Nedávno jsme sledovali podivný vývoj věcí v Durynsku. Už to vypadalo, že se na tamní zemské vládě bude podílet i krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), ale nakonec se tak nestane. Kancléřka Angela Merkelová totiž zasáhla a nově zvoleného premiéra Thomase Kemmericha z liberální FDP donutila rezignovat hned poté, co funkci přijal. Důvodem měla být právě podpora od AfD. Jaký je váš názor na celou tuto situaci?
Předně chci odmítnout označení AfD jako strany krajně pravicové. V současnosti je každý, kdo neholduje módnímu progresivismu, nehorázným způsobem ostrakizován a nálepkován. Známe to i od nás. Podívejme se na zástup údajných xenofobů, islamofobů, homofobů, ruských a čínských špionů a vůbec lidí, kteří prý nenávidí demokracii. V Německu je situace o poznání vyostřenější. Hysterie a paranoia vládnoucích špiček a uvědomělých médií zde dosahuje patologické podoby. Snaha vyřadit z politické soutěže kohokoli, kdo se opováží jít proti proudu, vyvolává nehezké reminiscence. Durynsko je jedním z příkladů tohoto nebezpečného směřování. Celá ta věc je přitom naprosto neuvěřitelná. Zemské volby v této malé spolkové zemi proběhly zcela v souladu s německou ústavou, v souladu s ní byly i následné kroky, které vynesly premiérské křeslo Thomasi Kemmerichovi z liberální FDP. Přesto se v Německu strhla bouře. Proč? Protože byl v tajné volbě zvolen i hlasy AfD! A to již nelze v dnešním pokrokovém Německu v žádném případě tolerovat. S „fašistickou“ AfD, která si například dovoluje odporovat sebevražedné migrační politice Angely Merkelové, nejenže nesmí nikdo spolupracovat, ale dokonce už nesmí být jejími zástupci ani pasivně zvolen!
Pro ministerskou předsedkyni Angelu Merkelovou a většinu německé politické reprezentace je jako předseda vlády Durynska přijatelnější komunista Bodo Ramelow z Die Linke, jenž proslul shovívavým postojem ke zločinům masového vraha Stalina či bagatelizováním obětí komunistického režimu v bývalé NDR, a dokonce byl ještě nedávno jako levicový extremista v hledáčku německé zpravodajské služby, než bezúhonný liberál Kemmerich, ovšem zvolený s pomocí poslanců AfD. Dodejme, že Angela Merkelová, která se v době durynských voleb nacházela v Africe, odtud promptně vzkázala, že je to „špatný den pro demokracii“, „neodpustitelná chyba“ a že „výsledek voleb musí být anulován“! K tomuto skandálnímu popření demokratických principů skutečně následně došlo, neboť Thomas Kemmerich, jenž údajně umožnil opětovnou restauraci fašismu, v doslova pogromistické atmosféře, kdy musel kvůli výhrůžkám dostat s celou rodinou policejní ochranku, kdy byla jeho manželka na ulici poplivána a děti vozili do školy policisté, raději sám odstoupil. Tedy přesněji řečeno „byl odstoupen“.
Je demokracie v Německu v ohrožení, když se dějí takové věci?
Ano, je. Ovšem nejen v Německu. Filozof Jiří Fuchs považuje dění na dnešním Západě za plíživý nástup nové totality v režii kulturních marxistů. Nástrojem instalace tohoto revolučního společenského řádu je kromě jiného i politická korektnost, která postupně kriminalizuje ideové odpůrce a uzurpuje si čím dále více prostoru. Tlak se opravdu viditelně zesiluje a smutné je, že mnozí tuto skutečnost stále ještě nevidí či nechtějí vidět. Viníky jsou ovšem i mnozí politici, kteří sbírají laciné body výkřiky typu „Patříme na Západ“, aniž by si poctivě zodpověděli otázku, je-li dnešní Západ tím, čím byl například před 30 lety, anebo zda dnes není svým radikálním „pokrokářstvím“ spíše ohrožením naší těžce vydobyté svobody. Ale zpět k Německu. Z dění u našich sousedů jednoznačně vyplývá další ofenzíva „centra“ proti názorovým oponentům. Ukazuje se, že v této bitvě bude využito a zneužito naprosto vše. Nedávno jsme byli svědky toho, jak se média i vrcholní politici hanebným způsobem vypořádali s tragickým útokem jakéhosi duševně nemocného jedince v hesenském Hanau. Zatímco v desítkách jiných případů, u kterých se to z důvodu politické korektnosti nehodilo, zaznívaly unisono hlasy o nejasných motivech pachatele a jeho psychických problémech (například shození matky s dítětem do kolejiště ve Frankfurtu nad Mohanem migrantem z Eritreje), zde bylo ihned vše křišťálově jasné – za útok může odpůrce migrantů a k činu ho pohnula nenávistná rétorika AfD. V této souvislosti zní dosti zlověstně aktuální slova německé ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtové pronesená den poté, totiž že „stát musí stanovit hranice svobody projevu“.
