Uznávaný geolog Ziegler: Západní civilizace je jen jedna z mnoha, ať nevnucuje své hodnoty jiným. Ale ochraňme náš jazyk, vlast a kulturu, pak naše ženy burku nosit nebudou

5. 9. 2015 5:55

CIVILIZACE A MY „Jazyk, kultura a vlast.“ Pokud si dokážeme tyto tři atributy národa udržet, nezahyneme. I tato slova zmiňuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz přední český přírodovědec, světově uznávaný geolog a paleontolog Václav Ziegler. „Současná migrace je následkem vnucování našeho způsobu života národům, které patří do jiných kulturních oblastí,“ vysvětlil také Ziegler.

Uznávaný geolog Ziegler: Západní civilizace je jen jedna z mnoha, ať nevnucuje své hodnoty jiným. Ale ochraňme náš jazyk, vlast a kulturu, pak naše ženy burku nosit nebudou
Foto: Václav Fiala
Popisek: Václav Ziegler, světově uznávaný český geolog a paleontolog

Nedostatek pitné vody a zemědělské půdy pro další miliardy lidí na téhle planetě bude čím dál větší. Je z toho nějaká cesta?

Populace lidského druhu stoupá velmi rychle a nároky na vodu a na jídlo jsou obrovské, i když dosud řešitelné, ale současné lidstvo je neřeší. Ba právě naopak. Bohatý sever planety i arabští naftoví magnáti jsou zaslepeni svými zisky a bedlivě zkoumají, kam rozšířit své trhy, aby bylo více zlatých aut a klik u dveří. Nehledě na to, že rozšiřování trhů se děje třeba válkami a takzvanými barevnými revolucemi. Současná migrační vlna, která postihla Evropu, je jen následek tohoto krátkozrakého chování. Významně ničíme nerostné zdroje i zemědělskou půdu kdekoliv na světě. Nejen u nás. A ještě k tomu přispíváme takovými akcemi jako je třeba „Kupte kozu Afričanovi“. A právě Afriku a její zemědělskou půdu ničí právě mnohohlavá stáda takových domácích zvířat. Ptáte se, je-li situace řešitelná? Dosud je. Ale to by lidé, i ve své rozmanitosti, neboť euroamerická kultura je jen jedna z mnohých, museli táhnout za jeden provaz, zbavit se předsudků jeden vůči druhému a sekularizovat společnost. Což při povaze světových politiků asi zatím půjde jen těžko. Zvláště, když se každý domáhá své vedoucí role a vylučuje nepohodlné.

Jsme podle vás na pokraji existence jako celá, nebo „jen“ ta takzvaná západní civilizace?

Odpověď je téměř stejná jako u předchozí otázky. Západní civilizace dosud neřekla poslední slovo, ale měla by uznat, že je jen jednou z mnoha, a přestat si hrát na světového četníka. Coca-Cola není zákon. Je to jen jeden z projevů této civilizace, a ta je jedna z mnohých. A uznat jiné není zbabělost, ale hrdinství. Ovšem své hodnoty by měla také umět bránit, což nedělá a pouze je vnucuje. Současná vlna migrace je toho důkazem. Vždyť ti lidé chtějí žít „jako ti na Západě“, ale nikdo jim ve svých telenovelách neukáže, že i na Západě musí dělat. A zatraceně tvrdě.

Když se mění klimatické a přírodní podmínky, miliony lidí se dávají na pochod za lepším. To vidíme i nyní. Nastává podle vás i v tomto směru rapidní změna civilizace?

Někteří přirovnávají současnou migraci ke stěhování národů po rozpadu římského impéria. Není to zcela přesné. Současná migrace je následkem vnucování našeho způsobu života národům, které patří do jiných kulturních oblastí. A my jsme tyto oblasti i v nedaleké minulosti tvrdě postihli kolonialismem, sociálními experimenty a vůbec silně poničili svým způsobem života. Bohužel, sklízíme, co jsme zaseli. A znovu zdůrazňuji, aby se všechno toto napravilo, museli bychom všichni táhnout za jeden provaz, zbavit se předsudků vůči jiným a sekularizovat společnost. Pak by se dalo ještě něco dělat.

Někdy se s černým humorem říká, že budoucí Čech bude mít oči více od sebe, bude černovlasý, možná mluvit vietnamsky, čínsky nebo rusky a žena bude mít burku. Zmizí podle vás evropská bílá rasa?

