Je správné se tomu zasmát, ale zároveň by nás takové šílenosti měly přinutit k vážnému zamyšlení. Už jenom proto, že ty absurdity se odehrávají jen kousek za našimi hranicemi a Německo má v Evropské unii hlavní slovo. Voliči by měli v každém případě sledovat, kdo z politiků tyto nesmysly podporuje, kdo se k nim raději nevyjadřuje a kdo je naopak jednoznačně odsuzuje.
Jednoduše řečeno, kdo z politiků je připraven bránit normální svět, a kdo naopak hodlá ten náš normální svět bourat.
Nemáte obavy, že něco podobného se valí i do Česka?
Česká republika není osamoceným ostrůvkem uprostřed moře, takže proti takovým trendům bohužel nejsme imunní. Jen se k nám takové věcí dostávají s jistým zpožděním. Stačí si připomenout posprejování sochy Winstona Churchilla, běsnění spojené s Fridays for Future apod. Já jen stále doufám, že vzhledem k naší zkušenosti s komunismem to nenecháme zajít tak daleko.
O starší generaci čtyřicátníků a výše obavy nemám, ale mladší generace je ohroženější. Nemají žádnou osobní zkušenost s absurditami totality a nedokážou tak snadno čelit propagandě politických neziskovek a levicově naladěného mediálního mainstreamu.
Neztrácíte humor ani při pozorování toho, co se momentálně děje v České republice?
Občas je to spíš takový hořký humor, ale to k nám Čechům tak nějak patří. Zasmát se i v době, která vlastně příliš k smíchu není. Naši předci však prožili i horší časy a vždy to nakonec dopadlo dobře. Věřím, že tomu tak bude i tentokrát, byť ty dnešní hrozby nejsou na první pohled pro každého tak snadno rozpoznatelné, a o to jsou nebezpečnější.
Jste v Trikolóře garantem pro oblast průmyslu a obchodu. Co říkáte tomu, co zatím v této oblasti za pandemie provádí Babišova vláda?
My vládu jako opoziční politická strana pravidelně kritizujeme, ale vždy konkrétně a věcně. Neodsuzujeme všechno jedním šmahem jenom proto, že „Babiš“, jako tak činí většina parlamentní opozice. Tzv. „Antibabiš“ je za poslední roky totálně vyčpělý a nehodláme opakovat chyby ODS, TOP 09 a dalších. Přesto s vládou samozřejmě nemůžeme být spokojeni.
Lidé jsou ve dvojím ohni. Z jedné strany je ohrožuje covid, a ze strany druhé vládní opatření, která až příliš často nejenže nepomáhají, ale naopak škodí. Je to totální chaos a likvidace menších a středních podnikatelů. Taková je prostě realita.
Psali jsme:
Objevují se námitky, že zatímco malé provozovny jsou už měsíce zavřené, velké tovární provozy jely až do minulého týdne nejen bez jakýchkoliv omezení, ale také bez vymáhání jakékoliv kontroly šíření viru. Byl to podle vás spravedlivý přístup?
Musíme žít v realitě. Větší podniky typu Škodovky budou mít vždy silnější pozici než malá rodinná firma. Nežijeme ve spravedlivém světě a s tím je třeba počítat. V tak vypjaté situaci, k jaké do nemalé míry přispěla vláda a média šířením strachu, se však lidé s podobnými nespravedlnostmi smiřují mnohem hůř. Takže aspoň teď by se ti naši „papaláši“ měli co nejvíce snažit nějaké té elementární spravedlnosti v tomto ohledu dosáhnout.
Pod praporem údajné záchrany životů se zavíraly malé provozovny, které i podle statistik ministerstva zdravotnictví nebyly příliš rizikové, a naopak rizikové provozy vesele podnikaly dále. Vláda se prostě snažila tvářit, že něco dělá, tak likvidovala drobné podnikatele, nutila nás nosit hadrové roušky, které, jak dnes vidíme, byly k ničemu, a přitom je jasné, že tato opatření vedla jen k tomu, že jsme na nejhorších číslech nakažených a hospitalizovaných od začátku epidemie.