Fotogalerie: - Na vládě
V německé Křesťanské demokratické unii po dvou letech opět hledají nástupce kancléřky Angely Merkelové. Poté, co stranické předsednictví zabalila její minulá favoritka Annegret Kramp-Karrenbauerová, chystá se na jaře další volební stranický sjezd. Co podle vás pro CDU znamená neúspěch protežované AKK?
Myslím si, že CDU se nachází ve stavu permanentní krize. Jejím důsledkem je i pád paní Kramp-Karrenbauerové. Vnitřní pnutí čeká dříve či později každou stranu, která jde vlastně proti smyslu své existence a původním programovým pilířům. Kdyby dnes křesťanskou CDU, prosazující pod vlivem progresivistických utopií likvidaci německého automobilového průmyslu, kvóty na ženy, genderově vyvážené uniformy pro těhotné vojačky či dovoz statisíců muslimů, viděl její zakladatel Konrád Adenauer, patrně by si pomyslel, že se ocitl v politickém pekle. Dá se také mluvit o jakési ideové implozi strany. V souvislosti s tím se vrátím k volbě premiéra v Durynsku. Angela Merkelová svým tamějším spolustraníkům nařídila podpořit v opakovaných volbách komunistu Ramelowa, což někteří nechtějí akceptovat, patrně ovšem podlehnou. Třicet let po pádu berlínské zdi tak němečtí komunisté slaví, neboť tím došlo k prolomení dosavadního tabu. Předsedkyně Die Linke Katja Kippingerová tento převratný krok vedení CDU glosovala takto: „CDU konečně definitivně korigovala vyloučení levicových myšlenek.“
Jste spokojeni s výsledky parlamentních voleb na Slovensku?Anketa
Počátek definitivního pádu Merkelové, a tím i její CDU, každopádně datujeme zcela protiústavním otevřením Německa migraci. Její populistická hesla o tom, že „solidarita nezná hranic“ či že „to zvládneme“, sice načas vzedmula vlnu angažované euforie, která se bohužel v maniodepresivním Německu pravidelně opakuje, ta však byla záhy vystřídána kocovinou. Kriminalita, terorismus, obrovské finanční náklady spojené s integrací především muslimských příchozích prostě nelze zametat pod koberec, jak byla kancléřka doposud zvyklá.
Dojde na předčasné volby? A kdo by v nich měl největší šanci uspět? Dopadly by triumfem levicových stran?
K předčasným volbám v situaci, kdy má AfD v západní části Německa dlouhodobě podporu 15 % voličů, v bývalé NDR má dokonce 25 %, přičemž naopak preference vládnoucí CDU/CSU a sociálních demokratů SPD trvale klesají, pravděpodobně nedojde. To ale není zase až tak důležité. Je totiž jasné, že progresivismus útočící na normální svět je v Německu na vzestupu. Musíme si uvědomit, že naši přímí sousedé jsou z nějakého důvodu historicky náchylní k nákaze radikálními ideologiemi, což se potvrzuje i nyní. V praxi to znamená, že zde neomarxistickou agendu prosazují v podstatě všechny hlavní politické síly, včetně kdysi pravicové CDU. Tím pádem začíná být v podstatě jedno, kdo volby vyhraje. Němečtí občané dostanou hutný eintopf, který jejich političtí reprezentanti uklohní ze stejných genderistických, multikulturních a ekologistických surovin, možná jen v trochu jiném poměru. Opozice, tedy z politické scény vyobcovaná AfD, je navzdory některým dílčím úspěchům úspěšně držena v izolaci.
Fotogalerie: - Není důvod k panice
Jeden z trojice kandidátů na předsednictví CDU Friedrich Merz se nechal slyšet, že strana musí více bojovat s kriminalitou přistěhovalců a že by se také měla zamyslet nad tím, zda je vhodné mít stále otevřené hranice. To vyvolalo doslova lavinu vzteklých reakcí a nařčení z pravicového extremismu. Je to projevem extremismu, nebo se vnímání těchto problémů v rámci německé politické debaty odchýlilo od toho českého natolik, že v této věci našim sousedům jen těžko porozumíme?
