Půjde to víc do ř*ti. Naši „bratři z USA“ jsou taky pěkní blbci, s šaškem v čele. Ostrý knihkupec z Hané o životě s virem

15.07.2020 21:17

ROZHOVOR Podle mě koronavirus lidi nespojí, půjde to ještě víc do řiti. Lidi najednou zjistili, že naši nejlepší bratři v Americe jsou taky pěkní blbci. To říká knihkupec, spisovatel v hanáčtině a dobrý duch donedávna uzavřeného města Litovle Petr Linduška. ParlamentníListy.cz s ním hovořily mimo jiné i o lokálních zvláštnostech. Jedna z jeho knih se jmenuje Co včel? a jiná Tož tak!

Půjde to víc do ř*ti. Naši „bratři z USA“ jsou taky pěkní blbci, s šaškem v čele. Ostrý knihkupec z Hané o životě s virem
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Hanácký patriot a spisovatel Petr Linduška
reklama

Napsal jste sedm knih v regionálním nářečí, tedy v hanáčtině. Co to?

Anketa

Jakeš zemřel. Měli by být funcionáři KSČ Štrougal a Vajnar souzeni za úmrtí na státní hranici?

12%
88%
hlasovalo: 8715 lidí
To nebyla až tak má vůle. Byl jsem k tomu trochu donucen. Rád vždycky všechno vysvětluji od Adama, ale protože jste Pražák, budu stručnější. Dělám v Litovli knihkupce a kromě knih prodávám i Litovelské noviny. Je to takový náš měsíčník a tak trochu drbna o všem, co se tady děje. Před pár lety začala poptávka po starých litovelských pověstech, které ve čtyřicátých letech vydal pan učitel Martin Strouhal (přesný název je Báje a pověsti a Kytice pověstí, pozn. red.) Jeden člověk je v tu dobu vydal načerno, byl z toho průser, psaly o tom i celostátní noviny. Pak přišel jiný nakladatel a ten je vydal legálně. Mělo to obrovský úspěch, protože ta původní stará vydání se poztrácela a srdcaři to chtěli mít. A já se rozhodl, že do Litovelských novin přispěji malým článečkem, který se jmenoval nějak takhle: Nemohlo to být jinak?

Vzal jsem si Strouhalovu pověst o založení Bouzova a udělal z ní svou fikci s jiným sledem událostí. Udělal jsem svou vlastní umělou pověst a na rozdíl od pana Strouhala v hanáčtině. Vyšlo to, a tím jsem odstartoval „svou kariéru“. Najednou se zvedl náklad Litovelských novin a já v tom pokračoval. Chodili lidi a chtěli další pověsti, třeba o Sobáčově. Abych to napsal. A já to napsal. Pokračování bylo asi na rok a půl. Pak někdo přišel a řekl, abych z toho udělal knížku. Ono však není problém napsat knihu, ale je třeba zaplatit její vydání. Tak jsem tu myšlenku opustil, protože z platu knihkupce, který je zároveň živnostník, by to nešlo. Tehdy bylo třeba sehnat bratru sto padesát tisíc korun.

Anketa

Zaslouží si zesnulý Miloš Jakeš úctu?

82%
18%
hlasovalo: 11895 lidí

Zřejmě to ale slyšel ten nejhlavnější nahoře a nějak to zařídil, protože se jednoho krásného dne otevřely dveře do mého knihkupectví a přišel pán, který povídá: „Já jsem nakladatel z Olomouce a uděláme z těch vašich pověstí knížku.“ Ta knížka vyšla a jmenovala se Tož tak. Nepředpokládal jsem žádný velký úspěch. Pověsti jsem doplnil písničkami, básničkami, dalšími svými texty a obrázky. A kupodivu se prodávala, protože psaná hanáčtina prostě chyběla.

Prostě jste objevil díru na trhu...

Starší lidé si chtěli přečíst něco hanácky, a tak kniha byla brzy vyprodána. Ale nakladatel z Olomouce se chytil příležitosti a chtěl další texty. Kromě knih vydává i Hanácké noviny a ukecal mě, abych do nich přispíval. Mám tam pokaždé celou stránku svých textíků. A ty jednou za čas sebereme a uděláme z toho knížku. Tak asi tak.

