalý disident potvrdit – svolají vždy demonstraci cca 30 až 40 tisíc lidí, vyhlásí ji za padesátitisícovou anebo stotisícovou a začnou vykřikovat, že oni jsou hlasem lidu. Kolik jich bylo ve skutečnosti na tom Václaváku, je nejasné. Ale i 30 tisíc účastníků znamená, že tahle parta oslovuje opakovaně určitou část obyvatel, i když jak přiznali, svezli je z celé republiky.
Nejsem fanda Babiše, ale má pravdu v jednom: máme demokracii, založte si politickou stanu a jděte do voleb. Když budete mít dost voličů, bude se s vámi bavit každý předseda vlády. Jenže na ideologii svolavatelů této a předcházejících demonstrací postavená poslední taková politická strana, Občanské hnutí, získala v roce 1992 4,6 procenta hlasů. Další následníci, Strana zelených u nás zmizela v propadlišti dějin, stejně tak Unie svobody a další. Dnes se část dědiců v TOP 09 potácí někde kolem pěti procent, a všechny ty rádoby politické strany „pravdy a lásky“ propadly ve volbách. Ale jako drzost, ten požadavek na televizní diskusi, s dopadem na část občanů, to bylo vymyšleno dobře.
Před padesáti tisíci lidmi promluvil minule na Václavském náměstí i bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. Podle něj nás dnes trápí obava o demokracii, ale i to, že v čele vlády stojí trestně stíhaný člověk, a především bývalý agent StB, člověk, který se za bývalého režimu upsal ďáblovi, aby z toho měl osobní prospěch. Při kritice hlavy státu dal zase do souvislosti slova prezidenta Miloše Zemana při oficiálně návštěvě v Rusku o tom, že je třeba novináře likvidovat, a vraždu slovenského novináře Kuciaka pár měsíců poté. Dodalo vystoupení muže, na jehož adresu skandovali lidé na Staroměstském náměstí v roce 98 po Naganu „Hašek na Hrad“, protestům ještě větší váhu a další impuls?
Já bych se nerad dotkl Dominika Haška, vynikajícího sportovce, ale údajně ne moc dobrého byznysmena. To, že v záchvatu nadšení lidi v roce 1998 skandovali „Hašek na Hrad“, je klasickou ukázkou davového blouznění. Já takových návrhů už slyšel. Jeden pitomější než druhý: v roce 1968: „Císař na Hrad“, připomenu, že Čestmír Císař byl komunistický politik opatrně reformního směru, nebo požadavek udělat z Valtra Komárka předsedu vlády, protože navrhoval stanovit paritu západoněmecké marky a československé koruny 1:1.
Z vystoupení geniálního brankáře Dominika Haška je mi trapno. Měl to zapotřebí, dělat ze sebe podivné partě šaška? Vždyť byl použit jen jako maňásek na nalákání zvědavců. Následně si to asi uvědomil a snažil se to v mediích všelijak omlouvat. Ale zda té partě pomohl, není jisté. Sám sobě však hodně uškodil.
Ing. Miloš Zeman
Té až dosud největší demonstrace se zúčastnil i písničkář Tomáš Klus. Lidem poděkoval za důslednost, se kterou přistupují k prezentaci svých názorů a k vyjádření svých pevných postojů v momentě, kdy je třeba říct ne všem těm lžím a manipulacím s pravdou. Uvedl, že pro něj je Andrej Babiš takový krysař, který hraje líbivé melodie a jdou za ním davy. Vyzval, abychom nespokojenost s tím podivným potulným hudebníkem směřovali k němu samotnému, a nikoliv k lidem, kteří mají jen jiný hudební vkus a nevidí, že jdou přece v hladové řece, kde se můžeme utopit všichni. Jak trefné to písničkářovo hodnocení je a nedalo by se označení za krysaře, který hraje líbivé melodie, vztáhnout i na jiné politiky?
