Napsal jste na svůj Facebook: „Čelíme nejhorší hrozbě za celých třicet let fungování naší jakés takés křehké svobody. Virus BABIŠ-20 je obrovská zkouška. Lék na něj je však všem známý, a je dokonale popsán: ekonomická svoboda. Nesmíme také zapomínat na to, že tento virus je v podstatě zmutovaný. BABIŠ-20 se tu neobjevil zčistajasna. Předcházely mu podobné viry, s podobnou genetickou strukturou, které naši ekonomiku dokonale infikovaly a oslabily.“ Dobře, jak tedy podle vašich představ tento lék – ekonomickou svobodu – aplikovat?

Je především potřeba si uvědomit, že naše ekonomika je chronicky nemocná, dlouhodobě, a na to prostě jednoduchý lék není. Jestliže jsem současné vládní kroky označil jako virus nebo nemoc BABIŠ-20, potom můžeme v posledních dvaceti letech najít bezpočet podobných nemocí a každá z nich se svým specifickým způsobem podepsala na naší ekonomice i politice. Prosazení vstupu do Evropské unie bez vyjednání jakýchkoliv smysluplných výjimek, pohřbení vynikajícího ekonomického programu Modrá šance, protlačení podpory biopaliv, schválení EET nebo povinného hlášení DPH, absurdně vysoké schodky státních rozpočtů, soustavné projídání skvělého ekonomického růstu, a tak dále... k tomu všemu lze přiřadit konkrétního viníka, konkrétní stranu, která za to nese odpovědnost. Pak přidejme dvojciferné vyjádření roku, a máme zde celou řadu politických virů a nemocí, které mutují a přetvářejí se, připravují organismus, tedy naši ekonomiku, pro nástup dalšího viru, až jsme se postupně promarodili k aktuálnímu stavu, který označuji jako betaverzi totality.

Je pochopitelné, že tzv. opoziční strany nyní na vládu útočí. Divím se však, že jim to někdo, jak se říká, žere. Téměř všechny strany zastoupené v našem Parlamentu, plus jedna aktuálně mimoparlamentní, nesou stejnou morální i politickou vinu. Ony Babiše vytvářely, a pokud by Babiš najednou zmizel ze světa, nezmizí příčiny nemoci. Z toho tedy plyne, že lék nelze omezit jen na heslo Antibabiš. Musíme postupně sebrat státu moc, kterou si nad ekonomikou usurpuje. Musíme deregulovat a odstátňovat v tak masivní míře, abychom se dostali na úroveň ekonomické volnosti, která zde panovala v 90. letech před nástupem socialistů. Musíme proškrtat nebo nejlépe úplně zrušit zákoník práce, aby se vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem děly na základě naprosté smluvní svobody. A samozřejmě je třeba snížit veškeré daně a odvody a mnohé z nich zcela zrušit. Stát musí zchudnout a projít redukční dietou.

My Svobodní to často říkáme: pokud chceme bohatý národ a bohaté občany, musíme mít chudý stát. Jsme jediní, kdo to říká. A vlastně jsme v souvislosti se současnou vládní politikou na našich tezích a v našich materiálech nemuseli změnit ani jedno slovo. To, co říkáme, má dlouhodobý a stále platný kontext a v ekonomické krizi, která jde v těsném závěsu za koronavirovou epidemií, by byla prospěšnost a účinnost našeho ekonomického programu jasně patrná. Nepopírám, že taková léčba bude mnohé z nás bolet, zejména ty, kteří si na všemocný stát zvykli. A možná k ní nikdy my jako občané nenajdeme odvahu. Pak je nutné si uvědomit, že nás čekají ještě daleko horší choroby a následky se budou mnohem hůře napravovat.

Co mohou v současné situaci dělat Svobodní jako neparlamentní strana k prosazení své agendy?

