Mnozí se ptají, jak to dopadne s vládou, kdy budeme mít vládu s důvěrou a jak bude vypadat, kdo v ní bude, případně kdo ji podpoří? Jak tuto situaci odhadujete vy?
To by chtělo věšteckou kouli. Ono je ale v podstatě jedno, jestli vláda bude mít důvěru a kdo v ní bude sedět. Je to vláda, díky i sdělovacím prostředkům papouškujícím výlevy takových politických svatých, jako je například Kalousek a jemu podobní, nenáviděná, protože většině politických stran ANO sebralo jejich nátlakové politické hračky. Kalousek navíc nemůže strávit skutečnost, že jako ministr financí Babišovi nesahá ani ke kotníkům, a má také strach, že Babiš vyrukuje s požadavkem na prošetření Kalouskových kauz, o kterých hovořil ve Sněmovně. Konkurenti ANO nyní nemají přístup k demokratické korupci pomocí ovlivňování či přímo řízení ministerstev. No a to se neodpouští.
Nikdo mě nemůže obviňovat, že jsem sympatizant ANO, ale Babišovo strano-hnutí se nechová o nic hůře než ODS, TOP 09, ČSSD, KDU-ČSL či Pseudopiráti. Jenom v této fázi Babiš s věrnými vůdčími loupežníky ANO jedl více vtipné kaše než jeho konkurenti. Proto ať bude mít Babišova vládní skupina ve Strakově akademii důvěru, či ne, vyjde to úplně nastejno. Ostatní mu stále půjdou po krku i po rozkroku. Úspěch v jeho případě není žádoucí a neodpouští se! Jestli podvratná skupina zvaná ČSSD usedne do vlády s Babišem, či zůstane v opozici, je také úplně jedno. Babiše bude podrážet od rána do večera a večera do rána, ať by byla v jakékoliv pozici.
Zaslechl jsem kdesi v televizních novinách, že ČSSD by šla do vlády, pokud je babišovci ve vládě nebudou přehlasovávat. To je stejně absurdní požadavek, jako kdyby chtěli, aby Babiš každé ráno běhal nahatý po Václaváku. Socdem požadavek ukazuje, v jaké krizi je myšlení ČSSD a v jaké krizi je vládnoucí ANO, když si ČSSD dovolí vůbec vyslovit takovou supermega kravinu. ČSSDmani by tím chtěli, aby ve vládě prošla jejich kdejaká ptákovina a ANO by s tím muselo souhlasit. Vezmu-li počty mandátů ve Sněmovně, je to zoufalý pokus ČSSD o smazání svého volebního propadu.
Co říkáte na nové vedení ČSSD a podaří se mu dostat stranu ze dna?
Nové vedení ČSSD se zatím neprojevilo. Nejsou tam výrazné osobnosti. Hamáček je lidovecky řečeno „klidná síla“, je to kombajn na vytváření kompromisů. Zimola je teatrální a expresivní, tedy česky řečeno jako slon v porcelánu. Hamáček nejprve musí jednotlivé frakce v ČSSD smířit, aby z toho zase byla strana. Zda se mu to podaří? Těžko v tuto chvíli říci. Zda se dostane ČSSD z volebního dna? To záleží na tom, kolika mediálních ptákovin se dopustí.
Pokud mají šéfové KDU-ČSL pravdu, že existuje Bůh, měli by socani poprosit Boha o vnuknutí, jak zviditelnit svůj program, tak aby byl pro tu desetimilionovou spodinu, jak ji označil jistý Drahoš, tedy lidí tam dole, na které se obracel občan Zeman a na kterého se tato strana stále moc vřele netváří. Navíc mám pocit, že dnes již rozlišení na pravou a levou politickou scénu u řady stran moc neplatí. Již pár let politolog Zdeněk Zbořil, jehož si nesmírně vážím, neustále opakuje: Strany si navzájem vykrádají témata, protože dnes se všechny strany chovají podobně. Chtějí se podbízet všem voličům. Dobře to tuší ultrapravičáci z TOP 09. Až se nesnášenlivou, skutečně pravičáckou politikou snaží ulovit alespoň pár podobně ultrapravicových duší.
O Bohuslavu Sobotkovi se říkalo, že je nevýrazný, že to není typ lídra. Jak na vás v tomto směru působí nový předseda ČSSD Jan Hamáček?
Sobotka byl především úředníkem. Hamáček je pro veřejnost podobně nevýrazný, ale ČSSD zatím nemá žádný využitelný politický klon bývalého lídra ČSSD, prezidenta Zemana, který, jak víme, kdysi tuto stranu vyvedl z propadliště dějin do Strakovky a strana se mu za to odvděčila podrazem v prezidentských volbách. O totéž se ostatně i tentokrát Sobotka, Štěch a jim podobní pokusili opět. Když není z čeho vybírat, je Hamáček dobrá prozatímní volba. To říkám, přestože jsem v jednom rozhovoru řekl, že si myslím, že lepším předsedou by byl Zimola. Nejsem členem ČSSD, můj názor má stejný význam jako plácnutí do vody.
Na Tomia Okamuru se shánějí v Poslanecké sněmovně podpisy kvůli mimořádné schůzi, na níž by proběhl pokus o jeho odvolání z postu místopředsedy Sněmovny. Kvůli jeho výrokům o táboře v Letech. Co vy si o tom myslíte?
