Jak sám říkáte, z ODS jste v roce 1998 odešel, protože vám vadili lidé typu Topolánka, Dalíka a podobných z ODS. Po odchodu z čela Občanů patriotů jste se ale do strany loni, v době její největší krize, vrátil. Neuvažoval jste ani na chvíli, že byste zakotvil v jiné straně? Proč? Přece jen nové strany rostou jak houby po dešti...
O jiné straně jsem neuvažoval, byl jsem zakládajícím členem ODS v plzeňské oblasti, mám k té straně stále vztah a programové cíle mi konvenují. Vrátit se v době krize byl v mém případě i tak trochu záměr té straně pomoci ve chvíli, kdy odešla většina problematických osobností a strana začala procházet očistou a katarzí. Já na nově vznikající strany příliš nesázím, mám za to, že v české politice jsou „kostky vrženy“ a jakákoli nová strana musí také s něčím super novým přijít, to se zatím nestalo. Strany typu „Svobodní“ mi sice programově docela konvenují, ale bohužel s ničím světoborným nepřicházejí a strany typu „TOP 09“ mají sice rovněž podobné politické postoje, jako ODS, ovšem jejich vznik byl zpravidla postaven na jedné či dvou osobnostech a tudíž bude jejich existence bohužel časově omezena. Klasické strany, vzniklé po sametové revoluci, mají pevný základ, na tom nic nemění fakt, že se čas od času mohou ocitnout v krizi. Když jsem se vrátil do ODS, byl jsem mile překvapen, že zde nalézám ty bývalé souputníky, kteří zde jsou od doby jejího vzniku, naopak „žáby na prameni“ a různá nabalená ziskuchtivá vata již, až na zanedbatelné výjimky, vymizela.
Jak hodnotíte současné vedení strany?
Vedení hodnotím kladně. Pan předseda Fiala se možná některým lidem zdá příliš akademický a umírněný, ale myslím, že na dobu očisty a obnovy ODS to není špatný předpoklad.
Poslední volby neskončily pro stranu nijak příznivě. Jak vidíte nyní vaše šance? Proč by měli dát voliči přednost zrovna vám?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková