Slavný výprask. Docent Ziegler popsal úprk z Kábulu podle Švejka

Anketa

Co si myslíte o slovním útoku Andreje Babiše mladšího?

90%

Začátek dalšího marného útoku na premiéra

hlasovalo: 18222 lidí

Vážený pane redaktore, jsem rád, že vás zase po dlouhé době vidím a spíše jsem si chtěl s vámi povídat o známkách a filatelistických obálkách, tedy o tématech, o kterých bychom si mohli povídat hodiny a hodiny, ale zřejmě většina veřejnosti by tomu našemu rozprávění moc nakloněna nebyla. Doufám, že jste si všiml, že zájem o filatelii, kromě známek za velké peníze, poklesá. Varující je to třeba u dětí a mládeže, a přitom není lepšího, zajímavějšího a lacinějšího cestování se známkami v jedné ruce a mapou v druhé. To pak pracuje fantazie a mozkové závity a buňky ožívají více, než když se s rodiči někam vydáte a týden se válíte u moře. Na známkách vás čekají pyramidy, hrady, divoká zvířena, květena, historie světa, obrazy, sochy, mnozí státníci, no je toho opravdu hodně! Škoda jen, že se tomu děti více nevěnují. Určitě by pak nebyly tak hloupé, jako mnohé naše „celebrity“. Ale pojďme na ty otázky. Vymyslel jste si je opravdu dokonale!

Jaký je tento rok, poznamenal nás hodně covid-19 či se to zase vrátí do starých kolejí? Nebo bude svět a potažmo i ČR jiní?

Víte, pane redaktore, že člověk nevstupuje nikdy do stejné řeky. Kdosi dávno vyslovil tuto hlubokou moudrost a je mu třeba dát za pravdu. Svět se opravdu změnil a stále mění, protože ta nemoc mezi námi trvá. A je nás mnoho, kteří ji stále podceňují, a přitom vykládají takové nesmysly, jako, že je s ní se třeba naučit žít. Jako když se ve středověku žilo s morem, že ano? Takový nesmysl může říci člověk, který o nemocech nemá ani ponětí. Naštěstí, morové epidemie jsme zažehnali a věřím, že časem zažehnáme i ten covid-19. Ale vyžádá si to ještě mnoho úsilí a peníze, které lidé „vrážejí“ do toho, aby našli pacienta 0, by měli vrážet do toho, abychom tu nemoc dokonale poznali, neboť potom se s ní dá skutečně účinně bojovat, místo toho abychom stále ukazovali jedním směrem, když ta nemoc přišla bůhví odkud.

Děsí mě představa, že stále budeme poukazovat na nezákonná opatření, ale nic účinnějšího jsme zatím nevymysleli. Kromě očkování. Bohužel, „baví“ mě třeba naše opoziční strany, které stále vymýšlejí, jak by se to mělo dělat a zatím nic, kromě účinnější propagace, nevymysleli. Na co čekáme? Až konečně EU nařídí očkování povinné? Byl bych zvědav, zda právě ty takzvané demokratické strany, jak si samy říkají, na to reagovaly. V mnohých státech se už tak stalo. U nás se stále lavíruje se třetí vakcinací, nyní se to hodilo na praktické lékaře. Už se těším, jak mě bude moje paní obvodní lékařka píchat. Třeba píchá dobře. Zatím jsem u ní nezažil jen očkování proti tetanu, a to dopadlo velmi dobře.

Ale vy se ptáte, zda se svět vrátí do starých kolejí. Ani bych to nechtěl, vždyť jsme my, lidé, udělali takových přešlapů a hloupostí! Vezměte jen třeba nedávno migrační vlnu, kůrovce, pracujeme na solární energii a zničili jsme přitom spoustu výborné zemědělské půdy, o válkách a takzvaných revolucích ani nemluvě, a mohl bych pokračovat. Všude, kam přijdeme, nutíme místním svůj způsob života bez ohledu na jejich kořeny, kulturu, zvyky a tak dále. A vydáváme to za demokratické principy. Už nutit někomu něco zrovna demokratický princip není. Mnohdy se ptám, kdo vlastně přichází s takovými nápady. Jsou to zabedněnci, či jsou to lidé pracující na tom, aby naše civilizace už konečně skončila, nebo hledají další způsoby, jak vydělat velké peníze? K čemu jim budou? K uspokojení? Těžko! K ovládání lidí? Spíše. Stýská se nám po otrocích, byť jen duševních?