V dnešní politicky korektní realitě je možné za extremistické označit úplně vše. Je to podobné, jako když ve 30. letech bolševici označovali kohokoli, kdo nebyl komunista, automaticky za fašistu. Dnešní Německo oprášilo tento již pozapomenutý „antifašistický boj“, za nějž se mimochodem v bývalé NDR skrylo potlačování všech případných odpůrců. Vždyť i berlínská zeď byla „hrází proti fašismu“. Německo dnes opět vytáhlo do boje, přičemž za fašisty má nejen stoupence AfD, ale fakticky každého, kdo je napravo od Angely Merkelové. Tímto způsobem došlo ke skokovému nárůstu počtu extremistů a „nácků“, čímž se bude patrně odůvodňovat přijímání dalších „protiextremistických“ opatření. Je zapotřebí si uvědomit, že právě v Německu, které nese vinu za rozpoutání druhé světové války a holocaust, lze tuto demagogii uplatňovat ve zvýšené míře. Jeden ze tří kandidátů na předsedu CDU, Friedrich Merz, je muž, který kdysi mocenský souboj s Angelou Merkelovou prohrál, z politiky odešel, a dnes se vrací, aby se pokusil vrátit CDU k původním konzervativním kořenům. Ostrou rétorikou, která fakticky odmítá dosavadní kurz Angely Merkelové, míří na zklamané voliče CDU, kteří v minulých letech přešli k AfD. Jeho nejvýraznější protikandidát Armin Laschet naopak více či méně trvá na pokračování dosavadní politiky. Jako předseda nejlidnatější spolkové země, Severního Porýní-Vestfálska, přímo prohlásil: „Nevidím žádný důvod, abychom se vymezovali vůči 15 úspěšným letům.“ K tomu, myslím, není co dodat. Snad jen to, že to bude patrně on, který ve vnitrostranickém boji o duši CDU zvítězí.
Propadají Češi zbytečné panice, pokud jde o koronavirus?Anketa
CDU před několika dny zažila ostudný krach v zemských volbách v Hamburku, kde skončila třetí a horko těžko překročila 11 %. Drtivý triumf zažili sociální demokraté (SPD) s 39,1 %, druzí skončili Zelení s 24,2 %. Čtvrtá skončila Levice (Die Linke) s 9,1 %. Čím to je? A jak je možné, že v průmyslovém Hamburku jsou levicové strany tak silné? Pokud sečteme zisk prvního, druhého a čtvrtého, vyjde nám 72,4 %. To je naprostá dominance…
Volby v Hamburku proběhly krátce po mediální masáži kolem volby durynského premiéra a to je samozřejmě velmi ovlivnilo. Hamburk je ale tradičně baštou levice, z Hamburku pocházel i velmi oblíbený sociálně demokratický kancléř Helmut Schmidt. Proč tomu tak je, by však bylo na obsáhlejší zamyšlení, pro něž tady není prostor.
Jakým vývojem podle vás prošla německá politika od 90. let? Pamatujeme dlouhou vládu Helmutha Kohla, jeho nástupce Gerharda Schrödera, i 15 let Angely Merkelové, jejíž obliba ovšem v závěru notně klesala. Je dnes německá politika nestálejší, než byla za Kohla?
Helmut Kohl zastával úřad spolkového kancléře v přelomové době. Když se zhroutil systém tzv. reálného socialismu, panovala v tehdy ještě existujících obou německých státech – tedy NSR a NDR – výrazně většinová shoda v tom, že je třeba Německo znovu sjednotit a zajistit všem občanům svobodu, bezpečnost a vyšší životní úroveň. Vývoj se sice ubíral tímto směrem, ale nemalá část očekávání se nenaplnila. Nové spolkové země stále ještě nedosáhly úrovně těch starých. Navíc měly a dodnes mají někteří obyvatelé bývalé NDR pocit, že se k nim ti ze západu, stejně jako někteří politici, chovají přezíravě. Že je současná německá politika nestálejší než v období Kohlových vlád, je skutečnost. Hlavním důvodem jsou osudná rozhodnutí spolkové kancléřky Angely Merkelové, a to nejen ono přijetí více než milionu migrantů a uprchlíků v roce 2015 a pokračování této zhoubné politiky i v letech následujících, ale například i náhlý odklon od atomové energie, který znamenal zásadní převrat v energetické politice Německa se všemi finančními i bezpečnostními důsledky. Současné Německo se zmítá ve velkých problémech. Ty se bude z logiky věci snažit vyřešit také na úkor ostatních zemí, například prostřednictvím Evropské unie. Tím se pro nás každopádně stává bezpečnostním rizikem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