Písničkář Tomáš Klus je politicky aktivistický písničkář, neb se to dneska nosí. On zpívá vždy to, co očekávají „pokrokoví lidé“. Jeho největší „politický“ hit „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?“ považuji za předem promyšlenou podbízivou odrhovačku. A ostatně jako ukázku naprostého nepochopení funkce demokracie. Krysař, který vykřikuje, že někdo jiný je krysař, to mě baví. No, přece se říká: „Zloděj křičí ‚Chyťte zloděje‘.“ V tom, že Babiš láká voliče na nereálné sliby, má pravdu. Ale za můj dlouhý život jsem nikdy neslyšel žádného politika, který by řekl, že chce hlavně vládu a moc a na lidi kašle. Jak dopadne Babišova éra, se teprve uvidí. Ale čím víc zpěváčků-popáčků bude dštít na jakéhokoli politika oheň a síru v bulvárních novinách, ale i v televizích, kde se vystavují se svým bohatstvím a nadřazeností, tím lépe pro něj. Pan Klus je přímo ukázkou všech těch mediálních celebrit, co hubou bojují „za světový mír a pracující lid“, ale přitom žijí v oblacích nereálného světa.
Herečka Martha Issová před zaplněným Václavákem ve své řeči uvedla, že jediná cesta z nynějšího stavu je aktivní občanská společnost, která bude politikům připomínat, že oni jsou tady kvůli nám. „A nepřestaneme s tím, dokud se věci nezačnou měnit nějak k lepšímu,“ slíbila davu na Václavském náměstí herečka, která před devíti lety v klipu „Přemluv bábu“ apelovala na mladé, aby svým starším příbuzným rozmluvili volbu levice. Co byste si pod změnou věcí k lepšímu představoval vy?
Paní Issová musí být prostě všude. Vždyť na tom stojí její kariéra. Co si představuje pod pojmem „aktivní občanská společnost“? Dobrovolné hasiče, lidi starající se o postižené a nemohoucí, další bohulibé spolky? No to jistě ne. Její představou je asi politický aktivista. Například nějaký herec, který svou mediálně známou tvář nabídne tomu, kdo je momentálně víc „in“. Prázdná slova, prodejné myšlenky.
Mirek Topolánek
Jako poslední k demonstrujícím na Václavském náměstí promluvil herec a zpěvák Jiří Macháček, jenž se jim snažil vlichotit tvrzením, že na něj dělají dojem uvědomělé občanské, sílící společnosti, které jde především o to, aby ve své zemi měla respektovány demokratické principy. Na porušování, jakých demokratických principů si za vlády Andreje Babiše především můžeme stěžovat?
Nemíním hodnotit pana Macháčka a jeho projev. Obávám se, že shromáždění občané spíše než aby pomáhali demokracii, slouží zájmům jen určité skupiny lidí. A Babiš si dává setsakra pozor, aby ty formální demokratické principy dodržoval. Když to někde přepískne, viz „zakleknutí“ na některé firmy, vycouvá anebo zamlží.
Při hodnocení všech shora jmenovaných herců a jednoho sportovce bych rád přidal jednu poznámku. Všimněte si, že více než dvacet let u nás na různých demonstracích a „protestech“ vystupují na podiích hlavně herci a dole bouří nejvíce mladí radikální studenti a „věčně zklamaní“. Proč na podiích nevystupují třeba jiní intelektuálové – sochaři, akademičtí malíři, architekti anebo historici či psychiatři?
Zaprvé proto, že je nikdo nezná a rozhodně nepůjde na demonstraci, kde vystupuje nositel Ceny za architekturu CE·ZA·AR anebo vědec, který obdržel Nobelovu cenu za fyziku, což jsou Arthur Ashkin, Gérard Mourou a Donna Stricklandová za objev toho, jak se dá pomocí laserových paprsků manipulovat předměty.
