Od nového roku platí v souvislosti s knihami u nás snížená daň z přidané hodnoty. Všichni se těšili, že návštěva v knihkupectví nebude již takovým šokem pro peněženku, ale zatím to těšení vychází naprázdno. Znamená to, že si nakladatelé lidově řečeno "mastí kapsu" na úkor čtenářů nebo je zádrhel někde jinde?
Rád bych poznamenal, že celý sektor je už tak podfinancován, že snížení daně z přidané hodnoty (DPH) je sice milé a vítané, avšak v žádném případě o "zázračné zbohatnutí" nejde. Mnozí novináři mají asi krátkou paměť, ovšem faktem zůstává, že i po letošním snížení je sazba DPH stále dvojnásobná oproti stavu před krizí, kdy byly levnější náklady a vyšší prodeje. Navíc nemám pocit, že by během postupného zvyšování DPH z 5 procent na 15 procent - což platilo do loňského Silvestra - bylo tolik křiku na obranu nakladatelů, jako ho nyní slyšíme, když se DPH snížila. Za absurdní pak považuji dotazy například Radiožurnálu na ministerstvo financí, jak bude postihovat nakladatele, kteří po snížení sazby DPH nezlevní své knihy.
Psali jsme:
Proč to pokládáte za absurdní?
Pitomější dotaz si lze přece těžko představit – a svědčí mimo jiné o ekonomické "gramotnosti" tazatelů. Jinak ovšem rozumím vašemu dotazu: Když jsem chodíval do knihkupectví v dobách, ještě než jsem se stal nakladatelem, také mi knihy připadaly drahé. Ale jen do chvíle, než jsem je sám začal vydávat.
Takže - dočkáme se tedy v dohlednu zase levnějších knížek? Nebo by se tak stalo podle Vás třeba jen v případě, že by nám nevadilo, pokud by byly vydávány v nějakých sešitových vydáních?
Kniha je výrobkem s tržní cenou – tu svobodně určuje nakladatel s rizikem, že čtenáře může od koupě odradit. Domnívám se však, že drobné odchylky ceny výrazně nepohnou počty prodaných výtisků nahoru či dolů. Jednoduchý matematický příklad: Pokud kniha včetně DPH 15% (tedy do konce loňského roku) stála 249 Kč bez DPH, které tak jako tak spadne do nenasytného chřtánu státu, je to zaokrouhleno 217 Kč. Aby po snížení DPH na 10% zůstalo všem, kteří se na knize a jejím prodeji podílejí, týchž 217 Kč, cena včetně DPH - tedy cena pro koncového zákazníka - činí 239 Kč. Rozdíl u takovéto knihy s řekněme průměrnou cenou je tedy deset korun. To nepovažuji ani za významné pro kapsu čtenářovu, ani za nástroj - myslím tím, pokud bychom tuto knihu zlevnili o deset korun - pro zvýšení prodeje.
A když se ptáte na knihy v podobě paperbacků: To není řešení. Jednak je Češi příliš nemilují a navíc dnes ani jejich výrobní cena není výrazně levnější oproti pevné vazbě.
Nemyslíte, že budoucnost míří k elektronickým knihám? Ostatně jaký je o ně zájem ve srovnání s těmi klasickými - a nabízí je též Vaše nakladatelství?
E-knihy velmi vítám, nabízíme je v případě téměř všech našich tištěných titulů a nikdy jsem nesdílel obavy z toho, že jejich existence zruinuje trh tištěných knih. Naopak je to sice zatím nevelké, leč příjemné posílení příjmové stránky. Jako autor a nakladatel v jedné osobě mám radost z každého čtenáře a e-knihy přece jen nějaké další přinášejí. Některé publikace jsme dokonce vydali pouze jako e-knihy.
Psali jsme:
Když se zeptám poněkud konkrétněji - kolik knih za rok zhruba vydá Vaše nakladatelství? A pokud to není obchodní tajná informace - v kolika případech lze říci, že šlo o úspěšnou knihu?
Ročně vydáme mezi dvaceti až třiceti knihami. Technicky by nebyl problém publikovat jich víc, ovšem musíme být velmi opatrní. Obecně řečeno: Přibližně na třetině titulů je slušný zisk, který pokryje prodělek další třetiny. Ta zbývající se pohybuje kolem nuly. Percentuální dělení je v případě každé knihy poněkud jiné, záleží totiž na mnoha faktorech. Mohu však obecně říct, že pokud autor dostane deset procent z prodejní ceny bez DPH a přibližně stejně inkasuje nakladatel, jsou všichni spokojeni. Vydávání knih opravdu není obor lidí se zapamatovatelnými SPZ …
Už jste to naznačil – přesto můžete laikům říci - procentuálně - jak se zisk z prodeje knih dělí a mezi koho všeho? Přece jen – navzdory tomu, co jste mi nyní řekl, řada lidí věří, že podobně jako ve světě, je možné se spisovatelskou činností u nás živit... Vy jako nakladatel do toho vidíte víc - jak to tedy je? Je šance, aby se člověk rozhodl a stal spisovatelem ze dne na den - dejme tomu poté, co má za sebou nějakou úspěšnou prvotinu, která alespoň odhalí, co v něm dřímá?
