Koronavirus mohl celkově s výsledky voleb zamíchat. Jak ale zásadní jeho vliv, podle vás, byl?
Myslím si, že nebyl úplně zásadní, nebyl hlavním faktorem, který by ovlivnil jejich výsledky. Možná, že nespokojenost s tím, jak vláda řeší situaci, přispěla k vyšší volební účasti. Je zřejmé, že volební účast byla vyšší zejména v těch skupinách, které obvykle nevolí vládní strany, takže určitá míra vlivu tam byla. Mohla ovlivnit v celostátním měřítku výsledky jednotlivých subjektů někde v řádu dvou procentních bodů.
Znamená to, že koronavirus nijak výrazně do posledních voleb nezasáhl?
Pravdou je, že v některých krajích byly výsledky poměrně těsné, takže i dvouprocentní rozdíl mohl v některých krajích rozhodovat, kdo volby vyhraje, a kdo skončí druhý. Ale v celoplošném měřítku, kdybychom měli vypovídat, řekněme, o politologickém sdělení výsledků voleb, asi zásadní vliv nebyl.
Je tomu tak, že se vyšší volební účast projeví v dobách vážných krizí a událostí?
Ne, to tak není. Vyšší volební účast obecně přichází tehdy, když je veřejnost jakýmkoliv způsobem excitovaná, ať už pozitivně, nebo negativně. Přichází v okamžicích, kdy volby mají nějaké silné konkrétní téma, což bylo třeba u krajských voleb v roce 2008 ohledně poplatků u lékařů, kdy účast byla podstatně vyšší. Pak bývá volební účast vysoká v případech, kdy je hodně vyostřená volební kampaň, což se třeba promítlo ve druhém kolem druhé prezidentské volby.
Domníváte se, když koronavirus nyní mohl ovlivnit volby v řádech dvou procent, že v příštích poslaneckých volbách by jeho vliv mohl být ještě větší?
To je v tuto chvíli naprosto irelevantní úvaha, protože my vůbec nevíme, v jaké situaci z hlediska koronaviru společnost za rok bude. Jestli bude nějaká krize trvat, nebo zda bude dávno za námi. To bych si vůbec netroufl spekulovat.
Jak podle voličů zvládá premiér Andrej Babiš celou situaci v posledních týdnech?
Mám pocit, že Andrej Babiš není typ politika do takovéto situace už proto, že není příliš obratným rétorem, takže jeho vystupování nijak zásadním způsobem jeho image nepodporuje. Ten zásadní efekt podle mého názoru je, že se prohlubuje příkop mezi těmi, kteří Andreji Babišovi důvěřují, a těmi, kdo mu nedůvěřují. Zatím to stále vypadá, že poměr mezi těmito tábory je jedna ku dvěma, ale jestli to tak zůstane, nebo dojde ke změně, záleží na tom, jak nakonec krize dopadne na společnost nejenom ve zdravotní rovině, ale i v rovině ekonomické.
Ještě pořád není vyloučeno, že Česká republika z té krize vyjde vítězně, a pak bude Andrej Babiš pravděpodobně oslavován přes všechny problémy, které jsou s jeho osobou průběžně spojovány – ať právem, či neprávem, to pro veřejné mínění není podstatné. Ale také není vyloučeno, že krize skončí nějakou velkou katastrofou; pak se Andrej Babiš pravděpodobně stane obětním beránkem.
Zmínil jste, že Andrej Babiš není politikem do této situace. Je jím ministr zdravotnictví Roman Prymula?
Roman Prymula není politikem vůbec, je ministrem zdravotnictvím, který nastoupil do politické funkce, protože situace člověka politického typu – tedy Adama Vojtěcha – nějakým způsobem přerostla. Roman Prymula je možná osobností do krizové situace ve zdravotnictví, ale já bych si ho v tomto momentě vůbec netroufl hodnotit ho jako politika. To by nebylo úplně správné, protože já sice uznávám, že převzal politickou funkci z formálního hlediska, ale z objektivního hlediska je to spíše krizový manažer.
Souhlasíte s důvody, proč Daniel Hůlka vrátil státní vyznamenání?Anketa
Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli se politikem nestal ve chvíli, kdy se stal ministrem zdravotnictví?
Z formálního hlediska určitě, ale otázka je, jestli skutečně je politikem na politické židli, anebo, jak říkám, krizový manažer, který z nějakých vnějších důvodů usedl na politickou židli.
Často se ozývá kritika vůči opozici; existují čísla, jak voliči v těchto časech vnímají opozici a jejich činnost či protestování vůči krokům vlády?
Já bych začal na jaře. Z průzkumu agentury Kantar je zřejmé, že v březnu a dubnu, kdy opozice nehrála úplně opoziční roli a střety mezi koalicí, vládní koalicí a opozicí byly utlumeny, tak výrazným způsobem narostla spokojenost s politickou situací. Jakmile toto klima odeznělo, tak spokojenost zase poklesla a vrátila se na obvyklou úroveň.