To jsou otázky, které si často kladu. Jestli se ovšem ptáte na počasí, tak vám řeknu, že podobný byl třeba rok 1958, kdy jsem byl poprvé na chmelu. Mokli jsme a mokli, ale trhali chmelové šišky, neboť chmel byl naše zelené zlato! Zdá se, že už není. Vidíte, ani v tom není svět, jak býval. Někdy, a možná i často, si říkám, že je to škoda. Ale dnes se může svobodně cestovat. Svobodně? S karanténou a covidovým pasem? Tak to vidíte! A navíc, naši spojenci nám nedodávají ani ty čipy. A kdybychom si je chtěli dělat sami, bůhví, co by na nás světoví průmysloví magnáti poslali.

Je současný stav v Afghánistánu prohrou Západu?

A vy si myslíte, že není? Vždyť to i západní státníci nesměle připouštějí. Doufám, že jste četl knihu o dobrém vojáku Švejkovi za světové války. Pokud ano, tak dobře víte, jak se jmenuje její třetí část. Pokud nevíte, tak já vám to připomenu. Jmenuje se „Slavný výprask“. Ano, tisíckrát můžeme říkat a psát v novinách, jací jsme byli úspěšní v tom, že jsme chytili Usámu bin Ládina, jak jsme tu a tam zabili někoho pomocí dronu, ale také jsme třeba zmasakrovali nevinnou svatbu a spoustu dalších civilistů. A nejen tam, ale i jinde ve světě. Úmyslně říkám „my“, protože i naše republika se na tom podílela. To nám nikdo neodpáře a tisíckrát můžeme říkat, že jsme bojovali proti teroristům. Za teroristy považovali němečtí nacisté i naše hrdinné parašutisty, kteří poslali do pekla vraha Heydricha.

Stále hovoříme o Tálibánu, zařadili jsme ho mezi teroristické organizace, ale už se nehlásíme k tomu, kdo Tálibán vydupal ze země, kdo mu svážel divoké bojovníky ze všech arabských zemí, kdo ho vyzbrojil a proč. Ano, nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. To platilo vždycky a nejen za II. světové války či v Afgánistánu. A vyzbrojil se nejen Tálibán, ale také afghánská armáda zbraněmi z USA a ty padly vesměs do rukou Tálibánu. Alláh nechce, tank nejede. A přitom mu došla jen nafta. Svět byl poučen z arabsko-izraelských válek, z Vietnamu, Koreje a za dalších konfliktů, a přesto stále dělá tytéž chyby. Přesto stále nutíme národy, aby převzaly naši kulturu.

Ano, pro nás je coca-cola zákon. Pro ně však ne! Mají svou kulturu, zvyky, kořeny a drží se jich. Škoda že my ne. Když poslouchám někdy rozhlas, tak si říkám, že takových špatných anglo-amerických odrhovaček jsem neslyšel ani z rozhlasu v USA. A byl jsem tam dost dlouho, abych se naučil si té země vážit. Nikoliv však jejích politiků. Jsou horší a horší. Hledají mermomocí nepřítele. Jako my za socialismu. Zbytečně. Lidstvo je jen jedno, ale národy, kmeny či skupiny lidí vyrůstaly ve specifických podmínkách a těch by se měly držet. Pokud toto politici nepochopí, zaženou lidi do záhuby. Jen v takové drobnosti: Jiná je úcta k ženě u nás, jiná za mořem, jiná v Číně a ještě jiná v arabském světě. Ale srovnávat se nemá a nedá. Proč zrovna nutit své představy jiným národům.

Poznat alespoň trošku mentalitu lidí, kteří v Afghánistánu žijí, mi pomohl docela dobře článek z National Geographic z prosince 2004. Spleť kmenových vztahů je obrovská a vládnout spolehlivě této zemi nejde. Bojují mezi sebou, ale hlavně bojují proti cizím, ať už byli z Velké Británie, ze SSSR a nyní z USA a NATO. Všechny porazili. I nás a můžeme tisíckrát říkat, že jsme své cíle splnili. Ani náhodou. Doporučuji všem, aby si ten článek amerického autora Tima McGirka přečetli. A ještě něco. Vzpomeňte na knížku Jak jsem vyhrál válku, kde autor se velmi často zmiňuje o „lstivých Afgháncích“. Nejsou lstiví, ale znají terén, mají rádi své zvyky a nemají rádi cizince, zvláště ty se zbraní v ruce. A ještě něco. Prezident země dosazený Sověty se Tálibánu postavil alespoň se zbraní v ruce, za což pak krutě zaplatil. Zkorumpovaný současný prezident zbaběle uprchl ze země. Taky rozdíl.

A ještě dvě malé poznámky. Tálibán podporuje Ujgury, stejně jako i my se pereme o jejich lidská práva a upíráme zemi, ve které žijí, aby na tom území uplatňovala své zákony. Zajímavé, že? A k migraci. Jaký je asi rozdíl, když utečenci z arabských zemí chtějí překročit hranice pobaltských zemí a dříve chtěli překročit hranice Maďarska či Řecka. Asi si řeknete, že žádný. Ale není tomu tak. Tam na Pobaltí je poslal přece Lukašenko a do Maďarska je pozvali západní státníci. A Maďarsko i pobaltské státy zcela správně hájí svou hranici a Polsko s nimi. Neměli bychom v tom dělat rozdíl!

