Svobodný Zálom: Kalousek nemá žádné morální právo mluvit za naše potomky. Téměř všechny parlamentní strany nesou svou odpovědnost

26.04.2020 17:41

ROZHOVOR Význačný člen Svobodných, lídr jejich středočeské krajské kandidátky Luboš Zálom, považuje za ještě větší nebezpečí než COVID-19 virus Babiš-20. Společné mají i to, že oba jsou mutací virů minulých. Předchůdce viru Babiš-20 lze nacházet například i v politice některých, kteří dnes chtějí proti Babišovi bojovat, třeba v Miroslavu Kalouskovi. Ale vlastně ve všech stranách, které Andreje Babiše „vytvořily“.

Svobodný Zálom: Kalousek nemá žádné morální právo mluvit za naše potomky. Téměř všechny parlamentní strany nesou svou odpovědnost
Foto: Archiv LZ
Popisek: Luboš Zálom, lídr koalice Svobodných a Soukromníků, Středočeský kraj
reklama

Napsal jste na svůj Facebook: „Čelíme nejhorší hrozbě za celých třicet let fungování naší jakés takés křehké svobody. Virus BABIŠ-20 je obrovská zkouška. Lék na něj je však všem známý, a je dokonale popsán: ekonomická svoboda. Nesmíme také zapomínat na to, že tento virus je v podstatě zmutovaný. BABIŠ-20 se tu neobjevil zčistajasna. Předcházely mu podobné viry, s podobnou genetickou strukturou, které naši ekonomiku dokonale infikovaly a oslabily.“ Dobře, jak tedy podle vašich představ tento lék – ekonomickou svobodu – aplikovat?

Je především potřeba si uvědomit, že naše ekonomika je chronicky nemocná, dlouhodobě, a na to prostě jednoduchý lék není. Jestliže jsem současné vládní kroky označil jako virus nebo nemoc BABIŠ-20, potom můžeme v posledních dvaceti letech najít bezpočet podobných nemocí a každá z nich se svým specifickým způsobem podepsala na naší ekonomice i politice. Prosazení vstupu do Evropské unie bez vyjednání jakýchkoliv smysluplných výjimek, pohřbení vynikajícího ekonomického programu Modrá šance, protlačení podpory biopaliv, schválení EET nebo povinného hlášení DPH, absurdně vysoké schodky státních rozpočtů, soustavné projídání skvělého ekonomického růstu, a tak dále... k tomu všemu lze přiřadit konkrétního viníka, konkrétní stranu, která za to nese odpovědnost. Pak přidejme dvojciferné vyjádření roku, a máme zde celou řadu politických virů a nemocí, které mutují a přetvářejí se, připravují organismus, tedy naši ekonomiku, pro nástup dalšího viru, až jsme se postupně promarodili k aktuálnímu stavu, který označuji jako betaverzi totality.

Je pochopitelné, že tzv. opoziční strany nyní na vládu útočí. Divím se však, že jim to někdo, jak se říká, žere. Téměř všechny strany zastoupené v našem Parlamentu, plus jedna aktuálně mimoparlamentní, nesou stejnou morální i politickou vinu. Ony Babiše vytvářely, a pokud by Babiš najednou zmizel ze světa, nezmizí příčiny nemoci. Z toho tedy plyne, že lék nelze omezit jen na heslo Antibabiš. Musíme postupně sebrat státu moc, kterou si nad ekonomikou usurpuje. Musíme deregulovat a odstátňovat v tak masivní míře, abychom se dostali na úroveň ekonomické volnosti, která zde panovala v 90. letech před nástupem socialistů. Musíme proškrtat nebo nejlépe úplně zrušit zákoník práce, aby se vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem děly na základě naprosté smluvní svobody. A samozřejmě je třeba snížit veškeré daně a odvody a mnohé z nich zcela zrušit. Stát musí zchudnout a projít redukční dietou.

