Společenské akce, jako například koncerty nebo divadelní představení, se budou moci konat od 11. května za účasti maximálně 100 osob. Jako promotér kulturních akcí, řekněte mi, řeší stovka lidí nějak váš problém? Nebo je to, jak někteří říkají, rozhodnutí ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá?“

Je to vlastně absurdní rozhodnutí. 100 lidí a k tomu vše okolo, vynechání řad apod. může vymyslet jen absolutní diletant, jenž chce mít tak trochu pokoj od té kulturní obce a který o věci nemá žádné povědomí. Rozhodnutí vlády vlastně prozrazuje to, že kultuře jako takové a tomu, jak se dělá divadlo a vůbec hudební a jiné představení, naši představitelé nerozumějí a možná jednotliví ministři nebyli na takovém představení asi velmi dlouho.

Nakonec většina divadel včetně státního Národní divadla oznámila, že i tak hrát nebudou. Včetně vyjádření ředitele divadla ABC, který přímo řekl, že až budou moci hrát tak, jako před pandemií, potom scénu otevřou. Je zarážející, že si nemohou vládní činitelé předem zjistit názory odborné veřejnosti, protože by jinak s tak trapným rozhodnutím nemohli snad ani přijít ven. Je to směšné a pošetilé zároveň. Nedivím se mnohým, že si myslí, že ten či onen ministr je vlastně šašek či bloud.

Vy jste psal nedávno dopis ministru Zaorálkovi, prozradíte, co v něm bylo?

Ano psal, seznamoval jsem ho zejména s tím, že v kulturní sféře se vše musí plánovat s půlročním až ročním předstihem a že nejistota v tomto směru, jak mohu naplánovat různá představení a akce, je více než vyčerpávající. Tato bezmocnost je pro velkou část lidí v kultuře horší nežli ztráty ze zrušených koncertů. Nevědět, jak dál? Co a kdy mohu realizovat a plánovat, na kdy přesunout koncerty, jež se neuskutečnily, to je na psychiku velká zátěž.