V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Severoatlantické aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Já osobně dávám přednost diplomatickým jednání a domnívám se, že zajištění míru v naší oblasti nemůže být založeno na jednostranných krocích. Zajištění míru kdekoliv na světě vidím pouze ve spolupráci a vzájemném respektu zemí vůči sobě navzájem. Musíme hledat, co nás spojuje, a ne co nás rozděluje. Je relevantní velmi vážně se zamyslet nad současnou dobou, jak z hlediska její podstaty, taky s výhledem na možná řešení. Mezinárodní vztahy jsou odrazem vnitropolitických poměrů, světové krize a historie jejich řešení. 

Vytvořili jsme si systém mezinárodního práva v moderní podobě již od Vestfálské smlouvy po třicetileté válce (1648), mezinárodní organizace s jejími zásadami, OSN s Chartou a exekutivní pravomocí Rady bezpečnosti, OBSE a NATO, které mimochodem vyjadřuje jediný závazek pro své členské státy v článku 1. a na který mnoho zemí a vlád zapomíná:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, jichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou, nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“

Také se objevila myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?