Vláda – a tedy i ČSSD – schytává od některých politických stran a opozice kritiku za své vstřícné kroky vůči důchodcům – příspěvek ve výši 5 tisíc korun či balíček roušek. Myslím ale, že senioři většinou tyto kroky ocení...
Tato kritika je hloupá. My jsme z části strategických zásob státu připravených na krizi po dohodě na vládě kousek vzali a posíláme to jako dar nejohroženější skupině obyvatelstva, diskutuje se o tom, že by tam byli i postižení. Jakákoliv kritika tohoto kroku je nemístná, neslušná, špatná. Dar je to nejhumánnější, co můžete udělat. Když ženě dám květinu, za dva dny zvadne. Je to krátký dar, ale také symbol a gesto. V tomto případě si myslím, že nápad předsedy Hamáčka je moc dobrý. Nezdá se, že by epidemie skončila, budeme v tom celý podzim, vpodstatě do té doby, než přijde nějaká účinná vakcína. Všichni budeme muset ve vnitřních prostorech nosit roušky. Tím ukazujeme, že máme o ně zájem.
Dlouhodobě upozorňujete na nedostatek sester a lékařů v nemocnicích. Je toto největší problém našeho zdravotnictví?
České zdravotnictví funguje. V krizi se ukázalo, že se umí postarat o obyvatele. Ale trpíme dlouhodobým systémovým problémem toho procenta HDP, které jde do zdravotnictví. Je příliš nízké. Projevuje se to na personálním obsazení a také na tom, že se nemocnice trošku rozpadají. Trochu se zapomíná na to, že v těch nemocnicích musí také někdo dělat. Problémy v nemocnicích v Semilech či ve Frýdlantu byly personální. Semilská se musela připojit k jilemnické, skončila tam péče, která tam probíhala. Frýdlantská se připojila k liberecké. Malé nemocnice, zvláště blízko hranic, jsou na tom nejhůř, protože lidi jdou jinam. Malé nemocnice nejsou schopny zajistit výchovu lékařů. To znamená, že jak lékaři postupně odchází do důchodu, tak se to tam personálně rozpadá. I když jsou lékaři, kteří pracují strašně moc a nechtějí to tak nechat.
Další je motivace od měst a obcí, že jim dávají byty. Platy se ve zdravotnictví zlepšily. Určitě nejsou jako dvacet kilometrů odsud v Německu. Vždy apeluji na to, že každý národ si má své školství a zdravotnictví zařídit ze svých zdrojů. Moje individuální aktivita je, že chodím po gymnáziích a na přednáškách jim říkám, aby se hlásili na medicínu. V Liberci se podařilo zvýšit počet přihlášek na medicínu poměrně razantně, ale bude trvat šest let, než dostudují. A neumím sestřičky, ani zdravotnické laboranty či biotechnologické inženýry. Trošku doufám, že při případné krizi v některých segmentech se uvolní místa pro zdravotnictví. Vždycky když je nadbytek zájemců o pracovní místa, tak se s nimi lépe pracuje.
Nejde o absolutní nedostatek lékařů v České republice. V Praze a v Brně je předoktorováno. Násilím je sem dostat nejde. Musíme zvýšit jejich motivaci, aby k nám přišli. Na Slovensku, kde se zdravotnictví začalo rozpadat, to zastavili tím, že jim prostě zlepšili podmínky. Zásadní věcí je v Libereckém kraji, že vlastnictví nemocnic je roztříštěné. Nikdo s tím nic neudělal. To vyčítám všem politickým reprezentacím, které tady byly. To se nedá řídit... Zdravotnictví můžete řídit, když budete nad těmi všemi nemocnicemi vládnout. V krizi se ukázalo, že když bylo potřeba něco bleskově vyřídit během 24 hodin, tak ředitelé spolupracovali. To je krizový stav, a je lepší, když tu organizaci ovládáte jakýmkoliv způsobem. Násilím se to udělat nedá, ale vyčítám politické reprezentaci, že se o to více nesnažila. Proběhly nějaké studie a vždycky to zhaslo. Souvisí to i s nákupem. Když liberecká nemocnice nakoupí hrozně moc kilo sádry, jilemnická málo sádry, tak ji máme o hodně levnější. Ale pacienti z Jilemnice si nezaslouží drahou sádru. Říkám sádru jako příklad, u léků jde o ohromné částky, které se dají ušetřit.
V neposlední řadě jsou to lidi, které můžete vychovat ve velké nemocnici a delegovat je do menší nemocnice. Krajský radní Přemysl Sobotka, pravičák jako poleno, ve svých slabších chvilkách říká, my ten KÚNZ, krajský ústav národního zdraví, zase vybudujeme. Když toto pochopil, že to asi jinak nejde, protože doktor, který se nezhlídne v nějakém oboru a nevidí jiný, si musí obtížně zařizovat život místo toho, aby mu to nemocnice nabídla. Chybí praktičtí lékaři, pro dorost, děti, pediatři. Takhle se to dobře řídí a funguje to. Některé věci, které byly za toho špatného komunismu, ve zdravotnictví – které ještě zůstávají, jako je třeba národní onkologický registr – nás řadí na špičku světa. Víme všechno. Nebo povinné očkování. Dříve byly i povinné dětské prohlídky na zuby. Je to politická otázka. Co má dělat stát a co má dělat soukromník. O tom je ta debata. Pokud se rozplyne, pak to přestává fungovat.
