Bojíte se Vladimira Putina?Anketa
Máte životních zkušeností a prožitků na rozdávání. Jak s jejich využitím hodnotíte válku na Ukrajině?
Bohužel, válka je válka a její styl se moc nemění. Neustále se cílí na civilní obyvatelstvo, stejně jako se kdysi bombardoval Londýn nebo Drážďany, používá se zakázaná munice, a obdobně i dnes vojáci vraždí, rabují a znásilňují. V následném teroru tak zase vznikají koncentrační tábory a gulagy nepřizpůsobivých a za vítězství se považují i prohry, které se tehdy, stejně jako dnes, pravidelně utajují slovy o splnění vytyčených cílů, často zakrývajíce i diletantství vojevůdců. Postižené obyvatelstvo s obavami hledí na budoucnost, co jim skutkově přinese.
Vzpomínám na konec druhé světové války, kdy se v Sudetech obávali zavraždění Hitlera a následné ověření platnosti Mnichovské dohody, stejně jako dnešní obavy s potvrzením statusu quo rozdělené Ukrajiny. Přitom v posledních týdnech před Hitlerovým koncem už ani nikdo na něj atentát nepřipravoval, a naopak zbytek bojovníků se semknul kolem něj v posledním záchvatu nadšené sebeobrany. Stejně tak Putin může usuzovat, že má větší ochotu obyvatelstva se vypořádat s ústrky, než je schopen přinést okolní svět s USA a EU, který odsuzuje a trestá jeho agresi. Doufá, že protiofenziva zeslábne v důsledku zvyšující se inflace, nezvládnutelné emigrace, nastávajícího hladomoru a nedostupných cen energií.
Kdysi opatrnost amerického prezidenta Kennedyho zabránila jaderné válce. A také dnes si je prezident Biden dobře vědom, že Putin neví, jak vycouvat s dostatkem cti z této zbabrané války, a že se v nejhorším může rozhodnout i pro nejmizernější řešení sebeobrany ve smyslu přežití, jak říká průpovídka „Ubráníme mír, i kdyby tu nezůstal kámen na kameni“.
Co je hnacím motivem probíhající války?
Putin a jemu podobní se nikdy nesmířili s tím, že se v roce 1991 rozpadl kolos soustátí Sovětského svazu, a možná s nostalgií hledí na pakt Ribbentrop–Molotov z roku 1939, který umožnil rozdělit a obsadit půlku Polska a zabrat pobaltské republiky. Z historického hlediska lze najít i paralelu mezi válečnými třicátými lety a kontextem vnucené Mnichovské dohody se současnou Putinovou strategií, ve které se snaží evokovat podobné emoce křivdy a útlaku ze strany Západu, jako tehdy pociťoval Hitler. Současné obsazení Ukrajiny, ve stylu bratrské pomoci poskytnuté Československu v roce 1968, se mu zdálo slibné, ale nakonec jednoduše neproveditelné.
Dnes už máme ustavené mezinárodní dohody blokující války, ale právě nezpůsobilost Rady bezpečnosti OSN zabránit tomuto dnes už dlouhotrvajícímu konfliktu ukázala bezzubost akceschopnosti zavedených postupů, protože samotný agresor má právo veta a v rezoluci si tak může tvrdě prosadit svůj pohled na agresi jako na speciální operaci. Příprava dalšího prohlášení ve smyslu přijatelném pro Rusko trvá měsíce, kdy nadále probíhají zvěrstva války nijak nekorigovaná, a Rada bezpečnosti se tak kvůli systému svého fungování stala spíše podružným orgánem, který nemůže tuto agresi ani nijak odvrátit, odsoudit, ale dokonce ani přesně pojmenovat.
Na Ruskou federaci uvalil Západ už celou řadu sankcí, jen samotná Evropská unie přijala už šest sankčních balíčků. Jaký mají význam, když je třeba přijímat další a další?
Na lidské bídě se dá vždy vydělat a žádná ohleduplnost tady neplatí. Stejně jako koronavirus, i válka přináší nemalé zisky a každý se angažuje jen a jen ve svůj vlastní prospěch, což v nemalé míře probíhalo a probíhá. Například když Západ zablokoval Rusům všechny platební karty, tak se Rusko napojilo na čínský platební systém.
Tím pádem se vlastně Rusové dostávají k dolarům přes čínské banky. Záleželo na tom, zda se připojí rovněž Indie, která zatím bohatě využívá toho, že Rusové jí museli zlevnit ropu až pod kritickou hranici, čímž se zakonzervoval stav, ve kterém Indie na Rusko nevyhlásila vůbec žádné sankce. Navíc půlka indické vojenské výzbroje je závislá na ruských náhradních dílech.
Psali jsme:
Čína a Indie sledují pochopitelně své zájmy; copak se jim lze divit?
Ale to angažování ve vlastní prospěch platí i ve vlastních řadách Západu, jak ukazuje sebezáchovné chování Maďarska v boji o své ekonomické přežití. Nebo třeba zákaz vstupu ruských lodí do evropských přístavů uvalený EU v rámci pátého balíčku sankcí neměl žádoucí dopad na ruský export ropy, protože podle údajů londýnského lodního rejstříku Halloyzit List se Moskvě daří stabilizovat export ropy na předchozí úrovni, a to především za pomoci „kamarádských“ řeckých rejdařů, kteří dodali své tankery a situaci tak dobře využili ve svůj vlastní prospěch, bohužel, na úkor Evropské unie.
Veškerá pozornost Evropy se soustřeďuje na válku na Ukrajině. Nepřehlíží jiné své potíže?
Je pravdou, že konflikt na Ukrajině odvádí pozornost od ekonomických, sociálních a ekologických problémů a navíc umožňuje je svalit na válku. Evropa ale ke své stabilitě potřebuje suroviny, a tak, bohužel, i ruský trh, na který se vědomě uvázala. Těžko si představit prosperující Evropu bez těchto vazeb; a naopak Rusko může Evropu nahradit Asií a Jižní Amerikou, které se k sankcím nepřipojily. Je otázka, kdo tahá za kratší konec provazu.
Současný světový obchod se, bohužel, stal vzájemně provázaný a nedostatek něčeho někde se projeví zhoršující se bídou jinde. A bylo by chybné se domnívat, že vzdálená válka se nás nedotkne a že nám nepřinese nežádoucí zchudnutí. Jak Západ, tak i Ruská federace dnes hrají jakýsi „bank“ osočování a vyhrožování, jehož limity jsou nastaveny pochopitelně tak, že Rusko podle vládnoucí elity nesmí prohrát, protože by nejen ztratilo kredit, ale Ruská federace by byla donucena platit reparace a vrátit obsazená území včetně Krymu.
Západ také nechce vyvolat přímou konfrontaci s Ruskem vzhledem k riziku jaderné války, která by neměla vítěze, ale chce zároveň Rusko maximálně oslabit. V porovnání s Ukrajinou má ale Rusko dostačující ekonomický potenciál pro dlouhodobější vedení války a prognózy západních specialistů, že Rusku bude okamžitě chybět to nebo ono, se zatím zcela nenaplňují.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Co se dá po třech měsících bojů na Ukrajině odhadovat o dalším vývoji?
Pokud by se přes veškerou pomoc schylovalo k vojenské porážce Ukrajiny, a tím i k diskreditaci západní pomoci ukrajinskému režimu, pak se nastoluje otázka, s jakými návrhy či východisky Západ přijde. Co by se asi muselo Rusku nabídnout, aby se našel kompromis, respektive v čem by spočíval? Nelze se tak oprostit od představy, že by Západ nakonec obětoval část Ukrajiny, podobně jako ve 30. letech vydal v chiméře udržení míru Československo a Polsko k nacistickému plenění, což by ale bylo pro prestiž Západu katastrofou. Ale nikdy neříkej nikdy...!
