Itálie se coby první členská země G7 postavila kladně k čínskému projektu Nové Hedvábné stezky. Podepsané kontrakty v několika průmyslových odvětvích jsou zatím ve výši 2,5 miliardy eur a mají potenciál dosáhnout až 20 miliard eur. Je rozhodnutí Italů zesílit vazby na Čínu dobrý nápad? Nehrozí, že Čína své evropské spojence zneužije?
Především se musíme podívat na motivaci Itálie. Italská motivace plyne totiž z velké části z toho, jak „skvěle“ se jí daří v eurozóně. Itálie zoufale potřebuje investovat, především do infrastruktury. Nová vláda si to uvědomuje a také dobře ví, že italský vládní dluh nemůže nikdy splatit, musí z něho vyrůst, podpořit růst infrastrukturními investicemi není špatný nápad. Jenže když Itálie minulý rok předložila jen velmi mírně (!) expanzivní rozpočet, tak z toho dostala Evropská komise záchvat a začala vyhrožovat italské vládě sankcemi. Z tohoto příkladu plyne mimochodem pěkné poučení o demokratičnosti EU. Evropská komise s minimální legitimitou, neboť ji občané nezvolili, poroučí legitimně zvolené vládě. A protože Italové si nemohou ufinancovat nutné výdaje sami, nu tak se našel někdo, kdo s tím rád pomůže. Takže pokud si nyní někteří z EU stěžují na čínské angažmá, tak ať se podívají do zrcadla. Svou stupidní škrtící politikou Čínu pozvali do hry. Mimochodem, totéž už udělali u Řecka, které donutili k privatizaci významných státních aktiv, a pak se hrozně divili, jak to, že přístav Pireus vlastní Číňané.
Varovné hlasy zaznívají i v Itálii. Ministr vnitra Matteo Salvini prohlásil, že Čína chce „kolonizovat“ italské trhy. Někteří politici se tedy bojí, že by v Itálii mohla Čína přistoupit ke stejné taktice jako v afrických zemích, kde si zajistila mnohdy výhradní přístup například ke klíčovým nerostným surovinám. Lze si z čínských aktivit v Africe vzít ponaučení?
Italská vláda není v postoji k Číně jednotná. Zatímco Hnutí pět hvězd nemá problém, Salvini je mnohem víc proamericky, či spíš protrumpovsky orientován. A co se týká postupu Číny v Africe, je zajímavé, že určité, řekněme, investiční postupy jsou kritizovány, když je dělá Čína. Copak si Západ v Africe počínal jinak? To je absolutní pokrytectví. Západní firmy vyvádějí z Afriky dekády obrovské zisky, a najednou je hlavní problém Čína, která investuje do infrastruktury, a co víc, netahá s sebou zátěž bývalé koloniální mocnosti. Západ vidí třísku v oku Číny, ale nevidí břevno ve svém.
Před čínským vlivem v Evropě varoval také francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož země se k projektu Nové Hedvábné stezky staví více než obezřetně. Své evropské kolegy vyzval k tomu, aby se k otázce globálních ambic Pekingu postavili jednotně. Francii vadí především jednosměrnost celého projektu, tedy že evropské firmy nemají na čínském trhu zdaleka tak otevřené dveře, jako by měly mít ty čínské na starém kontinentu. Jsou takové obavy opodstatněné?
Francouzský prezident má tendenci tím víc poručníkovat všechny kolem, čím méně je schopen ovládat vlastní zemi. Je jasné, že zdravé vztahy mají být založeny na reciprocitě a jistě je možné s čínskou vládou jednat. Ještě tak kdyby tu reciprocitu pan Macron taky vyžadoval ve vztahu k USA.
Fotogalerie: - Sehnal, Bajer a spol
Český prezident Miloš Zeman naopak projekt Nové Hedvábné stezky vítá coby šanci na oživení železniční dopravy a označil ji za skvělou iniciativu. Co by projekt mohl přinést nám?
Projekt Nové Hedvábné stezky je skutečně jako šňůrka, na kterou se zavěšují korálky. Jaké budou, záleží do značné míry taky na nás, zapojení do Nové Hedvábné stezky skutečně neznamená, že se místo úklony na Západ, přeorientujeme na úklonu na Východ. Investice do infrastruktury se nabízejí, zde má Čína i poměrně hodně zkušeností. Nezapomeňme, že čínský projekt může přinést zajímavou diverzifikaci nejen investic, ale řekněme posun k politice různých azimutů, který by nám ve střední Evropě slušel lépe než západní slouhovství a la Petříček.
Americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová navrhla, aby USA do roku 2030 snížily emise skleníkových plynů na absolutní nulu. Americký senát její návrh „zamázl“, když proti hlasovalo 57 senátorů, 43 se zdrželo a nikdo nehlasoval pro. Lze ale očekávat, že Cortezová návrh v pozměněné formě bude prosazovat i nadále. Je to reálný plán, nebo jde o projev ekologického šílenství?
Tak šílenství je spíš předstírat, že můžeme pokračovat v současném ekonomickém systému a nenést za to následky. Otázka je, jakou politiku zvolit. AOC fandím, protože do americké politiky vkládá důležitá témata a působí jako prorážečka zdi.
Jsou lidé v USA unaveni kapitalismem, mají důvod si stěžovat? Vždyť jejich ekonomice se daří jako nikdy předtím.
Ekonomice se daří, ale otázka je, jak se daří lidem. Jako agregovaná čísla můžou dost zkreslit. Deziluze ze systému, který bych přesněji nazvala rentiérským kapitalismem, zasahuje hlavně mladou generaci. Důvodů je víc než dost: nesplatitelné dluhy ze školného, nemožnost najít si dobrou práci, obrovská míra nerovnosti. V řadě sociálních ukazatelů totiž USA připomínají spíš rozvojovou než vyspělou zemi. Mýtus self made mana sice žije, ale mladí dobře vidí jak nefunguje – USA mají totiž dosti nízkou sociální mobilitu. Neboli – narodíš-li se chudý, zůstaneš chudý. Na to už je výzkumů a čísel dost a dost. Lidé samozřejmě výzkumy nesledují, ale prostě ví, jak se jim žije. Proto také volili Trumpa, který sliboval, že „vysuší bažinu“, a dokázal dobře oslovit právě voliče, kteří měli už dost takový Hillary Clintonových. A mladé celkově nejvíce oslovil Bernie Sanders, který je u nás prezentován jako ďábelský socialista, ale ve skutečnosti je to spíš takový sociální demokrat.
Jak velký vliv na americkou ekonomiku má Čína? Peking drží 1,2 bilionu dolarů v amerických dluhopisech, je největším zahraničním věřitelem USA.
Tak to je na hodně dlouhé povídání. Popisovala jsem vztah mezi oběma zeměmi jako parazitickou symbiózu. Čína je obrovský trh a význam Číny jako odbytiště vzhledem k její rychle rostoucí střední třídě je čím dál větší. Takže nejen ta „fabrika světa“, ale čím dál sofistikovanější a zajímavý trh i pro západní zboží. Vezměte si, jak americké farmáře zasáhlo, když Čína přestala odebírat jejich sóju.
Čína je samozřejmě významný věřitel, ale nemyslím si, že by použila americké dluhopisy jako „zbraň“, i když i tyto názory od čínských představitelů zaznívaly. Spíš se bude posouvat k posílení pozice svého yuanu. I k tomu se jí báječně hodí Nová Hedvábná stezka.
Evropská komise navrhuje, aby o daňových otázkách v rámci Unie rozhodovala kvalifikovaná většina, namísto dosud používané praxe, ve které měly jednotlivé členské státy právo veta. Je to pro Českou republiku coby malý členský stát nebezpečí?
Přechod na kvalifikovanou většinu je samozřejmě další ukrojení z toho zbytečku vlivu, který ještě máme. Co se daní týká, důvod je jasný. V rámci EU existují země, které by bylo možno bez přehánění označit za daňové ráje – od Irska po Lucembursko. Působí tedy jako lišky v kurníky. Bez obalu: kradou daně jiných zemí. Komisařka Vestagerová se do nich pustila s kladivem „hospodářské soutěže“, ale to není dostatečné. Návrhu tedy rozumím, ale je fakt, že daňová problematika je hrozně citlivá věc a je přímo spojena s ekonomickým modelem, který ta země praktikuje.
Fotogalerie: - Registrované partnerství rovno manželství?
V noci ze soboty na neděli se opět bude střídat čas, tentokrát si o hodinu zkrátíme víkend. Je podle vás střídání času pro ekonomiky výhodné, nebo se již prokázalo, že jde doslova o ztrátu času?
Ekonomicky je to úplný nesmysl. Je to přežitý nesmysl, který způsobuje psychické a zdravotní problémy. Už dávno mělo být střídání zrušeno.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
-635068293949132139.jpg&id=12360)
