Podnikáte 27 let, tedy prakticky od revoluce. Můžete popsat tuhle dlouhou cestu?   

Začínal jsem jako obchodní zástupce, ale když se v roce 1994 naskytla možnost, napřed jen prodávat zábavní pyrotechniku, šel jsem do toho. Půjčil jsem si peníze od kamaráda, nakoupil zboží, pronajal si místa k prodeji a prodával. Takto jsem to vydržel asi dva roky, ale něco mi stále chybělo. Taková ta možnost kreativity. Přece jen to byl „jen“ prodej. A tak jsem si udělal kurz a školení na profesionálního ohňostrůjce. Bylo to přesně to, co jsem cítil, že mi chybí. A jelikož jsem tvořivý člověk, přidal jsem ke svému podnikání tvorbu balonkových dekorací, výzdobu různých typů akcí, od firemních, soukromých, přes svatby až ke svatebním veletrhům.

A musím popravdě říct, že když se vše podaří, klient je absolutně spokojený, a vy víte, že jste někomu udělali obrovskou radost, je to fakt báječný pocit

Dnes je realita jiná… Zažil jste někdy podobnou krizi, jakou mnoho podnikatelů včetně vás zažívá nyní?

Ne, absolutně ne! Je jasné, že to vždy nebylo jen příjemné, ale tato situace se nedá s ničím srovnat. Alespoň v mém případě. To zoufalství a bezmoc jsou opravdu šílené. Každý den hledáte to světlo na konci tunelu, tu naději, ale bohužel nic nepřichází. Myslím si, že jsem celkem tvrdý chlap, ale poslední dobou často brečím nad tou bezmocí. Stále si říkám: Nemůžeš to změnit, nestresuj! Ono se to moc pěkně říká…

Pojďme konkrétně, aby si čtenáři udělali představu. Měsíčně vás stojí chod firmy na nejnutnějších výdajích zhruba 25 tisíc. Jaké jsou příjmy?

Ano, zrovna nedávno jsem to počítal. Potřebuji zhruba 25 tisíc měsíčně na udržení firmy. A to jsou ty nejnutnější výdaje, abych přežil. A příjmy? Ty jsou v této chvíli nulové. Stát vyloženě nezakázal fungování nás jako takových, ale znemožnil nám vykonávat naši práci tím, že zakázal vše, co bychom dělat mohli.

Co konkrétního jste získal od státu?

To jsou velmi jednoduché počty. V dubnu to bylo 25 tisíc, v červnu 19,5 tisíc a odpuštění sociálního a zdravotního pojištění po dobu šesti měsíců. To je zhruba 36 tisíc. To vše dohromady dělá pomoc 80.500,-Kč za 10 měsíců! Jestliže potřebujete ale měsíčně 25 tisíc na chod firmy, tak si každý umí spočítat, jak na tom dnes asi jsme. A to se vůbec nebavím o tom, že bych měl něco vydělávat na život. I kdybych počítal měsíčně s průměrnou mzdou 30 tisíc, kterou samozřejmě teď nemám, vychází mi to za 10 měsíců mínus 500 tisíc!

Jedna z prací Pavla Nováka

Už od prvopočátku jsem tvrdil, že nebudu brečet, něco jsme našetřené měli, říkal jsem, ok, rok to můžeme vydržet z úspor a přežít. Teď to bude pomalu rok, a já vím, že dál už to takto vydržet nejde!

Jistě znáte z oboru téměř všechny. Jak to vypadá jinde?

Všichni teď řeší mediální témata, tedy restaurace a hotely. Jenže restaurace a hospody měly otevřeno víceméně stále, nebo měly výdejní okénko. Hotely a penziony dostávají údajně peníze za lůžko. A jak mi potvrdil můj známý, co penzion má, je pro něj lepší zavřít a dostávat peníze od státu, než mít otevřeno v této době. Samozřejmě není to všude stejné, ale na nás se stát vyloženě vykašlal a nezajímáme ho. A myslím si, že nás bude opravdu hodně, co už jsou na konci tunelu, ale beze světla!

Myslel jste někdy na to, že vše takzvaně položíte?

Bohužel ano. Poslední dobou na to myslím čím dál tím víc. Každý den se probouzím s tím, že to bude můj poslední den v podnikání, každý den se přemlouvám, abych ještě vydržel. Miluji svou práci, miluji rozzářené lidské oči, jsem šťastný, když vám někdo řekne: Pane Novák, celý svůj život dostávám na výročí oblečení, ale to, co jste dokázal vy, na to budu do konce života vzpomínat.

Co bude dál?

Tak to sám teď nevím. V březnu jsem říkal ženě, že chvilku vydržíme z úspor. Ta chvilka asi právě teď vypršela, a tak budu muset udělat nějaké rozhodnutí.

Ano?

Pravděpodobně půjdu někam na brigádu, abych si ponechal své podnikání, a abych si zajistil alespoň ty základní potřeby. A budu věřit, že se vše k lepšímu obrátí. Je evidentní, že pokud se někdo rozhodl spoléhat na státní podporu, pravděpodobně prozřel, tak jako jsem prozřel já a pochopil, že se musíme postarat sami o sebe. No, a pokud by to mělo trvat déle, přestanu podnikat, najdu si práci, a mé podnikání se stane koníčkem.

Jen nechápu, pokud se stát rozhodl pohřbít malé podnikatele, kde vezme peníze na svůj státní přebujelý aparát. Možná ze mne mluví zlost, ale když vidíte, jak státní úředník opravuje v home office chalupu se 100 procenty platu, ale vy dřete bídu, pak se asi není čemu divit.

Psali jsme:

Je z nás společnost hypochondrů, sledujeme každé kýchnutí. Vědci měli držet bobříka, udělali tu paseku. Publicista Komárek se přiznal, jak to dnes má s alkoholem

Synovi se špatně dýchá v roušce. Ve škole jej zavřou do ředitelny a volají policii. Bál se, že ho odvedou v poutech, zoufá si matka

Lidl zveřejnil vánoční otevírací dobu. A na internetu málem nastal konec světa

„Zavřít doma lidi na Silvestra? Říkáte si o další občanskou neposlušnost.“ Nejen toto se nese k Babišovi, který chce prodloužit nouzový stav

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.