Dělal jste i rekognoskaci terénu v jednotlivých vesnicích, odkud po vás chtějí napsat nějakou pověst?

Já rekognoskaci dělat nemusím, protože svoje okolí znám docela dobře. Mám to všechno většinou prochozené. Jde spíš o to, vymyslet nějakou umělou konstrukci. Takže když má být pověst ze Sobáčova, řeknu si: „Jakpak asi vzniklo jméno Sobáčov?“ A už to valím.

Takže jste takový normální hanácký separatista?

Separatista ne. Jsem patriot, ale ne xenofob. Ať si každý mluví, jak mu zobák narostl. Je tedy pravda, že nemám rád Pražáky...

Anketa

Je dobře, aby právo na obranu se zbraní v ruce bylo zahrnuto do Ústavy ČR?

96%
4%
hlasovalo: 14872 lidí

Ale to je tady v kraji zvykem...

Ano. A o tom je tak trochu jedna z mých knížek, která se jmenuje Hanácká konverzace pro Pražáke, okolični a iny cezence anebo Vitéte na Hané! Ano, vnímáme Pražáky jako cizince a smějeme se jim. Ostatně oni se nám smějí také, takže je to oboustranné.

Mám takovou zkušenost. Byl u nás zpěvák Vláďa Hron. Měl tady koncert, dozvěděl se o mně a pozval mě, že spolu poté uděláme něco do televize. Přišel jsem, napsal jsem pro něj, co potřeboval, on byl ohromně spokojenej –  a nebylo z toho nic. Asi to zmuchlal a zahodil. Takže Pražáci naslibují a prd. (smích)

Když jsem jezdil na Bouzov na zabijačku, tak mi vždy řezník srandista říkal, že musím tomu čuníkovi utřít zadek, aby to bylo k jídlu. Tak jsem to jako malý asi dvakrát udělal, a když se mi pak všichni smáli, tak už jsem se na to potřetí vykašlal. Vy si tady Pražáky opravdu hodně dobíráte...

To jsou klasické fórky. Jako třeba, že na kašně je nápis: „Neglgat. Do této kašne se póšti loža.“ A Pražák to čte, neví, co čte, jde okolo pantáta, a on ho prosí, aby mu to přeložil. A pantáta říká: „Tož to je dobry, to je pitná voda. Akorát, abeste to nechlemtale stodeny.“ Pro porozumění, loža je močka. My jsme tady opravdu srandisté.

Ostatně pragocentrismus je v médiích a politice obrovským nešvarem. Jak tady na něj reagujete?

Mluvím jen za sebe a celou Hanou (smích). Pragocentrismus nás štve. Ano. Začaly se dělat nějaké instituce jako Ústavní soud a Úřad ombudsmana v Brně, pak v Olomouci něco s Nejvyšším soudem, ale to furt není nic moc.  Potřebujeme mít Moravu zastoupenou úplně všude. No jo, ale když o tom tak přemýšlím, tak každý druhý Pražák je vlastně Moravan. Takže nakonec je všecko v pořádku.

Jsem hraničář, takže z Moravské Třebové, která dnes leží v Pardubickém kraji. Přesto Pražákům říkám, že kdyby v Praze nedělali Moravané, tak nic nebude fungovat, protože klasičtí Pražáci jsou buď na drogách, anebo na protialkoholním léčení...

Jasně. Moravan tam jen tak neskončí, protože je zvyklý. A já tady nemám ani štvrtku (hanácky panák slivovice, pozn. red.). Pragocentrismus nás štve, ale co se dá dělat, když Praha je největší.

Když sem zavítá Pražák, není pro vás jako z jiného světa?

Je. Ale to teď mluvím o vrcholných politicích. Napadá mě přirovnání k písničce Voskovce a Wericha: „Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a jdi mezi lid.“ Já jezdím rád po naší vlasti, už je málo míst, kde jsem ještě nebyl. Všude mají svoje starosti. A pak jedete na jižní Moravu, ale na tu echt, Moravské Slovácko, a to je zase úplně něco jiného. Mám tam taky kamarády, a to je k naštvání. Oni tam mají jedinou starost: „Urodí sa? Nebo sa neurodí?“ A oni opravdu jinak neuvažují. Aby byl dobrý košt, dobré víno, aby mně to nesežrali špačci a aby nás nepomluvil súsed.

