Co říci k tomu, že Zemanovi odpůrci na něj před dalšími čtyřmi prezidenty křičeli, pískali a házeli vajíčka?Anketa
Bylo podle vás důstojné, když na prezidenta Miloše Zemana na Albertově u příležitosti oslav 25. výročí sametové revoluce nespokojení lidé házeli vajíčka? Všichni totiž víme, že tam Zeman nebyl sám - na akci byl společně s prezidenty Visegrádské čtyřky, tedy Polska, Slovenska, Maďarska a spolu s nimi se akce zúčastnil i německý prezident Joachim Gauck.
Já bych k tomu řekl stručnou odpověď: je takové pořekadlo, že škoda rány, která padla vedle, kterou já jsem modifikoval na škoda rány, která padla na Gaucka.
Jenže ti, co se ozvali na obranu Miloše Zemana, tak to pak od svého okolí pěkně schytávají. Zářným příkladem je rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, jenž vydal prohlášení, kde odsoudil vajíčkový protest proti Zemanovi, ale okamžitě se na něho sesypali ostatní rektoři - nepřipadá vám to jako hysterie?
Mně to jako hysterie nepřipadá, protože Miloš Zeman všechny akce proti sobě přece sám rozpoutal, a to svými výroky ať už v Řecku, či v Číně anebo v Hovorech z Lán. On si o to prostě řekl. Jak se to říká? Když někdo seje vítr, tak sklízí bouři.
Měl by se podle vás nad sebou Miloš Zeman zamyslet? Mohlo by k jeho obratu nějak přispět i jeho okolí z Pražského hradu?
Určitě ano. Myslím, že nejsem k němu význačně nespravedlivý, neboť jej znám osobně – byl to vlastně můj kolega z revolučních besed ze Semaforu. Když se spolu potkáme, tak spolu normálně a přátelsky bez zábran běžně rozmlouváme a to bez nějakých oficialit. Takže u mě není nějaká averze vůči Miloši Zemanovi. Ale myslím si, že by se měl nad svým chováním zamyslet. A hlavně jeho okolí by mu mělo vysvětlit, že se některé věci neříkají.
Fotogalerie: - Výročí listopadu ve jménu Zemana
Fotogalerie: - Červení proti zeleným
A jak jeho osobu vnímáte dnes? Myslíte si, že se změnil?
Hodně, hodně se změnil. Já si myslím, že je to tím, jak pobýval na Vysočině. Za těch deset let tam asi zpustnul. Je to ovšem můj osobní názor. Myslím si, že tam hrálo roli to, že byl v té době bez zjemňujícího působení žen. Jenže ta zálesácká samota mu asi neudělala tak dobře, jak si původně představoval. Někdy mám pocit, že tam poněkud zdivočel.
Co říkáte jeho výrokům na adresu dívčí punkové skupiny Pussy Riot, neboť se vedly spory o tom, zda ona děvčata měla dostat Cenu Václava Havla.
Já si myslím, že si Pussy Riot zaslouží podporu a onu cenu tohoto typu, neboť volily netradiční formu protestu - tím myslím jejich reakci na neobvyklou a naprosto nepřiměřenou situaci v oblasti lidských práv, která v Rusku panuje. Takže proč by si Cenu Václava Havla nezasloužily? Byla to ukázka netradiční a originální občanské odvahy v současném Rusku.
V médiích se nedávno vedly spory o tom, zda potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v roce 1989 bylo vskutku brutální, jak se již roky uvádí. Miloš Zeman totiž takové hodnocení nedávno odmítl, podle něj to nebyla rozhodně krvavá řež. Má podle vás v tomto pravdu?
To je to, o čem jsem hovořil, že kdo seje vítr, tak sklízí bouři, protože tento jeho výrok byl velice provokativní a jsou kolem něj i různé spekulace. Já nevím, zda hysterické nebo nehysterické, ale dá se říci, že na provokaci z toho svého výroku dost sázel. Někteří znalci říkají, že tím asi sleduje nějaký cíl, ale já se do takových spikleneckých teorií nepouštím, myslím si, že to byla od něj spíše naprosto nesmyslná provokace. Jenže přes ní samozřejmě musel urazit spoustu tehdy mladých lidí, kteří na Národní třídě byli a dostali rány. Já osobně jsem na Národní 17. listopadu nebyl, jelikož jsem jel v ten den do Bratislavy. Znám ale mnoho lidí, co tam byli a ještě po pár dnech se nacházeli ve stavu šoku a ukazovali mi čertsvé rány, které tam schytali. Takže nemám důvod pochybovat o tom, že si Zeman celou tuto verzi téměř humanitního zákroku s lidskou tváří z nějakého důvodu vybájil.
Fotogalerie: - 25 let kapitalismu
Zatímco si ve Spojených státech Václava Havla cení, tak u nás doma na jeho hlavu padá – zvláště v poslední době - mnoho zatracení. Václav Klaus o něm dokonce řekl, že i když to fakticky nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl a také prý nechtěl politickou demokracii standardního typu, neboť nenáviděl politické strany. Čím to je, že Havla tolik kritizují?
