Nečekaný postup ruských fotbalistů přes favorizované Španěly do čtvrtfinále mistrovství světa vyvolal v Česku na sociálních sítích značnou a převážně pozitivní odezvu. Co říkáte těm komentářům typu „bravo Rusko“ nebo „silný národ žene své hrdiny k historickému úspěchu“? Necítíte v nich něco víc než radost z úspěchu nějakého fotbalového týmu?
Zažil jsem postupně dvojí reakce. Na dvě záležitosti. Mnoho lidí jásalo na sociálních sítích i v restauracích, když Německo vypadlo a ještě dost ostudně. A zažil jsem i ty oslavné reakce v souvislosti s ruským postupem. U nás se vždy sport ztotožňoval s politikou. Když nás okupoval Sovětský svaz, jásali jsme nad každým vítězstvím nad jeho reprezentací. Protože ti hokejisté bojovali za nás. Pamatuji se, jak jsme jednou porazili Rusy 7:2 a spolužák napsal před hodinou ruštiny na tabuli ten výsledek a azbukou slovo – šajbu. Bylo z toho vyšetřování, ale nikdo jsme nic neřekli a bylo nám tak nějak hezky u srdcí. Upřímně řečeno, moc nechápu, proč u nás někdo dnes jásá nad vítězstvím státu, který nás tu mnoho let hlídal svými vojáky a izoloval nás od rozvinutého světa. Ale co... Je to jenom sport!
Fotogalerie: - Mýty o Rusku
Jak tedy vnímáte naladění české veřejnosti vůči Rusku, ať už z vlastních nebo nějak zprostředkovaných poznatků?
Velice jednoduše. Ti, kteří byli šťastní, že nás Sovětský svaz okupoval a že u nás vládli komunisté, dnes oslavují úspěchy Ruska na mistrovství světa ve fotbale. Zdá se být jasné, že by si přáli, aby tady zase vládla idiocie a diktatura proletariátu. Ono se v takovém systému žije prostším lidem nejlépe. Mají své jisté pivo, buřty a ... nenávist. Nenávist ke každému, kdo je schopen přemýšlet a nejde s nimi v jednom stádu.
V diskusích k úspěchu ruské reprezentace také opakovaně zaznělo, že „slovanští bratři hrají i za nás“. Má v dnešním světě slovanská sounáležitost ještě své místo?
V Rusku žijí – mimo jiné – Tataři (přes 5,3 milionů), Arméni (1,2 milionu), Avarové (skoro milion), Kazaši (648 tisíc), Němci (600 tisíc) ... tak bych to s tím slovanstvím v Rusku nepřeháněl. Asi deset milionů občanů Ruska vyznává islám. Za někoho možná hrají ruští muslimové. V ruském týmu se vyskytuje na soupisce i hráč Mário Fernandes. No, za mě může hrát jedině český tým. Žádný jiný. Slovanská vzájemnost je naprostý nesmysl, který nikdy v dějinách nefungoval. To pouze snílci si představovali, že jsme si blízcí. Nikoliv, nejsme! Jsme součástí křesťanské a židovské kultury, a ty nemají s těmi východními pranic společného.
Psali jsme:
Nemohou sympatie vůči Rusku u části společnosti růst i v důsledku určitého rozčarování z některých kroků Evropské unie, která je u nás občas nazývána Evrosajuzem a srovnávána s érou Sovětského svazu a jeho satelitů?
Evropská unie jistě udělala a udělá mnoho chybných kroků. Ale my si musíme uvědomit zásadní rozdíl mezi EU, případně NATO na straně jedné, a RVHP, případně Varšavskou smlouvou na straně druhé. Z těch sovětských – asijských jsme vystoupit nesměli, pokud bychom se nechtěli ocitnout před hlavněmi kalašnikovů. Z těch evropských a světových dnes vystoupit můžeme, když se nám zamane a když budeme hloupí. Je to tedy rozdíl stejný, jako je mezi nesvobodou a svobodou.
