„K čemu je nám Česká televize?“ ptáte se ve svém komentáři, který jste zveřejnil na svém facebookovém profilu. Takže tedy, k čemu, podle Vás?

Tuhle otázku kladu sobě i veřejnosti už řadu let. A odpovídám na ni touhle sérií řečnických otázek. Stačí si jen odmyslet ty otazníky: Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet a které ne? Aby nám vnucovala eurounijní, progresivistickou, klimatickou a ukrajinskou propagandu? Aby den co den na obrazovce promovala své politické oblíbence? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského, Kojaka či radu Vacátka? Aby nás ještě třicet let po Velké sametové krmila seriály z dob reálného socialismu? Aby nám na šesti či sedmi kanálech za povinný poplatek servírovala podobný obsah, jako zdarma nabízejí televize komerční? Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila darmožrouty z politických neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro hochy a děvčata z „pražské kavárny“, co spolu mluví? Na tohle posíláme na Kavčí hory sedm či osm miliard ročně? Proč si máme platit něco, s čím nesouhlasíme, ba dokonce, o čem si mnozí myslí, že nám to škodí?

A jak okomentovat tolik diskutovanou mediální novelu?

Kdyby šlo jen o těch 15 korun navýšení televizního poplatku pro Českou televizi a 10 korun navýšení rozhlasového poplatku pro Český rozhlas, a to po řadě let, kdy oba poplatky stagnovaly, možná by se nad tou novelou, kterou tlačí Fialova vláda, dalo mávnout rukou. Také už ani nejde pouze o to, že systém tzv. koncesionářských poplatků je zoufale zastaralý, protože je neefektivní, iracionální a asociální. Mnohem důležitější je otázka, čeho jsou Česká televize a Český rozhlas dlouhodobě nástrojem. Podstatné je, že vše, co se okolo médií veřejné služby děje, směřuje k jedinému: k zachování stávajících mocenských siločar a peněžních toků.