Na Okamuru se nesbírají podpisy kvůli něčemu, co řekl o Letech, ale proto, že je pro ostatní konkurenční osinou v zadku. Všichni totiž, i lidičkové z ČSSD, mají nějaké Lety na háku. Je to prostě rvačka o moc. Zvláště se činí eurohujeři, protože Okamura zpochybňuje nekonečnou genialitu EU. Nic více v tom není.
Na svůj senátorský post rezignoval František Čuba. V tiskovém prohlášení uvedl, že byl i jeho příbuzní vystavení silnému tlaku a nepříjemným útokům. Jak vnímáte toto rozhodnutí vašeho kolegy a jak se k němu podle vás chovalo vedení Senátu?
To nebyl nepříjemný útok. To byla vysloveně štvanice! Nejen na něho, ale i na předsedu klubu Velebu a nakonec i nás ostatní. Přitom František Čuba nebyl jediný dlouhodobě nemocný senátor. Jedna kolegyně marodila, tuším, přes rok a nikoho to nezajímalo, novináři byli v klidu. U jiných to prostě nevadilo. Přitom František Čuba docházel do regionální kanceláře, tam jsem ho i já zastihl. Zpracovával svá stanoviska k tiskům a my je využívali při naší práci. Ale Čuba nebyl pravicově „in“. Tak šup a kladivem po hlavě a vydloubnout očička.
Prostě normální politický terorismus. Tak bych mohl charakterizovat chování předsedy Senátu Milana Štěcha. Jeho vystupování vůči Čubovi jsme všichni z našeho klubu odsoudili jako krajně nevhodné vystupování, které ke slušnosti mělo hodně daleko. Od pana Štěcha jsme takové vystupování nečekali. Myslím, že ta štvanice měla společného jmenovatele: SPO, tedy spřízněnost s prezidentem Zemanem. Málokdo ví, že kolega Čuba svou mzdu dával do fondu na podporu, tuším, studentů. O tom se ale mluvilo moc málo. Nezapadalo to do té zmíněné štvanice na něho.
Před pár dny jste se zúčastnil oslav 75. výročí vítězství bitvy u Stalingradu, která si vyžádala velký počet obětí a byla jednou z nejznámějších a nejklíčovějších bitev druhé světové války. Prý jste za tuto cestu do dnešního Volgogradu schytal i kritiku, mluvilo se prý i o kolaborantské cestě. Co k tomu můžete říci?
Kdo kritizoval účast na vzpomínkové akci na gigantickou bitvu o Stalingrad, 75. výročí těchto strašlivých jatek, je naprostý a korunovaný blbec. Nedivím se, že to kritizoval nějaký Jakub Janda, protože ten to nemá v hlavě v pořádku, ten má mozek v gatích. To je prostě Švejkův „Pepek Vyskoč“.
Nazvat nás kolaboranty, protože jsme navštívili Stalingrad na Krymu, to dokazuje. U ostatních to je známka jejich duševního primitivismu. Je to stejně ubohé, jako kdybych kritizoval, že někdo jel na vzpomínkovou akci na vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944. Stalingrad, podobně jako pláže v Normandii, to jsou ikonická místa. U Stalingradu byla v sérii bitev, nejen ve městě samém, bitvou zcela zničeném, ale i v jeho širokém okolí zlomena síla nacistických vojsk. To byl klíčový okamžik druhé světové války. Od stalingradské porážky se již nacisté nedokázali vzchopit. Jejich krátkodobé úspěchy jenom oddalovaly porážku, naposledy se o něco pokusili při krátkodobém vzepětí nacistických divizí v Ardenách v lednu 1945.
Kdo toto nechápe a kritizuje účast na stalingradské vzpomínkové akci, je prostě primitiv z politické kafilerie. Vůbec mu nedochází, jak zásadní to byl okamžik, protože zrůdnost nacistického režimu lze srovnat dnes jenom s krutou zrůdností islámských Alláhových militantů. Všem těm kritikům vzkazuji, že jsem hrdý na to, že jsem se této vzpomínky mohl zúčastnit. Přinesl jsem si nezapomenutelné zážitky.
Pro mne obzvlášť emotivní bylo setkání s paní Rozálií Sergeevnou, která ve svých osmnácti letech šla na frontu a ve štábu maršála Koněva se zúčastnila osvobození naší Prahy. Byla radistkou a jako taková první, kdo zachytil zoufalé volání Prahy o pomoc. Snad i bez dechu jsem poslouchal, jak vyprávěla o rozhodování maršála Koněva, jak Praze co nejrychleji pomoci. Musím prozradit, že s touto čipernou stařenkou jsem si i zatančil valčík. S neskutečnou pokorou jsme navštívili Mamajevovu mohylu s dominantní sochou Matky vlasti. Mohylu, kde jsou pochováni významní obránci města, ale i veliké množství těch neznámých. I sem jsme položili květiny a věnovali krátkou vzpomínku. Krátkou. Delší být nemohla. Byly za námi davy dalších, které přicházely i ve velmi mrazivém počasí, se svými vzpomínkami, svou pokorou, svou úctou a vděčností a také svými květinami. Byli mezi nimi delegace z celé řady evropských zemí a jejich měst. Byli mezi nimi i zástupci z Německa. Myslím, že ani oni nebyli označeni za kolaboranty. Zástupce naší vlády chyběl. Smutné zjištění!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
