Začíná se pomalu bilancovat 25 let od 17. listopadu 1989. Vy ovšem máte zkušenost, jež vám možná dává co říct i k letům, které „sametu" předcházely: setkání s Michailem Gorbačovem. Co jste od něj tenkrát slyšel? Jak s odstupem hodnotit „ozvěnu", kterou jeho reformy vyvolaly v českých komunistech? Myslíte, že kdyby v čele KSČ byl někdo přístupnější než Jakeš, Bil'ak a spol., změna režimu v ČSSR by vypadala jinak?

Když 9. dubna 1987 navštívil Gorbačov Prahu, bylo to pozdvižení. Pro „rudé ještěry", kteří se mu měli zpovídat ze svých hříchů - laxního provádění perestrojky. Byl to svátek i pro mladé nadšené a blbé, romanticky okouzlené glasností, jako jsem byl tehdy i já. Byla to událost, na jejíž sledování nikdo nikoho nemusel organizovat a nutit. Gorbačova vítali Pražané sami.

V rámci seriálu ParlamentníchListů.cz „25 let od listopadu '89" už vystoupili například: Ivan Langer, Miroslava Němcová, Petr Miller, Petr Štěpánek, Martin Bursík, Pavel Kohout, Tomáš Haas, Hana Marvanová, Petr Hampl, Jan Stráský, Tomáš Sokol či Jan Urban a řada dalších osobností.

Chtěli vidět muže, který zahýbal žlučí všem mocným tohoto světa. Na Západě i na Východě. Očekávali od něj likvidaci Husáka, Bil'aka a dalších. ÚV KSČ se snažil eliminovat rizika a vyloučit Gorbačovovo setkání s lidmi, kteří by v duchu glasnosti řekli generálnímu tajemníkovi KSSS, co si myslí jak o českých gerontokomunistech, tak i o sovětských „zachvatčicích", kteří „dočasně" seděli v mnoha kasárnách po západním vojenském okruhu - ve skutečnosti „na věčné časy a nikdy jinak".