My Svobodní to často říkáme: pokud chceme bohatý národ a bohaté občany, musíme mít chudý stát. Jsme jediní, kdo to říká. A vlastně jsme v souvislosti se současnou vládní politikou na našich tezích a v našich materiálech nemuseli změnit ani jedno slovo. To, co říkáme, má dlouhodobý a stále platný kontext a v ekonomické krizi, která jde v těsném závěsu za koronavirovou epidemií, by byla prospěšnost a účinnost našeho ekonomického programu jasně patrná. Nepopírám, že taková léčba bude mnohé z nás bolet, zejména ty, kteří si na všemocný stát zvykli. A možná k ní nikdy my jako občané nenajdeme odvahu. Pak je nutné si uvědomit, že nás čekají ještě daleko horší choroby a následky se budou mnohem hůře napravovat.

Co mohou v současné situaci dělat Svobodní jako neparlamentní strana k prosazení své agendy?

Můžu odpovědně prohlásit, že i když si Svobodní prošli svoji krizí, v níž jsme si sáhli na úplné dno, v současné době jsme vnitřně zkonsolidovaní a pracujeme. Udržujeme si náš okruh lidí, který nás sleduje a šíří naše myšlenky dál, tak abychom byli schopni alespoň do malé míry překonat mediální informační bariéru. S tou samozřejmě počítáme – o mandát v europarlamentu jsme přišli a s ním i o velkou míru publicity. Jsme však stále silní na sociálních sítích a máme aktivní lidi, kteří jsou schopni dělat kontaktní kampaně. Mimochodem, my jsme snad jediná strana, která kontaktní kampaně téměř stoprocentně staví na vlastních členech, a nikoliv na brigádnících, kteří se naučí hesla a fráze z programu. Jednu venkovní akci, kterou jsme plánovali na konec března, na Smrtnou neděli, nám bohužel překazilo vyhlášení omezení pohybu a shromažďování, nicméně aktuálně máme připravenou dlouhodobou kampaň, v níž chceme představit našich pět základních léků na uzdravení české ekonomiky, na vymýcení všech těch ekonomických chorob, o nichž jsme mluvili před chvilkou. A čekají nás i krajské a senátní kampaně. Takže možností, jak naše vize komunikovat, je zde stále dost.

Jak naši agendu prakticky prosazovat, to je samozřejmě větší problém. Máme zastupitele v obcích a městech, máme dva krajské zastupitele. Ti mohou prosazovat program Svobodných v rámci svého mandátu. Co se týče parlamentní politiky, na náš program si samozřejmě nečiníme nějaký monopolní nárok, a pokud například v ODS nebo v topce ještě existují nějací pravičáci a ekonomičtí liberálové, s trochou nadsázky, nic jim nebrání z našeho programu opisovat, a napravit tak reputaci parlamentní tzv. pravice. My se kvůli tomu určitě zlobit nebudeme.

Pojďme si podrobněji věnovat tomu, co čeká naši ekonomiku. Ministryně financí Alena Schillerová chce plánovaný schodek rozpočtu navýšit již dokonce na 300 miliard korun. Je to podle vás konečná částka? A co na ni říkáte?

Já nevěřím tomu, že Ministerstvo financí má jakýmkoliv způsobem spočítáno, jaké budou skutečné ekonomické náklady koronavirové epidemie a karanténních opatření. Číslo 300 miliard pokládám za hausnumero. Zda konečné číslo bude o něco menší nebo nakonec mnohem vyšší a jestli kvůli tomu například klesne rating naší země, to podle mě v kontextu celé ekonomiky hraje až vedlejší roli. Já se domnívám, že je potřeba vidět dlouhodobý kontext. Můžeme se sice shodnout na tom, že v době ekonomické krize má vláda utrácet, aby se pokusila zachránit, co se dá. Z pohledu ekonomické svobody je to sice špatně, ale to teď nechme stranou. Stejně jako fakt, že většinu krizí, které se vlády snaží napravit, vlastně do značné míry samy vlády způsobily. Číslo 300 miliard je ještě daleko hrozivější, pokud si uvědomíme, že vynikající ekonomický růst v posledních letech stát totálně promarnil a zmohl se jen na víceméně kosmetické umenšování státního dluhu. Skvělá kondice české ekonomiky měla být především využita k liberalizaci. K uvolnění pravidel, regulací, všemožných zásahů. Pokud by například v době téměř nulové nezaměstnanosti byl maximálně liberalizován pracovní trh, nemusel by se nikdo bát, že s ním zaměstnavatel bude jednat jako s hadrem. Zkrátka, tady byla jedinečná příležitost zredukovat moc státu nad ekonomikou, a Babišova vláda i vláda minulá v tomto směru nic neudělaly. Pokud bychom měli svobodnou ekonomiku, pak by očekávané následky ekonomické krize způsobené epidemií byly mnohem, mnohem nižší, ekonomika by se dokázala rychle vzpamatovat vlastními silami a finanční injekce státu by nebyly v takové míře potřeba. Navíc, stejně si všichni pamatujeme okřídlený výrok, že pumpovat do ekonomiky státní peníze je jako dávat si transfuzi z levé ruky do pravé, a přitom ještě polovinu krve vybryndat na podlahu.

