Lídři evropské sedmadvacítky se v úterý ráno dohodli na podmínkách Fondu obnovy ekonomik a budoucího evropského rozpočtu. Objem poskytovaných prostředků zůstal, výrazně však byl snížen podíl grantů z původně zamýšlených 500 miliard eur na 390 miliard. Zbylých 360 miliard pak bude formou půjček. Můžeme to považovat za úspěch „úsporného křídla“, tedy Nizozemska, Švédska, Dánska a Rakouska?

Tyhle státy hrály o to, kolik eur nakonec budou na jižní státy skrze nový fond doplácet. O trochu tu částku snížily, ovšem jen teoreticky – za předpokladu, že země typu Řecko, Španělsko a Itálie budou své půjčky splácet. A o tom lze pochybovat, když uplynulých deset let bylo v EU o odpouštění dluhů a neschopnosti jižních zemí splácet dluhy.

Předseda Evropské rady Charles Michel hovořil po konci jednání o silné a jednotné Evropě. Lze při pohledu na průběh summitu s těmito slovy souhlasit?

Z pohledu EU je to politický úspěch, protože plán jim nakonec nikdo nevetoval. Ale nemá to nic společného s tím, jestli je Evropa silná, nebo slabá. Na to plán nemá sebemenší vliv. Je to jen přesouvání peněz z jedné kapsy do druhé, Evropu jako celek toto přerozdělování nijak neobohatí ani neposílí.