„Představa, že se bude opakovat to, že Rusko dopadne jako Německo císaře Viléma v roce 1918 a poté bude vystaveno velmi tvrdé obdobě Versailleské smlouvy, že se bude s Ruskem zacházet jak tehdy s Německem – no, to si opravdu nejsem jist, jestli potřebujeme. Chtěl bych jenom připomenout, že tento postoj, který vítězné strany první světové války zaujaly vůči Německu, vedl k nástupu fašismu a k rozpoutání druhé světové války,“ připomněl Šándor. 

 

„Je potřeba říct, že vzhledem ke konfliktu, který sledujeme, tak velká část Ukrajiny, Ukrajina jako taková, je silně v područí západního světa. Argument, že by Rusové na Ukrajinu znovu útočili, mi nepřijde úplně logický, protože cílem Rusů nebylo podmanit si Ukrajinu jako takovou. Oni samozřejmě hovořili o nějaké denacifikaci a těchto pitomostech, ale v zásadě jim šlo o to, aby Ukrajina byla zemí rozbitou a aby se nestala členskou zemí Severoatlantické aliance. To pro tuto chvíli zřejmě se jim povedlo. Na druhou stranu Ukrajinci svým odporem dokázali, že jsou schopni se velmi účinně bránit, byť tento konflikt, i když mají úspěchy taktické, ze strategického hlediska nevyhrávají,“ ohodnotil. 

 

„A ještě jeden argument, který se ozývá, je, že totální porážka vystraší Čínu. To mi přijde taky ‚z vinglu‘, protože to by se právě Číně hodilo. Takovéto argumenty si nemyslím, že jsou validní, a že bychom kvůli nim měli usilovat o totální porážku Ruska. S tím samozřejmě souvisí názory, že by měla být nějaká obdoba Norimberského procesu a podobně. To jsou věci obtížně souměřitelné s tím, co se dělo ve druhé světové válce. Genocida, kterou páchalo nacistické Německo na Židech a jiných národech, to přes veškerou agresi a odporné zabíjení Ukrajinců Rusy, tento rozměr to asi nemá, abychom mohli prosadit něco takového, jako je potrestání ruského vedení podobně jako potrestání vedení nacistické říše. Je to věc, která je v procesu a uvidíme, jak se na ten problém budou dívat především Spojené státy,“ uzavřel Andor Šándor.