Na tom je nejhorší, že vláda nebude chtít ušetřit ani korunu na svém přebujelém provozu a hypertrofované státní administrativě. Všechny problémy s pandemií nechá zaplatit naše potomky. Ti doplatí i na nezodpovědnou politiku posledních šesti let,“ varuje před tím Miroslav Kalousek. Sdílíte jeho obavy?

Miroslav Kalousek patří k těm, kteří se sami aktivně podíleli na politice, která vyústila do současné choroby BABIŠ-20. Svoji roli opozičního politika sice hraje bravurně a jako divák ho mám vlastně docela rád, ale abych mu mohl jeho výroky věřit, musel bych trpět ztrátou paměti. Samozřejmě že formálně má pravdu – stát je přebujelý, drahý, líný, vlastně takový obrovský dinosaurus, který se sotva drží na nohou. Všechny peníze, které Babiš a jeho lidé napumpují do ekonomiky, zaplatí naši potomci. Všichni víme, že vláda žádné peníze k napumpování nemá. A všichni víme, jak vypadá naše politika posledních šest let. Ale před šesti lety to přece nezačalo, to přece nebyl nějaký rok nula, od něhož se datuje naprosto tragická hospodářská politika našeho státu! Kdo tam seděl předtím? Mimo jiné i jakýsi Miroslav Kalousek. A jestli se nepletu, on sám jako lékař naší chronicky nemocné ekonomiky taky zrovna nezazářil. Nemá žádné morální právo mluvit dnes o tom, co budou platit naši potomci.

Prezident Zeman prý na Schillerovou zatlačí, aby zrušila dotace na solární elektrárny – tam prý Češi ročně tratí 30 miliard korun. Uvítal byste takové rozhodnutí?

Tohle je důležité téma. Já si představuji, že škody, které opatření proti koronaviru celosvětově napáchají, otevřou naprosté většině lidí oči, a uvědomí si, že nejen v době krize, ale v každé době jsou tzv. obnovitelné zdroje energie nesmyslný luxus, který si nemůžeme dovolit. Pořád platí, že nejefektivnějším zdrojem energie jsou fosilní paliva. V efektivitě se jim nevyrovná zatím ještě ani jádro, které je sice elegantní a čisté, ale i tak velmi drahé.

Obnovitelné zdroje jsou ideologicky motivovaný výstřelek aktivistů, kterým nejde o to, aby lidstvo mělo k dispozici efektivní zdroje energie, ale spíše aby lidstvo o energii přišlo. Protože energie, to je výroba, a výroba znamená konzumaci. To je to, co tito lidé nenávidí. Samozřejmě souhlasím s tím, dotace na solární elektrárny je třeba zrušit krize, nekrize. To samé musí platit i pro další dotace do tzv. obnovitelných zdrojů. A nejde jen o dotace. Je třeba zastavit celou mašinerii zelené politiky, kategoricky odmítnout evropský program Green New Deal, přestat poslouchat klimatické záškoláky.

Luboš Zálom se postavil demonstraci studentů za klima.

Andrej Babiš slibuje osm tisíc miliard investic a říká, že se musíme zadlužit, abychom udrželi pracovní místa a podpořili sociální smír. Je to podle vás skutečně cesta, kterou máme jít?

Neexistuje nic jako státní zásah, který by byl v souladu s trhem. Jakékoliv zadlužení musí jednou někdo splatit, a pokud jeden balík peněz dnes zachrání jedno pracovní místo, znamená to v konečném důsledku zničení jiného pracovního místa někdy v budoucnu. Premiér Babiš se snaží vynalézt jakési ekonomické perpetuum mobile, ale o to se socialisté pokoušejí už desítky let a ještě nikomu se to nepodařilo a samozřejmě nepodaří. Osvědčený prostředek je jen jeden: ekonomická svoboda.

