Česko drtí koronavirus. 16 642 nakažených za úterý, za stejný den s onemocněním covid-19 zemřelo 240 lidí. Ani v dalších dnech ta čísla příliš neklesla. Jak z téhle katastrofické situace ven?

Když jsme před několika dny sestavovali „desatero“ Hnutí pro zdravý rozum, jak postupovat v této největší krizi, jaká zatím postihla Českou republiku, vzpomněl jsem si na úspěšné heslo, které asi tak před třiceti lety přispělo k normálnějšímu přístupu k problematice HIV/AIDS. Ani covidovou krizi nezvládneme jinak než důsledným používáním zdravého rozumu. Toto „desatero“ jsme měli možnost 24. února prezentovat při setkání akademiků s panem premiérem a s některými dalšími členy vlády. Tehdy nás pan premiér informoval o tom, že ve stejný den ráno dostal jinou platformu čtyřiceti jiných akademiků, především lékařů a biologů „Čtyřicet dní pro zdraví lidí i ekonomiky“. V obou platformách jsou přítomni i ekonomové, sociologové či reprezentanti podnikatelů. Obě platformy požadují prakticky totéž, pouze druhá konkrétně vládě poskytuje čas čtyřiceti dnů k zastavení komunitního a exponenciálního šíření viru, tedy k dosažení stavu pod jeden tisíc nově diagnostikovaných případů za den. Uvědomujeme si, že obnovení nových civilizovaných poměrů v naší zemi i s přihlédnutím k naší geografické poloze uprostřed Evropy a z toho vyplývajících vazeb České republiky k ostatním evropským zemím vyžaduje jednotu, v níž je síla. I proto bych doporučil propojení obou manifestů.

Ve světových statistikách jsme mezi těmi úplně nejhoršími v počtu nakažených i zemřelých v přepočtu na milion obyvatel. Je to i selhání předních imunologů, kteří fungují v nejrůznějších poradních týmech?

V této chvíli asi není tak důležité řešit otázku, kdo a proč nese větší vinu na tom, že se epidemie u nás dostala do tak mimořádně nebezpečného stadia, kdy se nový koronavirus šíří populací zcela nekontrolovaně, komunitně a exponenciálně, kdy tak roste mortalita (úmrtnost) – jde o 17 tisíc nadúmrtí oproti předchozím devíti letům, byť ne letalita (smrtnost). Na deset zemřelých pozitivních lidí u nás umírá v Německu asi 36 lidí a v ostatních evropských zemích tomu je podobně, ale to jenom za cenu extrémního nasazení našich lékařů a zdravotních sester, které již překročilo únosnost. Hrozí kolaps, pokud jde o dostatek lůžek intenzivní péče, a ještě více chybějí specializovaní pracovníci, kteří umějí ovládat například často nezbytnou mimotělní membránovou oxygenaci, tzv. ECMO, jehož ovládání je obtížnější než řízení letadla.

Copak není namístě se ptát, kdo a co způsobilo, že se Česko dostalo do situace, kdy žádá okolní státy o pomoc formou přebírání pacientů do své péče nebo ostatní členské země EU o přenechání části dodávek vakcín?