Co se spisovatelů na plný úvazek týká, obávám se, že kromě několika "vyvolených" se to v mladší a střední generaci podaří málokomu. Opět příklad pro ilustraci: Pokud autor dostane oněch – dnes slušných – deset procent, pak to v případě prodeje 1000 výtisků (což je dnes též dobré – myslím tím u "normálních" autorů) a při průměrné ceně 249 Kč dává celkový honorář 22 636 Kč hrubého, tedy něco jako průměrný měsíční plat. Ovšem aby tento spisovatel pobíral přinejmenším tento průměrný plat, musela by mu vycházet každý měsíc nová kniha. Myslím, že jsem to popsal dost výmluvně.
Psali jsme:
Určitě a asi jste mnohým vzal plané naděje tím, že jste nás zasvětil do zákulisí… Nedá mi to se však nezeptat: Před rokem 1989 vycházelo u nás prý něco kolem 7000 publikací za rok, včetně různých věstníků a podobně. Nyní to je zhruba 17 až 18 tisíc. Mohlo by se tedy zdát, že je tedy de facto každý v této zemi (když to znásobíme roky) - spisovatelem. Myslíte si, že takové množství knih je k užitku - třeba i kvůli konkurenci - nebo naopak vede k tomu, že je literatura a hlavně její kvalita silně devalvovaná?
Aritmeticky jsme asi mezi šestnácti a sedmnácti tisíci, přičemž nezanedbatelný počet z toho nemíří na knižní trh, ale je určen pro posluchače či členy akademických institucí a tak dále. Osobně jsem pro to, aby bylo vydáváno méně knih, trh je opravdu přesycen. Je však pouze na zvážení a rozhodnutí každého nakladatele, kolik titulů umístí na trh. Nikdo jiný to určovat nemůže. Rozhodně ne stát, který – výjimkám buď vzdána čest – řídí od roku 1989 barbaři, pro které kultura nemá žádný význam a smysl, a jenž knižní tvorbu prakticky nepodporuje - anebo částkami, které jsou oproti vyspělému světu směšnou almužnou.
Úroveň knih nechť si ohlídá čtenář sám. Úvahy o škváru či pornografii - například z úst pana prezidenta, který podle mého názoru pornografii nikdy reálně nevnímal - jsou irelevantní. Tím neříkám, že nevycházejí hloupé knihy. Jenomže z našich daní masivně dotované zemědělství snad produkuje také jen samé prvotřídní produkty? A nejde jen o ně. Každý obor se přece prezentuje špičkovými, průměrnými i špatnými výrobky. A jestli chce někdo kritizovat vydávání knih a dokonce ho obviňovat ze zlatokopectví, ať si vyřídí příslušná povolení – a může takto "pohádkově zbohatnout" též. Jen do toho!
Nemůžu v této souvislosti nepřipomenout přímo astronomický úspěch kuchařky reportéra Ládi Hrušky. Dal se očevát, ale na druhou stranu se ukazuje, že zřejmě autoři, kteří samostatně tvoří celé své dílo, mají šanci na bestseller daleko menší než ten, kdo - nic ve zlém - posbírá na internetu či z e-mailů recepty neznámých autorů. Tudíž si není třeba lámat ani hlavu třeba s autorskými právy. Dá to, co posbírá, nějak dohromady, dost možná že dokonce s pomocí někoho jiného a vydá to. Myslíte, že by dnes měl šanci napsat a uvést úspěšně do světa svoji knížku třeba Karel Čapek - kdyby byl začínajícím, a tudíž neznámým autorem?
Pan Hruška je ubožák, který si nezaslouží ani komentář. Schopnému člověku – ať už je, nebo není kuchař – ho může být maximálně líto. Horší ovšem je, že kuchařky válcují v žebříčcích prodejnosti hodnotná díla beletrie či literatury faktu. Společnost, která na piedestal staví kuchaře, navíc v tomto případě nehodného pozornosti, si sama vystavila vysvědčení své degenerace. Pád novodobé říše západořímské se blíží.
Je třeba ale říci, že začínající autoři to zřejmě neměli lehké nikdy. Nemohu se ovšem zbavit dojmu (a jde skutečně jen o dojem, protože jsem v oněch dobách nežil), že zejména v pozdním období Rakouska-Uherska a za první republiky byl hlad po hodnotných uměleckých dílech mnohem silnější než teď. A zřejmě i za socialismu. To je ovšem na širší – a asi dost nudnou – debatu. Abych si nezačal hrát na káravého filosofa, dodávám, že vinu na současném stavu po mém soudu neseme i my sami – autoři a nakladatelé.
Tím jsme se dostali k poslední otázce, která se nabízí v souvislosti s knihami. I když se knih vydává ročně u nás tedy obrovské množství - máte pocit, že Češi také nyní víc čtou?
Neřekl bych. Je to prostě – oproti stavu před rokem 1990 – neregulovaná oblast, ve které všichni bojujeme o přežití. Ale abych to zakončil optimisticky: Nad dnešními dětmi a dospívajícími, kteří v rukou drží knihu méně než málokdy, hůl nelámu. Věřím – možná naivně –, že i jim se později stane přítelem. A také bych chtěl zdůraznit, že jsem si povolání spisovatele a nakladatele vybral svobodně, mám ho moc rád, naplňuje mě – a v neposlední řadě mě uživí. Z tohoto úhlu pohledu jsem tedy šťastný člověk a nemám si na co stěžovat.
Kdo je Josef Pepson Snětivý?
Josef Snětivý, zvaný Pepson, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, jeho celoživotní vášní je však hudba. Věnuje se jí coby saxofonista, klávesista, zpěvák, skladatel a textař – v současnosti zejména sólově. Po třicítce se obrátil také k literatuře, napsal několik knih. Je jednatelem nakladatelství Čas.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