Fotogalerie: - Zeman v Rusku
Od naprosté většiny médií i od většiny politiků v Česku slýcháváme, že co je ruské, to je špatné. Když to ale říkají politici jako Miroslava Němcová nebo Miroslav Kalousek, nepůsobí tohle přesvědčování spíš kontraproduktivně, protože mnozí lidé mají už dopředu sklon stavět se negativně vůči všemu, co bývalý předseda TOP 09 řekne?
Na jednu stranu to jistě působí kontraproduktivně. Zvláště u voličů levicových stran. Ale u těch je to jedno. Na druhou stranu to je pravdivé a naprosto přijatelné a pochopitelné pro inteligentnější část populace. Jak jsem již mnohokrát veřejně řekl a napsal, nejsem příznivec ani paní Němcové, ani pana Kalouska. Je ale fakt, že někdy mají i oni pravdu!
Na jednu stranu je česká veřejnost vystavena zmíněné antiruské kampani, na druhou stranu z různých zdrojů je Rusko u nás chváleno. Jak byste zhodnotil vliv těchto dvou proti sobě jdoucích propagand? A měla by se ta ruská nějak regulovat?
V žádném případě by se nemělo nic regulovat, omezovat a cenzurovat, pokud to neporušuje platný zákon. Já například nejsem vystaven žádné propagandě. Takže vliv obou stran na mě je nulový. V médiích mě zajímají informace a realistické zprávy o událostech. Jejich deformace politology, propagandisty a dalšími lidmi, kteří žijí z hlouposti plebsu, mě nechávají klidným. Spíše mě obtěžují, když už jsem nucen je někdy vyslechnout.
Když se vrátíme k fotbalovému šampionátu, neukazuje pořadatelská země světu, že Rusko není žádný strašák, že je v něm bezpečno, že jsou Rusové vstřícní? Nestane se mistrovství světa z tohoto pohledu vítězstvím Ruska bez ohledu na to, jak domácí reprezentace dopadne ve čtvrtfinále s Chorvatskem?
To opravdu nevím. Nevím, zda mají cizinci v Rusku absolutní volnost pohybu tak, jako ji mají v demokratických státech. Nevím, zda se mohou svobodně stýkat s každým, včetně opozičních představitelů. Nevím, zda je někdo nemonitoruje. A mimochodem, víte, kde bylo v historii vždycky nejbezpečněji? V totalitních státech. V nacistických, fašistických a komunistických. Člověk byl docela bezpečný před zločinci. Ale vůbec si nemohl být jistý tím, jestli ho nezavřou, když třeba řekne, že císař pán je vůl. Nebo když to řekne o nějakém generálovi nebo tajemníkovi.
Podle zpravodaje České televize v Rusku Miroslava Karase získává prezident Vladimir Putin mistrovstvím světa ještě větší úctu běžných Rusů, kteří mu provolávají slávu a vůbec to není hrané. V Česku politiky na sportovních akcích vždy vypískali, čím to, že v Rusku svého nejvyššího představitele velebí i při sportovních událostech?
Rusko je v zásadě carský stát. Rusové potřebují cara, aby ho mohli uctívat a modlit se k němu. Třeba mu i provolávat slávu. Je docela dobře možné, že někteří Rusové mají doma oltáříček s Pánem, se svatou Bohorodičkou a se soudruhem Putinem. Jsou to takoví lidé. Lidé, kteří za každou cenu potřebují autoritu, která by rozhodovala za ně. Aby se jim pohodlně žilo. Aby se nemuseli ani jenom snažit myslet. Aby měli život předem nalajnovaný a jeli podle pětiletého nebo podle celoživotního plánu. Češi takové idoly nikdy moc nepotřebovali a nechtěli. Poslední dobou je mnozí začínají hledat. Podle toho dopadly i poslední volby. Čím to je? Že by společnost zhrubla a zhloupla? Skoro to tak vypadá.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