Já s tímto výrokem Václava Klause naprosto nesouhlasím. Je přece veliký rozdíl mezi člověkem, který kromě klasických politických stran uznává i demokratická hnutí a aktivity občanské společnosti, a mezi komunistou - byť třebas i reformním!. Ale jen tak mimochodem, právě Miloš Zeman s tímto Klausovým výrokem o Havlovi též nesouhlasil. Já jsem Václava Havla znal dlouhá léta poměrně dobře, i jeho tvorbu a jeho přístup k životu a k politice, a tak vím, že měl ke komunismu ve všech jeho podobách dost daleko. Že si lidsky rozuměl s některými bývalými reformními komunisty z roku 68, to je poněkud jiná otázka.
Martin Mejstřík, někdejší postava studentského revolučního hnutí, před pár dny opětovně připomněl, že Václav Havel o všech dohodách kolem listopadu 1989 věděl, ale nedokázal říci ďáblovi ne... Podle mnohých kritiků byl i on totiž opojen mocí. Jak si tato slova vysvětlujete?
O čem se zmiňujete, tak to je myslím výňatek z memoárů pana Mejstříka. Já ale neznám celý kontext tohoto výroku. Ale kdybych se měl věnovat kritickému pohledu na Václava Havla a jeho tehdejsí politickou praxi, vzpomněl bych si na hesla typu „nejsme jako oni“. Navíc jsem přesvědčen, že plno věcí se mělo řešit jinak. Myslím si ale, že se taková kritika nemůže týkat jen Václava Havla, ale celého chvílemi až příliš improvizovaného sametového vedení převratu.
Martin Mejstřík tvrdí, že celá Sametová revoluce byla dopředu připravená, disidenti byli domluveni s představiteli komunistické strany a on tak proto nevěří, že by Havel, kterého jsme obdivovali pro jeho brilantní analýzy stavu společnosti a schopnost pojmenovat příčiny a důsledky pravými jmény, v roce 1989 nepochopil, oč tu vlastně běží. „Nemusel být přímým aktérem dohod, ale musel vědět. Přesto - nedokázal říct ďáblovi ne,“ napsal k tomuto přesně Mejstřík.
Já bych to až tak kriticky vůči Havlovi neviděl, protože jsme se z nedávného a téměř fascinujícího rozhovoru, který dal Miloš Jakeš Lidovým novinám, dozvěděli, že opravdu u tehdejšího vedení komunistické strany a státu byly úvahy o použití ozbrojených sil ve stylu čínského Pekingu proti lidem na Letné. Jenže když tyto fámy nemohl tehdy nikdo potvrdit a ani vyvrátit, tak pokusy Václava Havla o přistoupení na nějakou politickou dohodu s oponenty bývalého režimu vlastně nebyly tak úplně nesmyslné, ba dokonce byly lidsky a možná i politologicky pochopitelné. Bylo by samozřejmě hezké předat ve vhodnou chvíli moc, která, jak se říká, " ležela na chodníku ", do rukou občanstvem respektovaným politickým profesionálům, ale to by se tu byli museli přes noc vygenerovat.
Jak si vysvětlujete výtky od Američanů, že prý Česko opouští dosavadní politiku v oblasti lidských práv a mezinárodní bezpečnosti, kterou před lety nastavil zmiňovaný Václav Havel? Američané totiž takto hovořili s představiteli našeho státu u příležitosti odhalování busty Havla v Kongresu USA.
Já se ale jejich slovům ani moc nedivím a to už kvůli veřejně proklamovaným postojům prezidenta Zemana ve vztahu k Rusku, ve vztahu k Číně a ve vztahu k Pussy Riot. To je jedna věc. Američané navíc mají informace o postojích náměstka ministerstva zahraničí Druláka a to jsou také jistě pro americké politiky znepokojující věci vypovídající o názorech naší vlády na některé akutní mezinárodní problémy. To je mimo jakoukoliv pochybnost. Neboť právě náměstek Drulák kritizoval Havlův étos vůči lidským právům v souvislosti s naší zahraniční politikou. Je to další důkaz toho, že právě v dnešní turbulentní situaci si Havlova odkazu vysoce váží nejen v USA, ale i v celém demokratickém světě.
Jenže jsou slyšet hlasy, že je logické, že se musí náš vztah k mezinárodní politice a lidsko - právní problematice změnit, neboť se také změnil během dvaceti let i celý svět – zatímco se v době, kdy padala železná opona, spojoval, tak nyní se rozděluje a existují tak k řešení jiné otázky, než tomu bylo před lety. Souhlasíte s tím?