Jak je možné, že levice je téměř neviditelná. Může za to Babiš a ANO?

Co je dnes levice a co pravice? Tradiční strany zkrachovaly, nyní visí nad propastí sociální demokraté. Zamyslel jste se proč? Jen si připomeňte kroky našich ministrů zahraničních věcí, práce a sociálních věcí, ale i ministra vnitra a předsedy té strany. Myslíte, že jejich činění bylo vždycky levicové? A zejména v posledních měsících. Lidé si dobře pamatují jejich kroky, které se vzdálily levicové, ale i reálné politice, a zapomněli, že hlas lidu je hlas Boží a hrozit někomu populismem? Nesmysl. KSČM stárne, přitom je to jediná reálná levicová strana. Ale lidé se stále levice bojí. Proč? Protože takzvané demokratické strany dovedou stále dobře strašit levicí, socialismem i komunismem, i když ani jedno, ani druhé jsme de facto nepoznali. To, co jsme poznali, bylo úplně něco jiného, vláda vůle jedné strany a jednoho dominantního státu se starci v čele. A Babiš a ANO je stejná pravice, jako strany, co si říkají demokratické. Je však větší pragmatik a znalec poměrů.

Je tu nový školní rok. Co byste popřál žáčkům a učitelům? Na co by se nemělo zapomínat?

Odezněly projevy k začátku školního roku. Kdo si je bude zítra pamatovat? Zaujala mě jen slova pana prezidenta, že jsou mezi námi chudí, kteří nemají ani na školní obědy. Zamyslel jsem se, kdo asi za to může. A dal jsem si sám odpověď – naše společnost, která to dopustila, že zde chudí jsou, ať již z jakýchkoliv důvodů, ale především z důvodů špatných a poplatných zákonů, které prosazují naše vlády, Sněmovna i Senát a jsou podpisovány nejvyššími představiteli našeho státu. Budou volby, tak se nad tím, lidi, zamyslete. Není to žádná legrace!

Co bych popřál žáčkům? Hodné, ale přísné a spravedlivé učitele, stabilní výuku podle osnov a bez experimentů, dobré chování, přísný a dodržovaný školní řád a také více paměťové výuky, neboť bez znalostí nelze myslet v abstrakci. Více matematiky a přírodních věd, méně nesmyslných předmětů a občas také českou literaturu místo té zahraniční. Což jsme neměli a nemáme dobré spisovatele a básníky? A také výuku historie bez ideologie. Kdy tady byla vlastně taková? A paním učitelkám a pánům učitelům? V podstatě to samé, skutečně méně experimentů ve výuce, hodné a učenlivé žáky a žákyně – to je asi jen zbožné přání, i my jsme byli syčáci a lumpové a měli jsme snížené známky z chování a vyrostli jsme z toho. Hlavně jim přeji zdraví a pevné nervy a smysl pro humor a spravedlnost. A přeji jim všem mír a klid a rozumné nadřízené. A také ocenění od společnosti. A rodiče, kteří nevidí jen své dítě a nemají ho za geniální. Není takové. Učitelé mají na to právo a nárok!

Rodičům přeji, aby si uvědomili, že i učitel či učitelka jsou jen lidé a oni mají povinnost děti vychovávat a ne rozmazlovat, vést k práci a poslušnosti. Přál bych si, aby si to rodiče uvědomili. A na co by se nemělo zapomínat? Že žijeme v České republice a že vlastenectví není sprosté slovo. Jen si vzpomeňme na první republiku! Ať nás její zakladatelé a zemští patroni a hrdinové jednou nezatratí!

A co si přejete vy?

To je přece prosté. Zdraví, klid a mír a dobré a chápající spoluobčany, aby mi to ještě chvíli myslelo a aby popularizátoři vědy nebyli zatracováni, neboť nesbírají body, impakty, granty a další nesmysly, které vymyslela dnešní doba. Aby pluralita názorů byla skutečnou pluralitou, aby se na přírodním prostředí nepáchaly nepravosti a aby naše vlast nebyla ovládána cizí mocí a alternativní hnutí nebyla nástrojem cizích i našich tajných služeb. Je to moc, já to vím, ale říkám to proto, že se pomalu blíží volby a my, co půjdeme volit, bychom si měli sakra rozmyslet, komu svůj hlas dáme, abychom zvolili opravdu ty, kteří budou zastupovat naše zájmy a nikoliv zájmy někoho jiného. Všem přeji zdravý rozum a úsměv na tváři!