Jak se dívá český psychiatr na sexuální útoky muslimských mužů vůči ženám, ke kterým došlo během silvestrovských nocí v Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Frankfurtu a Stuttgartu?

Tady jsou dva aspekty – jeden je ten, zda ženy sexuální útoky proti sobě vůbec ohlásí. A pokud ano, tak s jakým zpožděním. V rámci evropské společnosti totiž víme, že ženy se velice často takto motivované útoky, které jsou proti nim vedené, oznámit ostýchají. Dokonce jen jedna z deseti je oznámí. A tady u těchto konkrétních případů je zajímavé i to, jak postupně počet těch nahlášených útoků narůstá. Pravda je, že v arabských nebo v severoafrických oblastech je postoj k ženám diametrálně odlišný nežli u nás v Evropě. Tam je žena méněcenný jedinec, který by měl sedět doma a když její pán dovolí, tak až teprve poté se ona může nějak realizovat. A zřejmě potrvá velice dlouho, než se alespoň v některých těchto zemích pohled na ženu zlomí. Ale když se takové kvantum lidí přesune do jiné kultury, tak si samozřejmě přináší s sebou i tu svoji kulturu, která je daná jejich zkušenostmi. Oni prostě i jinde žijí tak, jak jsou zvyklí. A poměrně často je u nich běžné, že ženu, kterou večer potkají na ulici s nezakrytou tváří, pak považují za ženu nehodnou. A proto se k ní chovají sexuálně agresivně, což samozřejmě je pro Evropanky velký problém.

Takže se dají útoky ne německé ženy vysvětlit i tak, že když byly „nezahalené“, tak je tito muži považovali za „lehké ženy“?