A jak jsem se už zmínil, stát promarnil skvělou příležitost jít touto cestou v době prosperity. A teď by chtěl udržet nemocnou ekonomiku v chodu tím, že ji bude dále oslabovat? To je přece absurdní. Před lety měl Andrej Babiš pověst úspěšného podnikatele, který jde do politiky, aby ukázal, jak se mají finance správně řídit, jak se na ně dívat optikou podnikatele, který musí obracet každý halíř. Myslím, že této pověsti už nikdo soudný nemůže věřit. Neschopný podnikatel, který se ke svému postavení dopracoval pomocí státu, a neschopný politik, který si v ničem nezadá se všemi socialisty, které jsme tu bohužel za posledních dvacet let měli, a jediné, co dokáže, je utrácet peníze, které ani nemá.

Věříte, že Babiš dokáže i přes tuto krizi udržet stejně důstojný životní standard jako doposud pro důchodce a další skupiny, závislé na veřejné podpoře?

Já se domnívám, že životní standard nemůžeme omezovat jen na částku, kterou vláda důchodcům každý měsíc pošle. Pokud se v důsledku vládní politiky zhroutí česká ekonomika, vláda přece nebude schopna důchodcům garantovat, co si za svůj důchod budou moci pořídit. Pokud v obci zkrachuje prodejna potravin, omezí se autobusová doprava, klesne dostupnost nebo kvalita zdravotní péče atd., může to pro kvalitu života daného jednotlivce mít celou řadu důsledků, které do plánovacích tabulek prostě nezahrnete. Slíbit důchodcům takovou a takovou částku sice může vypadat pěkně v televizi, ale až bude ekonomická krize na svém vrcholu, zkuste se těch konkrétních důchodců zeptat, jak se jim žije.

Premiér Babiš, ale i mnozí další vyzývají, aby lidé v létě podpořili domácí producenty, ať už půjde o potraviny, dovolené, auta či jiné výrobky. Je podle vás pravděpodobné, že lidé takové volání skutečně vyslyší?

Řekl bych, že do značné míry vyslyší, nějaká míra patriotismu tady určitě zafunguje, a myslím, že by se to dělo, i aniž by je k tomu musel Babiš nebo někdo další vyzvat. Ale ekonomicky vzato to podle mě nemá žádný význam a žádný zásadní ekonomický růst to nemůže založit. Pokud tady stále platí něco jako mezinárodní dělba práce a komparativní výhody, ať už v době krize nebo mimo ni, pak nedává smysl koupit si dražší boty vyrobené tady u nás, a nikoliv levnější boty dejme tomu z Číny.

Pouze se připravíte o peníze, které byste mohl navíc utratit jinde. Sice výrobci bot dáte vydělat, ale už vám nezbudou peníze, abyste si k tomu ještě koupil českou zmrzlinu. A můžeme se ptát, jak k tomu chudák zmrzlinář přijde? A jak k tomu přijdete vy? A nakonec ani výrobce bot na tom není lépe. Nedokáže nebo mu není umožněno vyrábět levněji, ale díky sentimentálnímu patriotismu zákazníka má pocit, že vlastně funguje správně a nemá důvod přemýšlet o změnách a ptát se například, proč nesmí kvůli všem možným regulacím vyrábět levněji. Je to sice milá představa, že podpoříme domácí trh za každou cenu, ale k ničemu to nevede.

S tím souvisí ještě jedna věc – otevírání uzavřených hranic. Prezident Miloš Zeman nedávno promluvil takto:„Já sám zastávám názor, že hranice by měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky. A to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, obzvlášť když pojedete do zemí, kde epidemie ještě neskončila. Doporučuji lidem, aby si vychutnali krásy České republiky.“ Pokud se bavíme o takto dlouhé době, nehrozí už, že převáží negativní ekonomické a společenské důsledky nad zdravotním rizikem?

