Slavíte s manželkou Valentýna?

Pokud vím, je to svátek zamilovaných. Myslím, že to znamená čerstvě zamilovaných. Já jsem se do své ženy zamiloval v létě roku 1965, to už bude letos padesátý šestý Valentýn. Jakmile se něco opakuje víc než padesátkrát, tak už mi to připadá blbé.  

V Dánsku nedávno podle Novinek.cz spustili mobilní aplikaci k udělování souhlasu se souloží. Prý jde o řešení pro tamní muže, kteří chtějí mít jistotu, že se milostnými hrátkami nezprotiví zpřísnění právní definice dobrovolného sexu. Co vy na to?

Do různých států Evropské unie proniká tento neblahý americký zvyk pozvolna a postupně. Také ten nesmysl, který se jmenuje MeToo, začínal u nás jenom s obtížemi a musel být na různých sociálních sítích dostatečně propagován. To samozřejmě neznamená, že časem i u nás nebude ke každé souloži zapotřebí písemný souhlas ženy. Vlastně by měl být u každého pohlavního styku raději přítomen právní zástupce. Nyní samozřejmě s rouškou.

Zanedlouho za námi bude skoro celý koronavirový rok. Zpozoroval jste během něj s kolegy, kteří ještě vykonávají praxi, nějaké změny v partnerském soužití či v sexuálním životě Čechů?

Většina odborníků se shoduje na tom, že při dlouhodobé koexistenci páru v uzavřeném prostředí může dojít ke komplikacím v partnerském soužití, zkrátka že si lidi začnou „lézt na nervy“. Zatím se to projevuje spíše sexuálními poruchami než násilnými činy. Ale pokud ten virus bude řádit ještě dlouho, tak nevím…

Je home office, tedy práce z domova, výzvou k „postelovému řádění s partnerkou“ mezi občasným „uspokojováním“ otravného šéfa?

„Home office“ je odporný anglismus. My jsme tomu zamlada říkali „pédéčko“ (PD = práce doma). U některých zaměstnání je to výhodné, je možno nastavit individuální rozvrh. Na domácí postelové řádění si někdo může udělat čas krize nekrize. A šéf ostrouhá, pokud ovšem nepřijde domů „na kontrolu“.  

Anebo je všechno jinak a zbytnělé ponoření do virtuální reality během koronakrize se týká i vztahů?

Na nebezpečí internetu a neblahý vliv užívání sociálních sítí bylo už poukazováno před koronakrizí. Počítač individualizuje kolektivní život, lidé se přestávají o sebe zajímat a každý jenom nepřetržitě ťuká do přístroje. Je pravděpodobné, že krize tuto izolaci a individualizaci prohloubí. A navíc zde hrozí ještě nebezpečí infantilizace. Všichni lidé si pořád hrají jako děti. Průmysl internetových her doznává mamutí zisky a mnozí lidé si nemohou představit svůj život bez her.