Podceňování Ruska a důvěra v někdy jednostranné informace z Ukrajiny může vést k situaci, kdy jakési usmíření – appeasement – bude postupně získávat další stoupence. Následný ekonomický šok by se však nemusel omezit jen na stávající aktéry, celosvětově by rozšířil konflikt mezi chudými a bohatými a následně by podnítil i regionální nepokoje. Avšak i nežádoucí prodloužení ruské agrese až po jakkoliv pojaté vítězné završení Ukrajinou je velkým strašákem Západu a mohlo by nevítaně generovat rozpad Ruské federace, a tak zasáhnout celý prostor postkomunistických států ve střední a východní Evropě, přičemž tento region by začal být vnímán jako geopoliticky nestabilní a ekonomicky neperspektivní.
Zamýšlíte se, vzhledem ke své odbornosti a zájmům, také nad dopadem války na ekologii?
Určitě nelze opominout, že probíhající konflikt má významný dopad na životní prostředí, a to nejen na příští desetiletí, a s účinkem daleko i mimo území Ukrajiny. I konvenční zbraně obsahují toxické složky, těžké kovy a tak dále a jejich masivní použití zničí přírodu spolu s vytvářením enormního množství odpadu po zmařené infrastruktuře. Zplundruje úrodnou půdu a její biologickou rozmanitost včetně trvalého zničení ekosystémů. S největší pravděpodobností se zpomalí pokrok v oblasti kontroly znečištění, správy zdrojů a řízení biologické rozmanitosti a chráněných oblastí i politiky změny klimatu. Přestavba městských oblastí a infrastruktury bude vyžadovat obrovské objemy zdrojů se všemi souvisejícími environmentálními dopady dnes těžko odhadnutelné.
Názornou ukázkou provázanosti je současná hořící Sibiř, kde masivnější lesní požáry jsou dalším ze symptomů následovné klimatické krize: kombinace vysychající půdy, vegetace a úniku metanu z permafrostu má tendenci se vlivem nebývale vysokých teplot lehce vznítit. Společně se současnou lidskou neschopností je těžké je uhasit, zejména když chybějí vojáci bojující na ukrajinské frontě, ale i v důsledku nepřítomnosti tradiční zahraniční pomoci. Dopady rekordních požárů pociťují lidé i daleko za hranicemi Ruska. Kouř z hořících sibiřských lesů putuje i tisíce kilometrů a dosahuje až na západ USA, což může generovat i vlastní bouřkové systémy – jeden z nich se nedávno převalil přes Tichý oceán až na americké pobřeží. Vlivem metanu z tajícího permafrostu se tedy Sibiř stává i významným zdrojem masivních emisí uhlíku, které dále urychlují globální oteplování; pak nějaká ekologická omezování v Evropě jsou zanedbatelná.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Přejděme od mezinárodního dění do domácích luhů a hájů. Co vás z kroků nynější vládnoucí garnitury zaujalo?
Nejvíc asi to, že Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Ivana Bartoše po třech měsících účinnosti zastavilo předčasně program „Vlastní bydlení“ určený na pomoc mladým rodinám. Zdůvodnilo to tím, že ve Státním fondu na podporu investic, ze kterého jsou tyto půjčky na bydlení financovány, došly peníze.
Je to spíše ukázka jistého diletantství a asociálnosti současné vlády, která za řízení Petra Fialy do tohoto programu uvolnila pouhých 700 milionů korun. Když se v rámci projednávání státního rozpočtu navrhovalo navýšení objemu těchto prostředků na jednu miliardu korun z položky určené na finanční dary do zahraničí, vládní poslanci to svým hlasováním odmítli. Tímto způsobem vládní koalice připravila tisíce našich mladých rodin o možnost pořídit si vlastní bydlení. Dlouhodobý nedostatek bytů a jejich rostoucí cenová nedostupnost je způsobena i tím, že Fialova vládní koalice prosadila odklad účinnosti nového stavebního zákona, který byl prosazen loni i hlasy opozice a který by – snad – urychlil stavební řízení a navýšil nabídku bytů na trhu.