Pokud budou hranice uzavřené celé léto, dá se očekávat, že zde máme velké téma do krajských voleb, a ukáže se, co lidé opravdu chtějí. Jestliže budou vládní strany podporovat další uzavření hranic, zatímco opozice, přestože to není krajské téma, postaví svoje kampaně na otevření hranic, může to s českou politikou zajímavě zahýbat. Osobně se domnívám, že nechat hranice zavřené přes celé léto, natož ještě déle, není dobrým krokem. Zdravotním rizikem se nemůžeme ohánět donekonečna. Dnes je už zřejmé, že koronavirus z lidské populace už nikdy nezmizí a bude způsobovat periodicky se opakující epidemie, podobně jako chřipka. To znamená, že tady už napořád bude ve vzduchu viset důvod k zavedení karanténních opatření, uzavření hranic atd. Je nemyslitelné, abychom se každý rok na půl roku zabarikádovali doma.

Takže je potřeba najít mechanismy, jak se s touto situací vyrovnat tak, abychom zároveň mohli normálně žít, pracovat a cestovat. Ostatně domnívám se, že až tato vlna přejde, zjistí se z výsledků všech možných plošných testů, že smrtnost koronaviru je mnohem nižší a že naprostá většina opatření byla přehnaná a způsobila více škody než užitku. Jinak já osobně cestuji nerad, takže já si letos, ostatně jako obvykle, vychutnám krásy České republiky. Ale nepotřebuji, aby mi to radil prezident Zeman.

Vlivem krize nejspíše zkrachuje spousta restaurací, umělci si hledají např. práci za pokladnou v supermarketu, problémy bude mít mnoho živnostníků. Může se podle vás stát, že lidé sice po krizi práci najdou, ale ve velké míře budou muset dělat něco úplně jiného a hůře placeného? Co to se společností může udělat?

Každá krize znamená, že mnoho lidí musí jít dělat něco jiného, vzít zavděk horší nebo hůře placenou prací, omezit svoje výdaje, přehodnotit plány do budoucna a podobně. A každá krize se nějakým způsobem neblaze podepíše na celé společnosti, ať už může jít o nárůst kriminality nebo třeba patologických jevů, jako jsou alkoholismus nebo domácí násilí. To není nic nového, a pokud je ekonomika alespoň trochu zdravá, rychle se vrátí k růstu a vztahy se opět napraví. Koneckonců minulá finanční krize také vypadala hrozivě a v mnoha aspektech hrozivá byla. A dnes opět dlouhodobě rosteme, respektive rostli jsme. Je pro mě však velký rozdíl mezi důsledky krize, které jsou spojené s chováním zákazníků, s poklesem jejich kupní síly atd., a tedy následným krachem restaurací nebo divadel, a situací, kdy jsou podnikatelé a živnostníci schopni se nějak přizpůsobit, nebo to alespoň zkusit, ale nemohou, protože jim to stát zakáže. Je docela možné, že až bude provozovatelům restaurací nebo divadel opět dovoleno pracovat a vydělávat, budou mít stejně problémy, protože lidé se budou bát do restaurace nebo divadla přijít. Ale to je situace, které se dá čelit. Pokud vám však stát zakáže podnikat, nezmůžete nic. A to je to, co se snažím kritizovat.

Vláda pokračuje ve svém tažení proti malým a středním podnikatelům. Kroky jako zavedení EET nebo kontrolního hlášení DPH, zákaz kouření v hospodách, všechny kroky, které malé a střední podnikatele poškodily a mnoha z nich znemožnily podnikat, jsou teď v podstatě završeny zákazem podnikání. Mnoho podniků to nepřežije. Netvrdím, že si vláda koronavirus vymyslela. Ale všichni víme, že Babiš je nepřítelem malého a středního podnikání. Občan má pro něj daleko vyšší cenu jako zaměstnanec montovny než jako svobodný živostník. A tak prostě popadl příležitost za pačesy. Zažíváme nejmasivnější útok na svobodu podnikání od roku 1948, a udivuje mě, že se najdou i lidé, kteří sami sebe označují za pravičáky, kteří to nechápou, a dokonce to omlouvají. Vláda se ve své nenávisti vůči podnikání utrhla ze řetězu. Dostalo se jí ujištění, že to jde. Že může sáhnout lidem na jejich podnikání, zakázat ho, případně ho znemožnit nesmyslnými a absurdními pravidly jako třeba zákazem zkoušení v prodejnách s oděvy. A že lidé, pokud budou dostatečně vystrašení, jí to odkývají. Tohle je podle mě největší škoda napáchaná na společnosti: upevnění všemocné ruky státu. A vzhledem k tomu, že záminka k zavedení drakonických a likvidačních opatření už nikdy nezmizí, protože koronavirus se prostě vymýtit nepodaří, bude utahování šroubů dále pokračovat. Když mluvíme třeba o restauracích, co třeba vyhlásit, že pomoc se dostane jen těm restauracím, jejichž majitelé vstoupí do státem kontrolované organizace, jakýchsi Restaurací a jídelen, a budou muset přizpůsobit svůj sortiment a svůj koncept, aby vyhovoval centrálnímu plánu? Dokážu si zcela vážně představit, že nám premiér Babiš tento plán představí jako opatření na záchranu českých hospod a restaurací.

Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus ml. předložil svým kolegům ve Sněmovně radikální návrh a vyjádřil naději, že se za něj nedočká lynče. Rozhodl se totiž poslancům sebrat platy po dobu půl roku, přičemž by kolegům ponechal jen náhrady. Podle něj by i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musejí utahovat opasky. Nastavil Klaus kolegům zrcadlo? A co myslíte, má takový návrh šanci projít?

A proč jen půl roku? Proč ne tři čtvrtě? Nebo celý rok? Já myslím, že si každý může vzít kalkulačku a spočítat si, kolik peněz by se ušetřilo. Skoro nic. Divím se, že Václav Klaus s něčím tak banálním vůbec přišel. Všichni přece víme, že zeštíhlování státu musí mít nějakou koncepci. Je úplně jedno, kolik berou poslanci a senátoři. Musíme se zaměřit na zbytečné úřady a instituce, ty postupně rušit, a peníze vrátit lidem. Symbolické výkřiky do tmy nemají smysl. Pokud by chtěl Václav Klaus navrhnout něco skutečně smysluplného, může zalistovat programem Svobodných a inspirovat se.

Majitelé soukromých pražských divadel vyzvali ministra kultury Lubomíra Zaorálka, aby rezignoval. Důvodem je fakt, že z částky 1,07 miliardy korun, kterou schválila vláda na záchranu kultury kvůli epidemii koronaviru, totiž soukromníkům nemá jít nic. Mnozí se asi budou soukromým divadlům smát, že chtěli nezávislost a „podnikání“, tak ať se teď starají. Jenže tohle je klasický problém – má se podpora dávat celému sektoru, nebo jen těm, kteří jsou financováni z veřejných prostředků i jindy. Co na toto dilema Svobodní?

Jednorázová podpora nikdy nemůže vyvážit dlouhodobou nespravedlnost, když soukromníci ze svých daní platí dotace pro své konkurenty. Nejde tady jen o provozovatele divadel. Celá dotační mašinerie napříč celou ekonomikou je naprosto zvrácená. Jestliže se ministr Zaorálek rozhodl poskytnout peníze na záchranu jen těm divadlům, která celou dobu fungují za státní peníze, je to jen další úroveň této zvrácenosti. Zvláště když si uvědomíme, že soukromá divadla, která přežijí, budou dále ze svých daní tento záchranný balík peněz hradit. Nícméně nevidím to jako osobní, profesionální selhání ministra Zaorálka. Chová se zvráceně v rámci zvráceného systému.

Chápu, že provozovatelé soukromých divadel se cítí být podvedeni nebo poškozeni, a v kontextu toho, jak stát nastavil například pomoc pro OSVČ, třebaže jen velmi symbolickou, by stejně tak dávalo smysl poskytnout všem divadlům podporu plošně. Ale hledat nějakou spravedlnost v rámci systému, který je sám o sobě nespravedlivý, to nemá valnou cenu. Věřím, že majitelé soukromých divadel budou od nynějška hlasitými bojovníky za úplné odstátnění kultury a podporovat v tom nás, Svobodné. V opačném případě je jejich postoj nekonzistentní, a samozřejmě se mohou od Ministerstva kultury dočkat jakékoliv podpásovky i příště.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jakub Vosáhlo
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Taková blbost! Havlíček o Fialovi z ODS a opozici: Pamatujte, občané, toto řekli

9:41 Taková blbost! Havlíček o Fialovi z ODS a opozici: Pamatujte, občané, toto řekli

ROZHOVOR Jak vládě fungovalo jednání s opozicí během koronakrize? Mnohé výstupy byly podle vicepremi…