Anketa

Miroslav Kalousek nebude v příští sněmovně. Bude to jeho konec ve velké politice?

67%
33%
hlasovalo: 5201 lidí

Nicméně jste i knihkupec a šéf antikvariátu. Máme tady staré knihy zdarma v nemocnicích, kavárnách, bývalých telefonních budkách a já nevím, kde všude. Jak velký je to pro vás problém?

Štve mě to. Je to degradace knihy. Nicméně pořád jsou lidi, ale není jich mnoho, co jsou zvyklí „šňupat“ v antikvariátech, tak přijdou a „šňupou“. To má neopakovatelné kouzlo. A já mám ty knížky tak levné, že si nějakou prostě musejí koupit.

A nedal vám, knihkupcům a majitelům antikvariátů, ránu z milosti internet?

Trochu ano. Nemohu asi mluvit za knihkupce, protože nejsem ve Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Mám už za sebou Socialistický svaz mládeže, a to stačilo. Mám za sebou střední odbornou školu knihovnickou a pak jsem pracoval v Knihovně města Olomouce. Tam jsem byl mimo jiné svazákem. Je zajímavé, že jsme sice dělali akce pod hlavičkou SSM, ale nikdo jsme tam nedozráli pro vstup do KSČ. Dělali jsme si akce pro svoji radost – výlety, opékačky buřtů, besedy se zajímavými lidmi a tak. Pak jsme to vykázali jako akci svazu mládeže a byli jsme dobří.

Internet já osobně používám denně. Potřebuji informace. Nejen o tom, co zrovna vychází, to mi posílají sami nakladatelé, ale hlavně o aktuálních cenách starých knih. Zatím se mi to daří, takže ceny sypu z rukávu. A protože nejsem vyučený knihkupec ani antikvář, tak trochu štvu kolegy v okolí. Často ostatním, co sem za mnou jezdí, oceňuji knihy. Ale musím vývoj cen denně sledovat a k tomu je internet neocenitelný. Tak se stal z konkurenta vlastně kámoš.

Představoval jsem si to tak, že situace knihkupce na malém městě, v desetitisícové Litovli, je velmi smutná a budete brečet, ale ne. Proč?

Tady na té prodejně jsem od roku 1996. Půlku toho času jsem probrečel. Doslova. V devadesátých letech to ještě šlo, ale pak přišla poměrně velká krize kultury – zvlášť té knižní. Tak to mi bylo docela zle. Tyto prostory patří městu a ve výběrovém řízení jsem jednou soutěžil i sám se sebou a kupodivu jsem vyhrál. A jednou mně na komisi jeden ze zastupitelů města řekl: „Ešli neumiš podnikat, tož nepodniké. Brečet umi každé!“ Byl to člověk, co nikdy nepodnikal, a já jsem se proto zaťal. Už nebrečím.

Jak vás postihla korona krize?

A vy to tam dáte, že?

Je to tak...

Postihla mě tím, že mi na krám nechodili žádní lidé. Krám byl zavřený. Otvíral jsem až na začátku května.

Paradoxně  mi to ale i trochu pomohlo. Mám totiž internetový obchod, takže jsem měl klid na balení. Lidi seděli doma, cvakali na počítačích a objednávali. Nestíhal jsem. Chodil jsem domů později než za normálních okolností. Balíky, balíky a balíky.

A lidé si na to navykli?

Navykli si, ale zase ne až tak moc. Trochu to opadlo. Nicméně mám jeden z největších antikvariátních e-shopů v republice. Mám na něm přes padesát tisíc položek, takže mám furt co zasílat.

Jak jste vzal jako malopodnikatel pobídky od státu?

Anketa

Chcete, abychom přijali azylanty z Hongkongu?

10%
90%
hlasovalo: 13760 lidí
Dostal jsem nějakou pomoc. Nicméně naše slavná ministryně financí prý vymyslela nějakou paušální daň. Když jsem si spočítal, co budu měsíčně platit, ale jakou tržbu mám přitom mít, tak budu tratný. Prý bych měl pokoj od finančních kontrol, tak dobře, ale budu tratný, takže do toho asi nepůjdu.