No a hlavně proto, že herci jsou známí, kdekdo je chce vidět naživo, a hlavně se na úlohu najmutých anebo nadšených kašpárků hodí. Jsou to profesionální exhibicionisté a profesionální „předstírači“. Za peníze a na pokyn režiséra jsou jednou smutní, pak nadšení, jindy jakoby obdivuhodně stateční, jak ctěná libost. A dav jim tleská. Média jsou jich plná. Jsou okouzleni pohledem na dav a nemohou se jej nabažit. Ovšem, jak řekl zkušený herec Marcello Mastroianni: „Herec je jako buben, který hraje tak, jak se do něj tluče.“ Kdosi jiný, snad režisér Krejčík, řekl, že „herec je jako prázdná nádoba, do které se nalije obsah a ona jej jen reprodukuje“. No a v dnešní době, kdy svět ovládají media, lehce získá i ten hodně hloupý herec, který opakuje slova Shakespeara, mesiášský komplex a domnívá se, že to „on“ je tak moudrý. A že není jen živou gramofonovou deskou. A hlásá své „perly“ davu a dav mu tleská. A herec či herečka se domnívají, že jsou duševně na úrovni géniů. A přitom jsou jen dunící bubny a paličku drží někdo jiný. No, stává se to i tzv. vědcům, jako jistému Drahošovi, že.
Po několika týdnech protestů proti Andreji Babišovi vydala agentura Median výsledky průzkumu, podle něhož by volby do Sněmovny vyhrálo hnutí ANO se ziskem 30,5 procenta hlasů, druhá ODS se 14,5 a třetí Pirátská strana s 12 by ani spolu nedaly dohromady tolik co hnutí ANO. Jak tyhle výsledky zapadají do atmosféry demonstrací, že lidé už mají Babiše dost?
Babiše začnou mít lidi dost, až zkrachuje jeho ekonomická doktrína, tedy nahlas sypat lidem peníze a za jejich zády utahovat šrouby podnikatelům a živnostníkům a začít zvyšovat daně. Protože raketový růst ekonomiky nikde netrvá věčně. Ale tahle politika mu může vycházet dost dlouho. Navíc lidé jsou u nás flexibilní, dokážou vyřešit zákaz kouření v hospodách tím, že mají „klub“ třeba v hasičárně, daňový teror ještě nikdy nikde nikomu nevyšel, šedá ekonomika vyroste zase do obludných „socialistických“ rozměrů, a když bude jinak Babiš šikovný, budou ho lidi volit desetiletí.
Vládce, který zná své pappenheimské, ví, co dělat. A jak to řešit. Vyprávěl mi otec historku z dob první republiky. Přes Brno projížděl vlak s rumunským králem. Silně nepopulárním mezi československými pokrokovými studenty. I rozhodli se uspořádat protestní manifestaci. Peróny plné, vlak zastavil a král se zjevil v okně. Dav bouřil a mával transparenty až král zjistit, že jej nevítají, ale že mu nadávají. Zamával naposledy demonstrujícím a na jeho místo nastoupil do okna vagonu jakýsi komoří. A ten začal do davu házet zlaté mince. Jak to revoluční demonstrující zjistili, porvali se o ty peníze jako koně. A vlak s králem mezitím odjel. No a Babiš je mistr v házení zlatých mincí davu.
Udavačství přes Brusel, kdysi Vídeň, pak Berlín a relativně donedávna Moskvu, což praktikují piráti a také TOP 09, nebývá u nás, tedy ve střední Evropě úspěšné. To udávání na dávky z Bruselu Babišovi, stejně jako Orbánovi a Kaczyńskému, spíše prospívají.
Ostatně, doporučil bych novému předsedovi Evropské komise, aby si přečetl dějiny střední Evropy, jak to dopadlo s Habsburky, pak s německými Volksdeutsche, u nás známými jako sudeťáci, a nakonec s Varšavskou smlouvou a s RVHP.
Ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise, kterou poslal Brusel do Prahy ve středu, vyplývá, že předseda české vlády Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Agrofert získal neoprávněně na dotacích téměř půl miliardy korun. Premiér to odmítá a tvrdí, že žádný zákon neporušil. Může tuto situaci ustát ve chvíli, kdy ho cupují politici, média a kdy se dá čekat, že protesty proti němu ještě naberou na síle?