Fotogalerie: - Fronty na testy
Pandemie, která probíhá, je ale asi i určitou propagací zdravotnictví (kterou si samozřejmě nikdo tímto způsobem nepřál). Nebude se teď zdravotnictví věnovat více pozornosti, která přispěje k vyřešení některých jeho problémů?
V tomto jsem trochu skeptik. Když přišla tato krize, najednou se zjistilo, že roušky se dělají v Číně. A že něco tak strategického bychom si měli dělat sami v EU. Mám však strach, že ten byznys stejně nakonec zvítězí a funguje, když to má levné. Krize odejde a mechanismy se zase vrátí zpátky. Vezměte si, že státy si věci nechávají pro sebe a ještě horší věcí je uzavírání hranic. Z toho jsem špatnej. Nemůžu to rozdýchat. Virus nemá pas. Neví, kde je hranice. Je to příroda. Na nějakém velkém území musím dělat stejná opatření.
Psali jsme:
Dá se říci, že Česko zvládá pandemii po zdravotní stránce dobře?
Zvládá ji skvěle. Je to tak, že když se ten virus rychle rozšíří na malém území, může přestat fungovat kapacita. Nejde o to, že by to zdravotní systém nezvládl. Ale nezvládne nekontrolovaný průběh. Oni to cíleně zkoušeli, v Americe, i Boris Johnson. Ale pak tlak na zdravotní systém, samozřejmě že i mediální tlak způsobil, že museli obrátit a začít obyvatelstvo nějakým způsobem chránit, dělat opatření. Mělo to ale samozřejmě vliv na ekonomiku. Třeba chudáci hospodští. Teď přijde druhá vlna a nejsem si jistý, jak to s nimi nebo třeba s kulturou bude vypadat dál.
To je ten balanc mezi zdravím a ekonomikou, který je velmi těžký. Na začátku jsme dupli na brzdu a počet případů se postupem času snižoval, takže jsme opatření v létě uvolnili. Teď se ale nabízí otázka, zda jsme nezvolnili příliš? Třeba země v sousedních zemích měly některá opatření – jako třeba roušky v autobusech či vlacích – i přes léto...
Ano. Tomu se říká zdravý rozum. Česká nátura je trochu taková hurónská. Němec je disciplinovaný. Když jsem tam projížděl, viděl jsem dodržování odstupů, roušky. To jsou takové národy, které poslouchají. Navíc mám strach, aby toto téma zemi ještě více nerozštěpilo. Poslední rozštěpení bylo při volbě prezidenta, rodiny se hádaly. Teď jsou jakoby věřící v nebezpečí viru a nevěřící. To jsme viděli v minulosti kvůli náboženství, a jak to někdy dopadlo. Šli proti sobě. To mi vadí.
Snad to tak hrozné nebude...
No v Berlíně byla nedávno milionová demonstrace.
Ona byla milionová?
Mám tam známé. Od nich to vím. Dozvědět se realitu ze zahraničí u nás téměř nejde. Nevím, čím to je. Jestli na to není v médiích prostor nebo o to není zájem... Teď jsem mluvil s ministrem zahraničí Petříčkem – dobře se známe – vždycky si s ním na půl hodiny sednu a on mi řekne, co se ve světě děje. Velké problémy jsou.
Vím, že nejste imunolog, takže jste na tom možná jako já...
Přesně. I když jsem lékař a mám státní zkoušku z hygieny. Ale vláda, politici i veřejnost mají mít instituci, které věří. Merkelová řekne – tohle doporučuje Kochův ústav a já to udělám. Instituce spoustu let stará s nejlepšími vědci v Německu. A všichni je respektují.
A my máme takové instituce?
Vyhraje hnutí ANO krajské volby?Anketa
U nás se ale i epidemiologové hádají mezi sebou...
Oni se mají zavřít, prohádat se. V medicíně umíme udělat nějaký konsenzus. Ve vedení země se do toho musí samozřejmě zapojit i ekonomové. I u nich bych chtěl nějakou instituci, protože když si sednou dva ekonomové, může to být problém. Stát by neměl selhat. Dělat si politické body na tomhle opravdu není dobré. A že jsou v této zemi chlapi, co si nevidí do huby, já takový nejsem. Když něco řeknu, tak si za tím stojím. Když udělám rozhodnutí, že se rozjedu, tak to dojedu. Můžu se poučit. Nikdo není dokonalý. Ale lidi potřebují jasné řízení, jasná rozhodnutí. A v Česku je hodně chytrých lidí.
Byli jsme na pandemii připraveni, existoval pandemický plán?
Máme připravené a vyzkoušené traumaplány na hromadná neštěstí. Pandemický plán České republiky byl na chřipku z nějakého roku, ale neměli jsme plán na nový virus. Privátní složky nevěděly, co mají dělat. Musíme se zamyslet a připravit se na různé varianty. Samozřejmě že nejde se připravit na všechno. Ale abychom byli lepší a poučili se. Půl roku, co je to teď, není zase v lidském životě tak moc. Bude to trvat – já doufám – do konce roku. Přijde vakcína. Normálně se hledá pět až deset let. Takže to bude rychlokvaška. Jak bude fungovat? Začne další nejistota, jestli to není moc nebezpečné. Pak budou jezdit lidi s pasem očkován, neočkován. Svět nebude úplně v pořádku a asi se nevrátí tam, kde jsme skončili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