Pomoc od státu. Můj názor je ten, a nebojím se to říct, že se za koronavirus  schová strašně moc věcí. Vypadá to spíš, že jde o zástěru, aby se někdo mohl vymlouvat na něco, co není až tak úplně pravda. A u drobných podnikatelů jde spíše o propagandu než skutečnou pomoc. Navíc se proslýchá – což netuším, jestli to je pravda – že finanční úřad na určité procento živnostníků klekne, aby tu pomoc povraceli. A v tu chvíli o pomoc nejde. Jde o další stres.

Podle mě je to hloupost. Příští rok jsou volby a dokážete si představit, že by necelý milion živnostníků a možná i více přijel do Prahy a tam demonstroval před okny Úřadu vlády České republiky?

No, já jsem si raději ten druhý kompenzační bonus nevzal. A že bude plná Letná či jaká ulice? No a co? Vždyť Babiš bude i tak v klidu.

Nebude. Podle mě se bojí velkých demonstrací proti své osobě...

To asi ano, ale když se podíváte na volební preference hnutí ANO, tak jsou pořád nejlepší. Nevím, jak je to možné, když na něj všichni nadávají. Tak kdo mu tedy dává hlasy?

Hlavně důchodci. A hraje hlavní roli to, že dostanou více na důchodu a je to miliardář, takže nemá potřebu krást...

To byl důvod před volbami, kdy byl poprvé zvolen. Ale nemá opravdu důvod hromadit peníze? Nevím, nevím... já jsem si zvykl stát nepotřebovat. Každý živnostník to chápe. Chceme být nezávislí na všech. Chceme si našetřit na důchod a dejte nám pokoj. Odvedu vám to, co chcete, a dejte mi pokoj. Ale, aby na mě někdo klekal za to, že chci být nezávislý, že po nikom nic nechci? To je úplně na palicu. Proto jsem tolik zvažoval i ty jejich bonusy.

Ale nemáte problém s druhotnou platební neschopností?

Já ne, ale vím, že druhotná platební neschopnost je tu znovu. To byl fenomén devadesátých let a začíná se vracet. Pak se vytvořila důvěra mezi firmami a ta se teď zase vytrácí. A slyším to i okolo. Zedníci, řemeslníci a tak.

Je s podivem, že se nebojíte říkat, co si myslíte?

Nebojím. Ale možná nejsem vždy v obraze, takže když mě někdo uslyší nebo si to přečte, může mě mít klidně za pitomce.

Anketa

Je Miroslav Kalousek zábavný politik?

7%
93%
hlasovalo: 12429 lidí

Dnes je velký problém, že se lidé bojí šikany státu anebo zaměstnavatele...

Je to tak. Taky jsem v devětaosmdesátém zvonil klíči a teď si občas říkám, jestli jsme si zvonili opravdu o to, co tady máme. Když jsme tady měli v době koronavirové zavřené město, tak jsem se nedostal ani na poštu. Byla tam kilometrová fronta – jako za totáče. Chtěl jsem poslat balíky a nešlo to. Nicméně mám kamaráda, který bydlí nedaleko na vesnici a tam byla pošta, spíš poštička, otevřená. (Město Litovel bylo ve dvoutýdenní karanténě, pozn. red.) Tak jsme si dávali na hranicích karantény sraz, já vyndal z auta bednu s balíky a postrčil jsem to směrem k němu. Policajti se ptali, co to je, a já že knížky. Kamarád přišel, šoupl mi prázdnou bednu, balíky vzal a poslal mi je. Takhle to fungovalo zhruba třikrát do týdne. Balík od sestřenice, v němž mi posílala roušky, přišel až po měsíci. Pošta byl podnik na zrušení, vůbec nefungovala. Knihy zasílané, jak jsem je popsal, ale chodily do týdne na adresy.

Kdo se tehdy do Litovle dostal?