Není výše uvedené přiškrcení pomoci mladým rodinám s bydlením odůvodnitelné nezbytnými náklady na pomoc uprchlíkům z Ukrajiny?
Sdílet náklady nešťastníků z války je téměř naší povinností, nicméně i na tom se dá přivydělat, jak ukazuje migrantská zkušenost. V období nedostatku bytů se najednou vynořily možnosti, které byly předtím skryty, což je dobře pro nešťastníky, ale možná špatně pro domácí neméně potřebné. Totožně jako v minulosti dozajista nastoupily řady převaděčů a šejdířů, kteří umocňují své zisky právě na neštěstí druhých. Nic nového. A není to tak dávno, kdy za předchozí války dodávaly americké firmy agresorovi do Německa zbrojní zakázky. Nebo během embarga po krymské okupaci se řada států EU neštítila dodávat zbraně se ziskem i do Ruska. Svět ovládají zbohatlíci, kteří si své zisky nenechají ujít, a to platí i v politice.
Doma se stále bavíme o ekologii a úsporách, ale ejhle, v době dalšího napjatého státního rozpočtu skrze energetickou krizi a válku na Ukrajině se resort financí Zbyňka Stanjury pouští do obměny autoparku, což zbídačenou státní kasu může vyjít až na 1,17 miliardy!
Zmínil jste, že vydělat se dá i na válečných nešťastnících. Copak může ještě někoho překvapit, že svět ovládají struktury, které se především starají samy o sebe?
Kdysi jsem četl úvahu, že svět se k určitému datu stane doménou bláznů, kteří ovládnou lidstvo. Argumentuje se počtem bláznů jako podílu obyvatel, který se průběžně zvětšuje. Jistě tomu napomáhá historie, která poukazuje, kolik bláznů dovedlo poblouznit celé generace a kam až tito blázni část lidstva dovedli, ale naštěstí jen ty části, a ne všechny. Zůstávají ale otázky, kdo posoudí, kdo je a kdo není blázen a jestli bláznovství není jakýmsi údělem lidstva ve smyslu svého sebezachování proti vlastnímu trendu sebezničení přemnožením, něco jako u virové epidemie.
Obdobné šílenství jsme mohli pozorovat v zápase o klimatickou záchranu světa, kdy Evropa produkující jen okolo desetiny světových emisí se zavázala je snížit, a tím se stala rukojmím Ruska a jeho dodávek plynu. Neuvážené omezování nukleárních zdrojů včetně těžby a zpracování tradičního uhlí se tak ukazuje téměř trestuhodné. Stejně jako historie, tak i dnešek ukazuje, jaké „individuality“ se dostávají do čela lidských uskupení, ale to je otázkou na dlouhou diskusi o formování elit. Nicméně když se dnes rozhlédnu po naší a evropské reprezentaci, je mi často k pláči.
Za osm měsíců budeme volit hlavu státu. Vidíte mezi ohlášenými či zmiňovanými adepty nějaké, jejichž zvolení by vás místo pláče vedlo k optimismu?
Vidím to, bohužel, velice pochmurně. Máme třicet let po konci bolševika, kdy jsme se nedokázali vypořádat s viníky tehdejšího marasmu, kdy například představitelé útlaku měli vyšší důchody než ti postižení a kdy jsme se zmohli jen na prohlášení o zločinnosti tehdejší organizace KSČ. Dva nejsilnější kandidáti mohou být hodnotné osobnosti, ale jsou to bývalí členové této zločinecké organizace, a my, bohužel, nemáme zatím adekvátní konkurenci.