Lze očekávat, že sázkové kanceláře by vypsaly kurz 50 :1, že Babiš prohraje. Ale ono to není tak jednoduché. Jak jsem již uvedl, ono v zásadě vůbec nejde o Babiše. Jde o politickou rvačku o nové rozdělení sil v Evropské unii, kde tradiční politické síly prohrávají, Británie je ostrovem odporu před pokusem vytvořit „Novou Evropu“, za Napoleona pod francouzským vedením, za Hitlera pod německým, dnes pod vedením tzv. liberální demokracie a „pokrokářů“. Každý hlas bude do budoucna dobrý, každý „nepřítel“ bude muset být zničen. Babiš se musí jevit bruselské věrchušce od nějaké doby jako další nepřítel, a obzvláště nebezpečný, protože začal vychvalovat skupinu V4, s níž začalo spolupracovat Rakousko, Rumunsko, a koketuje s ní Bavorsko. A to už je nějaká síla.
A „kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést“, jak zní bolševická revoluční píseň. Je nutno zaútočit na „nový přírůstek“ do „bandy čtyř“, tedy z pohledu Evropské unie do skupiny V4. No a Babiš začal vykládat, že V4 je silná, že nemůžeme nechat zničit vlastní průmysl zeleným šílenstvím, chce, aby kolonizátoři“ nechávali v kolonii Česko alespoň nějaké slušné peníze a prostě vůbec zlobí. Dokonce tvrdí, že bude mít vlastní zahraniční politiku! Ta drzost.
A tak začal hon. Štvanice. Lynč. Něco, co má dav tak rád, co milují novináři, z čeho by taky jinak žili, a k čemu se přidávají všechny ty hrbaté duše. Jedno, zda vinen, či nevinen, hon byl zahájen. Jak zpívá Richard Müller v písni „Štvanice“ drsně pravdivé.
Dav brousí meče i jazyky, protože momentální oběť je tak lehce v době politické korektnosti a neomarxismu zranitelná. To je něco lepšího, než byl třeba Miroslav Macek, romantik Pavel Bém, obzvláště u „honců“ oblíbený Václav Klaus, anebo Miloš Zeman, a když na něj nedostáhli, tak Vratislav Mynář, a další a další. Krev oběti láká vrahy, politické, a zezadu to celé řídí nějaký nový Berija anebo Heinrich Himmler anebo vdova po Mao Ce-tungovi Ťiang Čching.
Štvanice, jak nazýváte situaci, které Andrej Babiš momentálně čelí, není tedy podle vás dána jen tím údajně neoprávněným čerpáním evropských dotací?
Hony na vybrané oběti, vinné, nevinné, či vinné jen málo, anebo prostě jen někomu mocnému překážející, jsou v této době na denním pořádku. Vždy jde o „zločince“, kterého je potřeba odstranit, a pak už bude všude mír a ráj na zemi. Ale ono to vždy nevyjde. Tak byl za zločince označen Husní Mubárak a nahrazen Muslimským bratrstvem, ale egyptská armáda se nedala Západem a obamovci odstavit a zachránila Egypt. Když Hillary Clintonová označila Kaddáfího za zločince a nechala ho, spolu s Francouzi, zavraždit, nějak se to nepovedlo. Jo, rozbití Jugoslávie, na kterém jsme se hanebně podíleli i my, a to pod vedením Václava Havla a Karla Schwarzenberga, se povedlo. Akorát ta cena statisíců mrtvých. Ukrajinský Majdan, o kterém Západ přiznal, že ho stál pět miliard dolarů, se také nějak moc nepovedl. Viktor Janukovyč byl odstraněn, Rusko přišlo o Ukrajinu, ale má Krym, a ta válka nemá konce.
Hned vedle nás byl stejnou metodou „štvanice“ vyhnán od vlády socialista národního zaměření Fico, ale po podezřelém miliardáři Kiskovi se na stolec posadila atraktivní hysterická blondýna Zuzana Čaputová a ve volbách dostali klerofašisté z Ľudové strany Naše Slovensko 20 procent hlasů. Takže „pokrokáři a spravedliví“ vyhnali na aféře Kuciaka Fica od vlády a mají tam pětinu antisemitských ľuďáků. Tomu říkám úspěch.
