V uplynulých dnech se řada komentátorů a řekněme všechna média věnovala cestě slovenského premiéra do Prahy. Mám na mysli česká média. Vy jste s Robertem Ficem hovořil také. O čem jste mluvili? Mimochodem, od českého premiéra jsme se dozvěděli, že mluvili o „bilaterální spolupráci“.

Začal bych právě prohlášením českého premiéra na tiskové konferenci. Asi každý, kdo to sledoval, viděl, že prohlášení jsou čistě zdvořilostního charakteru. Vztah je velmi chladný. Asi se není ani čemu divit. Pokud český premiér naprosto netakticky a nediplomaticky prohlásí ještě před volbami na Slovensku, že pokud by byl Robert Fico zvolen premiérem, tak to bude znamenat zhoršení vztahů, těžko se takový výrok bere zpět.

Já naopak jsem řekl panu premiéru Ficovi, že bych velmi stál o co nejtěsnější kontakty mezi Českou republikou a Slovenskem, protože je to ta nejlepší budoucnost, nejlepší budoucí cesta pro obě naše země. A věřím, že Česko a Slovensko by měly velmi těsně spolupracovat a vytvářet společně s Maďarskem a s Rakouskem vlastní společnou politiku a vlastní středoevropský prostor. Je naprosto zřejmé, že Petr Fiala spíše tíhne k Německu, k Bruselu – my naopak více k Maďarsku, k Rakousku a ke Slovensku. I z nonverbální komunikace je naprosto jasně znát, kde by vztahy mohly být přátelské, a kde jsou to jen takové zdvořilostní fráze.

Bude to na lidech v téhle zemi, aby si vybrali cestu – jestli chtějí být sedmnáctou spolkovou zemí pod vedením gubernátora Fialy – nebo zda chtějí být skutečným svrchovaným státem, který buduje společně se Slovenskem, Rakouskem a Maďarskem, a směřuje k vlastním cílům.