Můžu odpovědně prohlásit, že i když si Svobodní prošli svoji krizí, v níž jsme si sáhli na úplné dno, v současné době jsme vnitřně zkonsolidovaní a pracujeme. Udržujeme si náš okruh lidí, který nás sleduje a šíří naše myšlenky dál, tak abychom byli schopni alespoň do malé míry překonat mediální informační bariéru. S tou samozřejmě počítáme – o mandát v europarlamentu jsme přišli a s ním i o velkou míru publicity. Jsme však stále silní na sociálních sítích a máme aktivní lidi, kteří jsou schopni dělat kontaktní kampaně. Mimochodem, my jsme snad jediná strana, která kontaktní kampaně téměř stoprocentně staví na vlastních členech, a nikoliv na brigádnících, kteří se naučí hesla a fráze z programu. Jednu venkovní akci, kterou jsme plánovali na konec března, na Smrtnou neděli, nám bohužel překazilo vyhlášení omezení pohybu a shromažďování, nicméně aktuálně máme připravenou dlouhodobou kampaň, v níž chceme představit našich pět základních léků na uzdravení české ekonomiky, na vymýcení všech těch ekonomických chorob, o nichž jsme mluvili před chvilkou. A čekají nás i krajské a senátní kampaně. Takže možností, jak naše vize komunikovat, je zde stále dost.

Jak naši agendu prakticky prosazovat, to je samozřejmě větší problém. Máme zastupitele v obcích a městech, máme dva krajské zastupitele. Ti mohou prosazovat program Svobodných v rámci svého mandátu. Co se týče parlamentní politiky, na náš program si samozřejmě nečiníme nějaký monopolní nárok, a pokud například v ODS nebo v topce ještě existují nějací pravičáci a ekonomičtí liberálové, s trochou nadsázky, nic jim nebrání z našeho programu opisovat, a napravit tak reputaci parlamentní tzv. pravice. My se kvůli tomu určitě zlobit nebudeme.

Pojďme si podrobněji věnovat tomu, co čeká naši ekonomiku. Ministryně financí Alena Schillerová chce plánovaný schodek rozpočtu navýšit již dokonce na 300 miliard korun. Je to podle vás konečná částka? A co na ni říkáte?

Já nevěřím tomu, že Ministerstvo financí má jakýmkoliv způsobem spočítáno, jaké budou skutečné ekonomické náklady koronavirové epidemie a karanténních opatření. Číslo 300 miliard pokládám za hausnumero. Zda konečné číslo bude o něco menší nebo nakonec mnohem vyšší a jestli kvůli tomu například klesne rating naší země, to podle mě v kontextu celé ekonomiky hraje až vedlejší roli. Já se domnívám, že je potřeba vidět dlouhodobý kontext. Můžeme se sice shodnout na tom, že v době ekonomické krize má vláda utrácet, aby se pokusila zachránit, co se dá. Z pohledu ekonomické svobody je to sice špatně, ale to teď nechme stranou. Stejně jako fakt, že většinu krizí, které se vlády snaží napravit, vlastně do značné míry samy vlády způsobily. Číslo 300 miliard je ještě daleko hrozivější, pokud si uvědomíme, že vynikající ekonomický růst v posledních letech stát totálně promarnil a zmohl se jen na víceméně kosmetické umenšování státního dluhu. Skvělá kondice české ekonomiky měla být především využita k liberalizaci. K uvolnění pravidel, regulací, všemožných zásahů. Pokud by například v době téměř nulové nezaměstnanosti byl maximálně liberalizován pracovní trh, nemusel by se nikdo bát, že s ním zaměstnavatel bude jednat jako s hadrem. Zkrátka, tady byla jedinečná příležitost zredukovat moc státu nad ekonomikou, a Babišova vláda i vláda minulá v tomto směru nic neudělaly. Pokud bychom měli svobodnou ekonomiku, pak by očekávané následky ekonomické krize způsobené epidemií byly mnohem, mnohem nižší, ekonomika by se dokázala rychle vzpamatovat vlastními silami a finanční injekce státu by nebyly v takové míře potřeba. Navíc, stejně si všichni pamatujeme okřídlený výrok, že pumpovat do ekonomiky státní peníze je jako dávat si transfuzi z levé ruky do pravé, a přitom ještě polovinu krve vybryndat na podlahu.

„Na tom je nejhorší, že vláda nebude chtít ušetřit ani korunu na svém přebujelém provozu a hypertrofované státní administrativě. Všechny problémy s pandemií nechá zaplatit naše potomky. Ti doplatí i na nezodpovědnou politiku posledních šesti let,“ varuje před tím Miroslav Kalousek. Sdílíte jeho obavy?