V Polsku a v Maďarsku se to nepovedlo, Orbán i Kaczyński sedí pevně v křeslech, i když na pokusu o rozvrat Polska se hodně v Bruselu namakali.
Karel Schwarzenberg
Takže teď je na pořadu dne český premiér Andrej Babiš?
To je tak úžasná oběť všech těch „spravedlivých“ a všech pisálků a šmejdů, že snad lepší nemůže být! Je to miliardář! Dnes je kapitalista a miliardář vydáván zásadně za zločince a zloděje. Podle hesla mladých německých levičáků a Zelených: „Vykrást banku není zločin. Založit banku je zločin!“
Navíc byl prý Babiš estébák. To, že určitě nebyl estébák, ale „spolupracující“, to „spravedlivé“ nezajímá. Na čem spolupracoval a jak spolupracoval, nezájem. Moc hezky to zní z Bruselu, kde je to mezi vedením EU samý bývalý bolševik a trockista a přítel muslimů, kteří nikdy, ale nikdy nic takového nedělali. Že každý, kdo za komunistů dělal v zahraničním obchodě, na vyslanectví, ve vědě anebo i jinak jezdil do zahraničí, musel nějak spolupracovat s ekonomickou rozvědkou a podávat „hlášení“, to nikoho nezajímá. Než začnete řvát, že to není pravda, tak se zeptejte a podívejte do historie. Každá firma měla svoje zvláštní oddělení, kde každý, kdo přijel ze Západu, třeba od babičky, musel vyplnit písemně hlášení, s kým se stýkal, co tam dělal, a podobně. A ta zvláštní oddělení byla jen filiálkou StB, víme? Ostatně, domnívá se nějaký idiot, že dnešní naše rozvědka si pro informace čte jenom noviny? Jo a byl to komunista. Co asi mladí pitomečkové na náměstích nevědí a ti starší to tají, v ČSFR bylo v roce 1989 jeden milion sedm set tisíc členů KSČ a dalších bývalých členů KSČ, co vyhodili ze strany po roce 1968, okolo sedm set tisíc.
No ale, kdo by přemýšlel a potřeboval fakta? Kolega Neff v pondělních Lidových novinách předpovídá, že to Babiš nevydrží. No, uvidíme. Podlézavost prakticky všech šéfů politických stran vůči Bruselu a „vymezování“ se vůči „odpornému Babišovi“ by mu mohlo v příštích volbách přinést až 50 procent hlasů. Ostatně, v Rumunsku sice odsoudili šéfa socialistů Liviu Dragnea do vězení, ale jeho strana získala ve volbách do Evropské unie 23,4 procent a vláda a stát jsou prakticky ve vnitřní politické občanské válce.
Může ten návrh auditní zprávy Evropské komise způsobit zvrat na české politické scéně?
Brusel nemá žádné právní páky na svržení Babiše. Ty jsou v českých rukou, v případě neomarxistických pirátů řízených z Bruselu, v rukou státního zastupitelství, které je v přímém střetu zájmů jak s Babišem, tak s velkou částí soudců a poslanců, a tak uvidíme.
Likvidace Babiše by byla jistě oslavována jako velké vítězství, ale po zkušenostech z dějů v Jugoslávii, na Ukrajině, v Sýrii, v Libyi a koneckonců i u nás, není nač se těšit. Likvidace Silvia Berlusconiho vedla k vytvoření italské vzbouřenecké vlády vůči Evropské unii, zásahy do vlády lidovců v Madridu vedly téměř k povstání v Katalánsku, Sýrie, Libye a Ukrajina jsou rozvrácené státy, stejně tak jako Belgie a Švédsko po invazi muslimů. A Německo se vnitřně hroutí a dělí na milovníky různých typů totality, takže se opravdu není na co těšit.
A kdo po Babišovi? Nějaký bruselský „protektor“ pro Čechy a Moravu“? Ta přehlídka našich politických a duševních trpaslíků nedává moc na výběr.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