Takže zdravotní situace je tristní, a k tomu nedozírné ekonomické následky, způsobené vládními kroky. A vláda místo aktivní ochrany ohrožených skupin jen více utahuje šrouby, což vede jen k frustraci lidí, ale nijak to neřeší epidemickou situaci.
Máte pocit, že vláda ví, co dělá, nebo chaotičnost opatření vypovídá spíše o zoufalé improvizaci?
Nějaké dlouhodobé výhledy a plánování jsou právě v této době důležité. Až příliš často mám důvodné podezření, že vláda vůbec neví, co dělá. Rozhodnutí se mění jako na běžícím pásu a většinu z nich nejsou premiér a ministři schopni zdůvodnit.
Jeden příklad za všechny: Na podzim opět byly otevřeny restaurace a za asi čtyři dny byly zavřeny s tím, že tam nezodpovědní hosté a provozovatelé šíří covid. Přitom za čtyři dny nikdo z těch lidí ani nemohl jít na testy. Podobných nesmyslů je spousta. To byl absolutní výsměch.
Lidé to viděli a dávno v ta takzvaná „proticovidová“ opatření ztratili důvěru. Vůbec se jim nedivím.
Vyjádřil jste také obavy, že vláda část peněz využije místo podpory obnovy země na uplácení voličů. V jakém směru očekáváte největší rozdávání?
Uplácet voliče lze mnoha způsoby. Můžete zvyšovat důchody, nabízet něco jako „rouškovné“, rušit nebo usnadňovat maturitu, hýčkat úředníky na home officech stoprocentní mzdou, atd. Děje se tak v každé době a před každými volbami. V současné době však máme v rozpočtu takovou sekyru, že podobné uplácení voličů může mít ještě dramatičtější důsledky než v běžné době.
Vy jste naopak nedávno poznamenal, že „každý mejdan jednou končí“. Jaká bude podle vás kocovina?
Kocovina bude těžká a bohužel se dotkne nás všech. Tedy kromě těch, kteří kocovinu způsobili. Premiéra Babiše, ministrů Hamáčka, Maláčové, Blatného, tzv. expertů typu Prymuly a dalších, kteří od začátku epidemie ovlivňují naše životy.
Zadlužování v posledních měsících probíhá opravdu v masivním měřítku a ve zrychleném módu. Když si nějaká skupina obyvatelstva (oprávněně) stěžuje, tak vláda přispěchá s ubezpečením, že lidí získají kompenzace. Restauratéři, vlekaři, herci, zpěváci... všichni mají slíbené kompenzace. I kdyby se jich nakrásně dočkali, tak kde na to vláda vezme peníze? Vydělá je snad ministryně Maláčová? Ty peníze si vezme vláda od nás všech, místo aby nechala postižené živnostníky a další, aby se o sebe postarali sami.
Psali jsme:
Jana Maláčová
„Bohatství vzniká z práce“, zní hlavní motto ekonomického programu vašeho hnutí. Nemáte pocit, že zejména v poslední době toto nechce nikdo příliš slyšet? A budeme si muset projít ekonomickým peklem, abychom to znovu pochopili?
V posledních letech jsme zahlceni mnoha dotačními projekty a nesmyslnými finančními podporami z desítek fondů Evropské unie i z tuzemska. Lépe se často mají ne ti, kteří umí vzít za práci, ale ti, kteří dokážou mistrně vyplňovat dotační formuláře a mají dobré kontakty. Ačkoli všechny ty předotované lidskoprávní organizace hlásají toleranci, mír, lásku a spravedlnost, tak dotace a ideová propaganda neziskového sektoru přináší přesný opak.
Vznikají třeba bizarní pracovní pozice, např. „genderový auditor“. Co takový člověk vytváří? Z jakých peněz žije? Může se na sebe každý večer podívat do zrcadla a říci si, že ten den nebyl promarněný? To těžko.
Ale zpět k otázce. Ekonomickým peklem si nepochybně v příštích letech projdeme. Potom zase budeme nějakou chvíli trochu rozumnější, ale lidská paměť je krátká a rozum a zodpovědnost nikdy nevítězí definitivně. Takový je život. Není třeba se tím ale nechat otrávit. Hlavní je to nevzdávat. Nikdy a za žádných okolností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