Zásobování, a to jen některé. Česká televize tady byla pořád. Nicméně jakousi neděli před polednem jsem byl tady v krámě – něco jsem tu zapomněl, a tak jsem si pro to přišel. Najednou vidím, jak z auta před obchodem vylezli dva borci, nasadili roušky a šli sem za mnou. Natáčeli film o koronakrizi, a abych jim něco řekl, protože na náměstí bylo úplně prázdno. (Šlo nejspíš o dokumentární film Život v koronténě Víta Klusáka, Martina Müllera a Davida Laňky, pozn. red.)

Tak mě taky zpovídali a taky chtěli slyšet, co si myslím o současné politice. Na závěr mne požádali, abych sundal roušku. Tak to jsem byl na chvilku na pozoru. Nakonec jsem ji sundal. Prý na závěr toho filmu všichni zpovídaní sundají roušky, aby se vidělo, že si za svýma řečma stojíme.

Jak vnímáte rozpolcenost českomoravského národa?

Podle mě koronavirus lidi nespojí, půjde to ještě víc do řiti. Lidi najednou zjistili, že naši nejlepší bratři v Americe jsou taky pěkní blbci. A USA je významným hráčem v našem přemýšlení. Naši předkové tam zdrhali a najednou zjišťujeme, že to není žádná země zaslíbená. A to i kvůli tomu šaškovi, co jim tam dnes vládne.

Myslíte Donalda Trumpa?

Je úžasné sledovat, co říká. Třeba naposled, že jsou USA nejlepší na světě v odběrech vzorků a testování, takže vzniká hodně nakažených. A řešení? Nebudeme tolik testovat. To řekl. Nad tím nestačím ani kroutit hlavou. Je to fakt šašek. Jestli to tam, pane redaktore, dáte, tak mě přinde zabit efbíaj.

To bych byl osobně už mrtvý, pane knihkupče. Ale myslíte si jako já, že knížkou potěšíte každého?

Každopádně. Každého, kdo je normální. Vždycky říkám, že v knihách je nejlépe uložené bohatství. K dobré knížce se vracíte, u čtení zažíváte různé pocity – radost, smutek, srandu. Taky třeba i pláč, když kniha skončí. Probouzíte svou fantazii – to není fráze! A to nejde o žádnou romantiku. I když o tu taky, protože lidé by měli číst cokoliv, aby se uměli vyjadřovat. No a mně – antikvářovi – to dělá další radost, protože z toho mám výdělek. Dneska prodávám knihy, které v devadesátých letech ležely. Dnes se některé z nich zase shánějí.

Anketa

Chcete, aby prof. Roman Prymula získal politickou funkci?

11%
89%
hlasovalo: 5116 lidí

To je pravda. Když jsme si s bratrancem chtěli napůl koupit Marxův Kapitál, tak ho nikde neměli a vysolili jsme za něj docela dost...

Jo, jo. Tak to je. Dřív to lidi vyhazovali a dnes je po tom sháňka. Kniha je dobře uložená měna a má podle mě stejnou hodnotu jako zlato.

Starší ročníky si stále stěžují, že ty mladší nečtou. Je to pravda?

Není to tak úplně pravda. Tady na malém městě mohu říct, že děti a mládež mi sem chodí docela dost. Popovídáme si, něco jim doporučím a bavím se s nimi jako s dospělými. Začali si zvykat a mám mnoho stálých dětských zákazníků. A někteří jezdí z daleka. Ze Šternberka, Uničova, Mohelnice, ale i z Olomouce a tak dále.

Musím se tak trochu pochlubit, že jsem v tomto ohledu téměř specialista, protože se celý život věnuji dětské literatuře. Mám obrovskou sbírku starých i novějších dětských knih, o kterých dovedu i povídat, a děti asi cítí, že nemluvím do větru. Už jsem dělal v našem infocentru i docela povedenou výstavu dětských knih a leporel. Měla tehdy úspěch. A já mám rád nejen ty knížky, ale i ta děcka.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Brusel se podělá? Ben Kuras vidí záchranu Evropy: Tato konkrétní cesta

11:41 Brusel se podělá? Ben Kuras vidí záchranu Evropy: Tato konkrétní cesta

„Soudní stíhání Salviniho za to, že nedovolil vylodění „humanitární“, ale říkejme tomu spíš pašeráck…