Pane doktore, tak Donald Trump všechny převezl operací proti Venezuele. Je po ní svět bezpečnější?

U pana prezidenta Spojených států je někdy špatně čitelné o čem sní, co chce dělat a co nakonec udělá. Naštěstí víme, že on sám o ničem nerozhoduje, a že jeho činy, které se někomu u nás doma zdají zločiny, jsou dílem složitých a intenzivně pracujících struktur americké vnitřní a zahraniční politiky. V podstatě se ale on, i všichni jeho předchůdci, a i ti, kteří přijdou po něm, poctivě drží a budou držet ideologie Amerika first!

Někdy to jde, někdy nejde, ale takto jednoduchou představu o světě a kosmickém prostoru mají i dvacetiletí američtí hokejisté, když vyjedou do světa. „Americké války“ se odehrávají za zavřenými dveřmi a jen jejich oběti vědí, o co vlastně šlo. Věděli to všichni na vertikále sever–jih, od Manuela Noriegy v Panamě po Salvadore Allenda v Chile. Věděli, ale přesto nevěřili. Dokonce i na horizontu východ–západ bychom našli podobné příklady, jako třeba – Saddám Husajn a Rissa (Reza) Pahlaví. Věděli, nevěřili a odešli do minulosti.

Ideál „bezpečnějšího světa“ se bolestně rodil po dvou světových, vlastně jen evropských, válkách, s obětmi i mimo Evropu, a zdá se dnes být trochu psychologicky opotřebovaný. Jeho pamětníci nikoliv už jen pomalu odcházejí a jejich nástupci si to chtějí s válečným nadšením znovu zkusit. Takže předpokládám, že svět lepší nebude a, jak kdysi říkal Ota Pavel, bude to tak trochu pumperdentlich.

Máte pravdu, jen v Latinské Americe pamatuji několik podobně spektakulárních akcí. Každá měla svůj charakteristických rukopis nebo podpis prezidenta Spojených států a každá měla svůj někdy až bizarní hollywoodský scénář. Mezi nimi Levinsonovo Vrtěti psem (1997) bylo asi nejpopulárnější. Proto bych se snažil nebýt upřílišněný (slovy TGM) a raději bych si připomněl název pamětí Adiny Mandlové – Dneska se tomu už směju (1977).

Je to jen jedna věta skrývající v sobě to, čemu se někdy říká existenciální ručení, a pro mne je to více naší době odpovídající, než česky vydaného tlustospisu Henryho Kissingera Umění politické strategie (2023). Je to všechno zábava pro bohaté a my jsme při ní v lepším případě jen služebným komparzem, v horším jen nechápajícími přihlížejícími a v tom nejhorším kolaterálními oběťmi.

Čeští zastánci Ukrajiny jsou zmatení a spílají Trumpovi, že spáchal „agresi“. Tím ho vlastně staví na úroveň Putina. Máme vůči nim cítit škodolibost?

Náš pan prezident, trochu voják, trochu civil, mluví o rozděleném občanstvu, kterému dočasně vládne, a podobně jako jiní představitelé české politické třídy neví, kde která část rozdělené společnosti vlastně je. Těm, jak říkáte zmateným, se nedivme. Zvoní jim hrana, ale o nic méně hlasitěji jako nám povinně nevědomým. Všem nám zbývá k přemýšlení jen ta zlopověstná otázka majora Terazkyho – A povedzte, Kefalín, čo je to také absurdné? Když už jsme přijali, že svět je rozdělen na Putina a Pavla, nezbývá nám už ani ta škodolibost. Navíc nevím, zda po letošním Novém roce tato ironie není trestná.