S tím bych určitě nesouhlasil. Samozřejmě, že se vše mění a vyvíjí se i svět, ale tento vývoj neopravňuje k tomu, abychom si pěstovali nějaké nové mnichovanské postoje uznávání sféry vlivu, na kterou jsme sami doplatili. Náš stát a národ totiž nejvíc doplatily na to, že Západ ještě dlouho respektoval tzv. sféru vlivu Sovětského svazu – tady bych se ale musel Američanů kriticky dotknout, protože je popsána i v literatuře naprostá neschopnost tajných amerických služeb po válce. Oni nevychytali takové to uhranutí sférou vlivu, nevychytali možnost se vyhnout komunistickému puči u nás, i když měli mnoho signálů, které ze Sovětského svazu přicházely. Já jsem tak pro to, abychom respektovali, že se svět vyvíjí, ale abychom pod touto záminkou neprodukovali degradovanou zahraniční politiku, která by uznávala nějaké nové sféry vlivu a flagrantní porušování mezinárodních dohod, jako se to stalo anexí Krymu, a porušování pocitu, že do lidských práv jiných zemí nám nic není. Proto je velmi ošidné to svádět na vývoj světa. Nedávno jsem vzpomínal na to, že bylo velkou podporou našeho boje za znovunalezení a vydobytí svobody třeba i to, když si francouzský prezident Mitterrand pozval naše disidenty na francouzskou ambasádu během své návštěvy v Husákově Československu. Přitom věděl, že to nebude snadné. Ovšem takovéto uhýbání před nesnadností úkolů obhajovat lidská práva v souladu s deklarací lidských práv, která se nevyvíjí a zůstávají, tak to je to, co vytýkám současné politice v oblasti našich zahraničních věcí.
Ještě bych se ráda vrátila k vulgarismům Miloše Zemana během Hovorů z Lán – myslíte si, že by se mu v nějaké formě přece jen nemohlo prominout, když hovořil o skupině Pussy Riot? Vždyť si vzpomeňme na to, co děvčata prováděla v pravoslavném chrámu Krista Spasitele, což je podle mnohých zneuctěním tohoto chrámu, neboť byl postaven na oslavu vítězství nad Napoleonem a pro Rusy moc znamená.
Já si myslím, že by se představiteli národa, který prožil léta komunistické diktatury, tyto vulgarismy prominout nejen neměly, ale ani nesměly. Já jako veřejně účinkující písničkář pamatuji navíc na to, jaké sprosté a zkreslené údaje třeba tvrdili o skupině Plastic People, které se blížily dehonestaci. Pamatuji si na to, jakým způsobem zásoboval tehdejší režim prostřednictvím televize a masových mediálních prostředků lidi, čímž také připravoval jejich proces. A u Pussy Riot to bylo obdobné, neboť k mému k velkému a nepříjemnému překvapení Zeman také najel na podobnou technologii a to byl přitom jednou z tváří revoluce roku 1989! Jde o to, že když se někdo má odsoudit do vyhnanství nebo do kriminálu, tak se napřed musí zkompromitovat a z jeho odvážného vystoupení proti porušování lidských práv udělat a priori nemravnost, zhýralost a úchylku. Zeptejte se pamětníků na kampaň proti Plastic People, která se odehrála před jejich procesem. Tam se vůbec nepřipomínaly jejich texty, nebo jejich občanské postoje, tam se ukazovaly jenom záběry, jak jsou dlouhovlasí – tomu se říkalo, že jsou špinaví - nebo že žijí zhýralým osobním životem a drogují a nasávají alkohol a já nevím co ještě. Tady jde o trik, že se něco vytáhne z jejich soukromí a to se zveličí jako pod lupou, aby zanikl skutečný obsah jejich činů a jejich veřejných vystoupení.
No a u Pussy Riot jde o stejnou kampaň. Jako přes kopírák.
Psali jsme:
A nebylo pravdou, že Plastic People žili zhýralým osobním životem? Vždyť to nebyli žádní svatouškové...
A kdo je svatoušek? Kdo to má hodnotit? Jde o otázku, zda nemohou mít ti lidé, kteří proti něčemu protestují celým svým životem a svou tvorbou, také právo na nějaké své slabůstky. Vždyť třeba i stařičký T.G. Masaryk říkal, že musí mít nějakou slabůstku, tak alespoň prý pil silnou kávu. Ale prosím vás, diskriminace přes nějaké osobní prohřešky, či spíše osobní zvláštnosti a osobní život, tak to je metodika KGB a NKVD, používaná i v současném Rusku. Když si jenom přečtete, co se například napsalo o soukromí Alexandra Solženicina, ale i o soukromí akademika Sacharovova, když se bouřili proti sovětskému režimu, jak se v agitačních příručkách psalo o milenkách a různých aférách a tak dále. To je všechno dlouholetá technologie diskreditace, která byla nyní použitá i na Pussy Riot. Ostatně zažili jsme to též u nás, kdy StB v boji proti Chartě 77 neváhala zneužít soukromé fotografie ukradené Ludvíku Vaculíkovi při domovní prohlídce k veřejnému publikování v časopise Ahoj na sobotu. To totiž pořád dělají ti samí lidé nebo jejich potomci, kteří jsou vyučení v metodách KGB a NKVD, i když nyní v jiném režimu, než byl komunistický.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