U představitele současného Ruska vidíme, kam to takový bývalý rozvědčík „dotáhl“ a jaké nepoznané závazky a sliby s sebou asi přinesl, ale sami to doma chceme tolerovat. Ani Němci po druhé světové válce, byť řada důstojníků se dobře zrežírovala v bundeswehru jako bývalí příslušníci wehrmachtu, si nedovolili, aby kandidátem na prezidenta se stal bývalý nacista.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Hlavní vaší životní náplní je ovšem věda. Jaká je v Česku její perspektiva pro nejbližší roky?
Předchozí místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek byl nahrazen už samostatnou ministryní Helenou Langšádlovou, která si v době nedostatku vytváří ministerstvo s desítkami lidí a říká, že bude naslouchat a nechá si poradit, jak takové ministerstvo řídit. Spíš bych předpokládal, že přichází a ustavuje ministerstvo s určitou svoji představou a záměrem, jak pomoci vědě, kde se rozděluje okolo 40 miliard, a ne jen s ideou, že si nechá našeptávat co a jak.
Bohužel, to je pokračování pomoci vědě ve smyslu sestavování dalších a dalších institucí, které vědu řídí, ale vědu neprodukují. Máme na to dlouhodobě Akademii věd a zejména grantové agentury, které dnes zprostředkují více než polovinu vědeckého financování na úkor tradičního financování institucionálního. Provoz těchto institucí a agentur není zanedbatelný, ale výsledek jejich grantového přerozdělování financí je tristní, protože úspěšnost grantových projektů nedosahuje ani jedné třetiny ze zaslaných. To už by ze statistického pohledu bylo lepší, kdyby se o úspěšné projekty losovalo, a tak by se ušetřily nemalé výdaje s posuzováním a hlavně by se také uchránil takto ztracený čas sepisování neúspěšných žadatelů. Původní vědecká poezie hledání nového se dnes, bohužel, změnila v honbu za grantovými penězi. A to není dobrá zpráva.
Mgr. Helena Langšádlová
V létě obdržíte prestižní mezinárodní ocenění – David Dollimore Award – za vaši celoživotní práci v oblasti tepelné nauky o materiálech. Co považujete za svůj hlavní badatelský přínos?
Trofej je na úrovni mých předchozích nejvyšších ocenění Izraelské (1987), České (2000)) a Ruské (2015) akademie věd. Ale státní cenu z roku 2017 si cením nevýše, byť její udělení českým prezidentem mi přineslo nemalé problémy. Celý život jsem se pohyboval kolem studia materiálů a zejména jejich tepelné přípravy v rámci nauky o teple – termodynamiky, což je rozhodující pro vytváření hledaných vlastností.
Charakteristika preparace je pak důležitá pro její zdařilé zopakování, k čemuž se používají fázové digramy obvykle ustavené pro rovnovážné podmínky. Moderní technologie ale používají extrémní tepelné změny – třeba při prudkém zakalení roztavených kovů do skelného stavu – a jejich zabudování do popisu si vynutilo nové odvětví tzv. kinetických fázových diagramů, jejichž jsem spoluautorem. Související popis kinetiky procesů v pevných látkách se obvykle generuje na bázi euklidovských partikulí, ale už jen pohled do skladby větví lesa nebo do mikroskopické struktury částic to fakticky neumožňuje. Proto se používá tzv. fraktální geometrie s dimenzemi, které nejsou integrální. Popis se pak odráží od logistického přístupu charakterizace stupně reakční proveditelnosti ve smyslu „úmrtnosti a plodnosti“, což se dá aplikovat i na šíření virových onemocnění a tak dále.
Jsem rád, že jsem tak mohl přispět k mezioborovému přenosu znalostí, což se dnes ukazuje jako stěžejní pro rozvoj vědy. To vše jsem detailně popsal na 600 stranách ve své poslední odborné knize Termická analýza a termodynamické vlastnosti pevných látek publikované špičkovým nakladatelstvím Elsevier 2021. Věřím, že je to slušný odkaz pro následovníky v oblasti studia tepelných atributů materiálů včetně nanomateriálů.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
