Ursula von der Leyenová odkývala Donaldu Trumpovi závazek pro EU odebrat od USA energetické suroviny za 750 miliard dolarů do konce Trumpova volebního období, jen zhruba za tři roky. Jak se k tomu stavíte? Je to reálné?

Má to více rovin. Jednou z nich je vymahatelnost této dohody, protože zde stále existuje něco jako trh a těžko můžete někomu nařídit, aby nakupoval od předem určeného dodavatele. To jsme zažili i v době tzv. energetické krize, kdy jsme se bavili o tom, že Evropa bude dělat centrální nákup plynu a pak ho bude distribuovat. Tehdy jsem to komentoval jako PR a naprosto neproveditelnou záležitost. Ve vztahu mezi EU a USA a částce 750 miliard dolarů bych byl v hodnocení opatrný, protože vymahatelnost může být podmíněna nějakými dodatečnými sankcemi. Dovedu si představit tlak na firmy, aby nakupovaly od předem určeného dodavatele. To by při srovnání s tím dříve avizovaným centrálním nákupem mohlo být efektivnější.

Nevím, z čeho vyplynulo číslo, že to bude zrovna za 750 miliard dolarů. Přijde mi to jako plácnutí do vody. Obchod v energetice mezi EU a USA za rok 2024 nedosáhl ani 70 miliard dolarů. Z této dohody plyne, že by se mělo jednat o 250 miliard dolarů ročně, což je skoro čtyřnásobek. To je nereálné. Další věcí je cenová úroveň, čímž by se to dalo modifikovat. Hovoří se o nákupu energií a není specifikováno, o co přesně půjde. Komentoval jsem to slovy, že budeme asi nakupovat uhlí, protože Spojené státy při dnešní cenové úrovni nemají k dispozici exportní kapacity na takové množství zkapalněného zemního plynu, není to prostě reálné. Pokud ano, musela by celá exportní kapacita USA být orientována pouze na Evropu. Dovedete si představit, že soukromí američtí exportéři se vzdají všech dalších trhů a budou čistě zásobovat jen Evropu a vykašlou se na velmi lukrativní a strategickou jihovýchodní Asii? Je to nesmysl.