Jak moc si česká veřejnost váží dědictví hrdinů 2. světové války? A to jak „britských letců“, tak „svobodovců“ i domácího odboje a dalších složek, které přispěly k pozitivnímu zápisu našich hrdinů? Zaznamenal jste v některém z těchto směrů za poslední rok aktivitu, která by stála za vzpomenutí?

Téma 2. světové války nejvíce oslovuje generaci, která se narodila bezprostředně po ní, samozřejmě až na určité výjimky, mezi které třeba patří členové různých klubů vojenské historie. Mladí lidé, pro které pořádáme různé akce, jako například návštěvy památníků a opevnění v pohraničí, tuto dobu považují za temný středověk. Ze zkušenosti mohu říct, že větší zájem o informace je u středoškoláků, především gymnazistů, s učňovskou mládeží je to už horší, těm to vůbec nic neříká. Velké akce k výročí ukončení války s náročnými ukázkami bojových operací, kdy spolupracujeme s kluby vojenské historie a naší armádou, jsou hodně oblíbené a většinou mají obrovskou účast veřejnosti. A to platí i v posledních letech. Obecně je možné také říct, že váleční veteráni požívají mezi lidmi, včetně mladší generace, velkou vážnost a respekt.    

V souvislosti s migrační krizí se přetřásá pojem „vlastenectví“. Do jaké míry je to autentické a do jaké míry jde o falešný konstrukt vyvolaný momentální emocí? Narostl mezi českými lidmi za poslední rok smysl pro vlastenectví? Na čem bychom měli naše vlastenectví stavět?

Pokud to vezmu podle sebe i členů naší jednoty, tak my se stále vezeme na té vlně nadšeného vlastenectví a snažíme se to přenášet i na naše děti, příbuzné i známé. V tom se u nás nic nezměnilo a migrační vlna na to nemá vliv. Jiná situace je už u naší současné, nejmladší generace, které se otevřel svět, znají jazyky, často cestují. Pro ně pojem vlast už moc neznamená. Myslím si, že u nich ani migrační krize pocit vlastenectví moc nezvedla, i když bych si to hodně přál. Oni se o historické události moc nezajímají a nejde jim to ani vyčítat. Žijí v jednom náročném kolotoči – práce a rodina. Výhodou za této situace je fakt, že u nás žije poměrně velké procento důchodců, takže ta síla vlastenectví u nás ještě zcela nepominula.

Vlastenectví má také určitou spojitost s úctou ke státním symbolům a ta je u mladých lidí velmi nízká. To není jen případ s vyvěšenými trenýrkami na Hradě. I když právě tehdy mohla čestná stráž vůči nim klidně použít zbraně. Jak se může vůbec diskutovat o tom, jestli ti vandalové něco spáchali? Měli by za to dostat bez pardonu tvrdé tresty. To byla těžká neúcta. Mně třeba i vadí, když se státní vlajka popisuje různými hesly nebo se na ni malují hloupé symboly.