Jestliže teď v krizi dochází znovu ke střetům mezi opozicí a koalicí, bude to i veřejnost vnímat nelibě a hodnotit prizmatem toho, které z těch dvou stran fandí. To znamená, že pro příznivce vládní koalice se opozice stane ještě negativněji vnímanou entitou než dříve, a naopak pro ty, kteří opozici fandí, jí s největší pravděpodobností nějaké politické body přidají.
Zdá se, že se příkop prohlubuje i tady. Jednak mezi těmi, kdo Babišovi věří, a těmi, kdo nevěří, ale i těmi, kdo s opozicí souhlasí, či nesouhlasí. Jsou to ti samí voliči, je to spojené, dá se to tak říci?
To jsou skupiny, které jsou identifikovány přibližně stejně. Ta, která věří Babišovi, je poměrně ostře postavená proti současné opozici, a naopak.
Jaké sociálně-ekonomické dopady koronavirového dění veřejnost považuje za nejzávažnější?
Veřejnost jako nejzávažnější dopady bere ty, které se týkají sociálně ohrožených skupin, na prvním místě pravděpodobně matek samoživitelek, otců samoživitelů. Potom je poměrně ostře vnímána sociální situace malých podnikatelů, tedy řemeslníků a jiných osob samostatně výdělečně činných, a obě tyto skupiny – samoživitelé a malí živnostníci – byly i na jaře krizí zasaženy nejvíce. A to veřejnost vnímá velice dobře, zejména mladší generace to vnímá ještě ostřeji než situací seniorů a důchodců.
Proč to mládež vnímá ostřeji?
To bohužel z výzkumů není úplně patrné. Já na to mám hypotézu. Domnívám se, že střední generace, která naplno pracuje, si uvědomuje, že důchodci nejsou přinejmenším z existenčního hlediska – teď nemyslím zdravotně, ale sociálně ekonomicky – ohrožení, protože jejich důchody jsou stabilní, dokonce by měly růst a měli by dostat pětitisícový příspěvek na konci roku. Takže mladší generace vnímá, že seniorská generace není v tomto smyslu slova tolik ohrožená jako generace střední, která přichází o příjmy, a které hrozí, že přijde o zaměstnání. Což zatím nijak masově nenastává, ale ta hrozba je poměrně velká.
Může to nějak souviset se zvyšující se podporou pirátům, které dost volí právě mladá generace?
To určitě nesouvisí. Podpora pirátů roste dlouhodobě. Pokud se podíváme na časovou řadu volebních modelů nejrůznějších agentur, je vidět, že prakticky delší dobu a téměř plynule podpora pirátů roste. Sice velmi pomalu, ale vytrvale, a situace kolem koronavirové krize se v tom pravděpodobně vůbec nepromítá. Alespoň nemám v ruce data, která by ukazovala, že by se na tom promítala koronavirová krize.
Takže jsme probrali jeden sociálně-ekonomický dopad, co se týká samoživitelů a samoživitelek, což, jak jste řekl, lidé vnímají. Jaký další ještě?
Samozřejmě zdravotní, to je první záležitost. Značná část veřejnosti se obává o vlastní zdraví a ještě větší část – asi dvě třetiny populace – se obávají o zdraví svých blízkých, zejména o zdraví příbuzných seniorů. To je primární záležitost, ale sekundární záležitostí je jakési znejistění právě v sociálně-ekonomické rovině, kde vznikají obavy, že poroste inflace, poroste nezaměstnanost, nebudou dostatečné příjmy. Od toho se odvíjí, co zjišťuji banky, a co je dohledatelné v bankovních datech, že se zvyšují úspory domácností, tendence utrácet se utlumila a spotřebitelské klima tak, jak ho měří Český statistický úřad, je stále hluboko pod průměrem posledních asi deseti let.
Když mluvíte o obavách, které způsobují tyto faktory, pamatujete si ze svého působení dobu, která by se současné situaci podobala? Ať už finanční krize roku 2008 nebo 90. léta s převraty v celém systému? Pamatujete něco podobného?
V 90. letech taková situace nastávala, měla samozřejmě mnoho jiných rysů, ale krize důvěry se objevila zejména v době takzvaných Klausových balíčků v roce 1997. Druhá taková vlna se objevila v roce 2008 s nástupcem ekonomické recese, a ta se v zásadě vrátila zejména v roce 2013, kdy se objevovaly podobné obavy, a byl vidět zřetelný pokles tendence utrácet a trochu větší tendence spořit.
Dá se to přeci jen srovnat, že třeba nyní důsledky vidíte ve výraznějším měřítku? Tedy, že lidé koronavirus považují za závažnější než případy, o nichž jste mluvil?
Netroufám si takhle z hlavy odpovědět. To, že šlo o nějaký zásadní rozdíl, bych neřekl, ale možná, že statisticky významný rozdíl tam je, ale musel se podívat do dat a porovnávat je mezi sebou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