Miroslav Kalousek patří k těm, kteří se sami aktivně podíleli na politice, která vyústila do současné choroby BABIŠ-20. Svoji roli opozičního politika sice hraje bravurně a jako divák ho mám vlastně docela rád, ale abych mu mohl jeho výroky věřit, musel bych trpět ztrátou paměti. Samozřejmě že formálně má pravdu – stát je přebujelý, drahý, líný, vlastně takový obrovský dinosaurus, který se sotva drží na nohou. Všechny peníze, které Babiš a jeho lidé napumpují do ekonomiky, zaplatí naši potomci. Všichni víme, že vláda žádné peníze k napumpování nemá. A všichni víme, jak vypadá naše politika posledních šest let. Ale před šesti lety to přece nezačalo, to přece nebyl nějaký rok nula, od něhož se datuje naprosto tragická hospodářská politika našeho státu! Kdo tam seděl předtím? Mimo jiné i jakýsi Miroslav Kalousek. A jestli se nepletu, on sám jako lékař naší chronicky nemocné ekonomiky taky zrovna nezazářil. Nemá žádné morální právo mluvit dnes o tom, co budou platit naši potomci.

Prezident Zeman prý na Schillerovou zatlačí, aby zrušila dotace na solární elektrárny – tam prý Češi ročně tratí 30 miliard korun. Uvítal byste takové rozhodnutí?

Tohle je důležité téma. Já si představuji, že škody, které opatření proti koronaviru celosvětově napáchají, otevřou naprosté většině lidí oči, a uvědomí si, že nejen v době krize, ale v každé době jsou tzv. obnovitelné zdroje energie nesmyslný luxus, který si nemůžeme dovolit. Pořád platí, že nejefektivnějším zdrojem energie jsou fosilní paliva. V efektivitě se jim nevyrovná zatím ještě ani jádro, které je sice elegantní a čisté, ale i tak velmi drahé.

Obnovitelné zdroje jsou ideologicky motivovaný výstřelek aktivistů, kterým nejde o to, aby lidstvo mělo k dispozici efektivní zdroje energie, ale spíše aby lidstvo o energii přišlo. Protože energie, to je výroba, a výroba znamená konzumaci. To je to, co tito lidé nenávidí. Samozřejmě souhlasím s tím, dotace na solární elektrárny je třeba zrušit krize, nekrize. To samé musí platit i pro další dotace do tzv. obnovitelných zdrojů. A nejde jen o dotace. Je třeba zastavit celou mašinerii zelené politiky, kategoricky odmítnout evropský program Green New Deal, přestat poslouchat klimatické záškoláky.

Luboš Zálom se postavil demonstraci studentů za klima.

Andrej Babiš slibuje osm tisíc miliard investic a říká, že se musíme zadlužit, abychom udrželi pracovní místa a podpořili sociální smír. Je to podle vás skutečně cesta, kterou máme jít?

Neexistuje nic jako státní zásah, který by byl v souladu s trhem. Jakékoliv zadlužení musí jednou někdo splatit, a pokud jeden balík peněz dnes zachrání jedno pracovní místo, znamená to v konečném důsledku zničení jiného pracovního místa někdy v budoucnu. Premiér Babiš se snaží vynalézt jakési ekonomické perpetuum mobile, ale o to se socialisté pokoušejí už desítky let a ještě nikomu se to nepodařilo a samozřejmě nepodaří. Osvědčený prostředek je jen jeden: ekonomická svoboda.

A jak jsem se už zmínil, stát promarnil skvělou příležitost jít touto cestou v době prosperity. A teď by chtěl udržet nemocnou ekonomiku v chodu tím, že ji bude dále oslabovat? To je přece absurdní. Před lety měl Andrej Babiš pověst úspěšného podnikatele, který jde do politiky, aby ukázal, jak se mají finance správně řídit, jak se na ně dívat optikou podnikatele, který musí obracet každý halíř. Myslím, že této pověsti už nikdo soudný nemůže věřit. Neschopný podnikatel, který se ke svému postavení dopracoval pomocí státu, a neschopný politik, který si v ničem nezadá se všemi socialisty, které jsme tu bohužel za posledních dvacet let měli, a jediné, co dokáže, je utrácet peníze, které ani nemá.