Fotogalerie: - Proti útoku na Venezuelu

Nejsem věštec, ale asi budou tvrdit něco podobného. Jen k těm „zlým“ přidají ještě ČLR a Indii, o které dnes podezřele mlčí i ta nejvulgárnější geopolitika. A ani s ní nezačala válčit ta ještě jednodušší geo-ekonomie. A pokud dojde na podobně vulgární dělení světa podle vzorce Rusko dostane Ukrajinu, ČLR Tchaj-wan, Amerika Grónsko a další ad libe honorem… Po staročeském korouhvičky obojetné se jen tak po větru točit nepřestanou.

Nevím, zda pan hradní poradce odstartoval novou argumentaci, ale myslí si, podle jeho vyjádření na ČT u Václava Moravce, že „Rusko mele z posledního“. Jemu podobní to sice říkají už třetím rokem, ale asi se to zdálo být vhodné k oprášení.

Z českého prostředí šok nad úplným zhroucením bezpečnostní politiky překonávají „proevropští mluvčí“ tím, že se nyní musejí totálně sjednotit a federalizovat EU. To nás prý zachrání. Zachrání?

Česká média, která jsou někdy jen česky píšící nebo mluvící, jak víme i z posledních vyjádření paní Mgr.+Mgr. Jourové, když opouštěla svou funkci v EK a přemísťovala se do akademické sféry v ČR, předpokládají, že se musíme sjednotit i kdybychom nechtěli. Trochu mi to připomíná situaci jako na pohřebních tryznách stranických hodnostářů z trochu se nám vzdalující minulosti, kteří nad rakvemi svých ideových a nenáviděných otců volali po semknutí se okolo ústředního výboru čehokoliv. Bylo to pomýlené, ale vždy to také bylo upozorněním na to, že to sjednocení je daleko a že se snažíme zahlédnout vzdalující se zelené zadní světlo naděje a neztratit jej z dohledu.

Ale i pod slovy federalizace EU si mnozí členové této organizace představují každý něco jiného. A tak zůstává, jak kdysi varovala Margaret Thatcherová, jen nekontrolovatelná ambice nedostatečně informovaných politiků, která může způsobit implozi a ztrátu všech nadějí ve válečném panoptiku hrůz a všech možných neštěstí.

Co znamená „operace Maduro“ pro Ukrajinu? Mávání slovem „agrese“ už asi Zelenskému nepomůže?

Stále si myslím, že se jedná o velmocenskou hru, kterou hlavní hráči chtějí hrát podle svých pravidel. Americký prezident si myslí, že hraje poker, prezident Ruské federace, že jsou to šachy, a i v Číně se odkazují na madžong. Každý z nich je přesvědčený, že tu svou hru umí nejlépe, ale zapomínají, že i hráči pokeru po sobě stříleli přes vzdálenost hráčského stolu, šachisté umírali po těžké nemoci na vzdálenost patnácti kroků a na čínském dvoře se doporučovalo používat hedvábnou šňůru. Následky byly stejné, a tak by si mohli i dnešní politici umět představit, že symbol smrti na orlojích a v chrámech se netýká jen několika náhodně vybraných jednotlivců.

Panu prezidentovi Zelenskému se podařilo učinit z války na Ukrajině válku téměř světovou, ale její vývoj v dnešní době nebude už záviset jen na jeho rozhodnutích, případně na vůli nových mužů v jeho vládě. Už dávno, pokud tomu tak nebylo už od jejího začátku, má tato válka svůj algoritmus a bude končit podobně jako jiné války, které jsme chtěli považovat za světové. Doba jakkoli siláckých výroků končí, i když je jejich autorem ukrajinský MZV, který se domnívá, že je protektorem státu Čechy a Morava. Nastává doba činů, jakkoli budou pro země střední Evropy nekomfortní.

Psali jsme:

Zbořil o Ukrajině: Jak chcete uzavírat mír, když zbrojní průmysl jede naplno?

„Za nejosudovějších okolností.“ Tehdy se podle Zbořila poučí ti, co plivou na Babiše

Skoro vlastizrádné. Zbořil doufá, že skandál s drony není tak vážný

Zbořil má nápad pro smutné fanoušky Petra Pavla. Z Kavčích hor