Všichni lidé jsou si rovni. Všichni jsme jeden živočišný druh, který na této planetě existuje cca 40 tisíc let, možná o málo déle. Vyšel z Afriky a během své pouti po světě se populace křížily měrou nevídanou. Vznikaly nové populace, kterým se dnes ale velmi nepřesně říká „rasy“. Přenesme se však do období stěhování národů po zániku římské říše. Do doby, kdy naši slovanští předkové přicházeli do české kotliny. Jak asi vypadal praotec Čech? Slovanští předkové se zcela určitě křížili s lidmi, kteří zde žili. Byla to směsice keltských, germánských a také mnohem starších předků. S nimi jsme vytvořili národ, který si začal po právu říkat „Češi“. A měli jsme svá knížectví, království a další státní útvary. Moderní český národ se vytvořil koncem 18. a na počátku 19. století. Měl a dosud má svůj jazyk, kulturu a vlast. To říkali Masaryk, Pekař, Nejedlý a mnozí další vědci a politici. Zasazovali se o rovný přístup ke všem lidem. Pokud si dokážeme tyto tři atributy národa udržet, nezahyneme. Leč v posledních dvou desetiletích je právě na ty atributy našeho národa obrovský tlak.

Děti, které pořádně neumí číst a psát ve svém rodném jazyku, se učí nepříbuzné cizí jazyky a škola je vede k tomu, že vlastně ani česky nemusí umět. O cizích kulturách, které ničí tu naši, ani nemluvě. Například, kolik se vydává dobrých českých knih a kolik brakové zahraniční literatury? Máme nositele Nobelovy ceny za literaturu. Kolik lidí zná jeho básně? A to, při vší úctě k mému příteli, nepatřil mezi ty nejlepší naše básníky. A kolik jich dnešní generace zná? Mohl bych takto pokračovat dál.

Napřed jsme děti vychovávali k internacionalismu, dnes k multikulturalismu a ono je to vlastně totéž. Až si tohle naše školství uvědomí a začne děti vychovávat k modernímu vlastenectví, to bude začátek. Těžký a pomalý, ale bude. A všichni ti, kteří chtějí v té české kotlině žít, se budou v tom vzdělávat, to bude dobře. Vždyť naše kultura vznikla, stejně jako celá kultura evropská, na řecko-římských, judaistických a křesťanských základech a náš národ byl už za první republiky vychováván v tomto duchu. Přežil nacismus i roky po něm. Přežije-li však i toto krušné období, bude žít dál. Ano, náš jazyk je těžký, ale je krásný a dovede vyjádřit to, co mnohé jazyky Evropy nedovedou. A naše kultura je krásná, stejně jako naše příroda, naše vlast. Přál bych si, aby lidé, kteří zde budou jednou žít, mluvili dobře česky, znali dobře českou kulturu, české dějiny a českou vlast. A byli na to hrdí! Pak nebude tolik záležet, jestli budeme plavovlasí, zrzaví či černovlasí a budeme mít trochu šikmé oči. Já, když se na sebe podívám do zrcadla, taky nejsem zrovna ideální Slovan. Včetně příjmení. A tu burku, pokud budeme ctít naši kulturu, nosit naše ženy nebudou. To by byla jejich velká potupa!

V souvislosti s uprchlíky jsme z více stran pohořími chráněná země. Je řešením podle vás postavit i u nás jakousi novodobou čínskou zeď a zavřít za sebou na několik západů?

Ne, rozhodně ne! Už jsme to zkusili jednou, a stejně to nepomohlo. Ale trvejme na tom, aby se ten, kdo se k nám přistěhuje, naučil mluvit a psát dobře česky, naučil se znát a milovat naši kulturu a dějiny a naši vlast a byl na ně hrdý. A v případě potřeby, aby dokázal jazyk, kulturu i vlast chránit. Třeba se zbraní v ruce a nebál se za ni svůj život položit.

A to jsme ještě nemluvili o stěhování národů ze západu, pokud moře stoupne o desítky centimetrů. Nastěhují se k nám Holanďané a další?

Holanďany mám rád. Pokud nefixlují při fotbale. Když jsem žil a pracoval v Českém ráji, přicházel jsem s nimi docela často do styku. Do rekreačních středisek jsem jim jezdil povídat nejen o Českém ráji, ale o celé naší vlasti, tehdy její součástí bylo i Slovensko, o naší kultuře i jazyku. Byli pozorní a hodně zvědaví. To mám rád. Cenili si toho, že jsem, ač přírodovědec, znal dobře české dějiny i dějiny Evropy, včetně jejich vlasti. Hledávali jsme paralely ve vývoji našich zemí. Bylo to prima. Ale k vaší otázce. Je velmi pravděpodobné, že hladina moře může stoupnout. Nebude to však ze dne na den, jak si mnozí představují. To jsou otázky, na které musíme vzít jiný čas, geologický, kde sto let není ani vteřina lidského života. V období, ve kterém žijeme, ve čtvrtohorách, se to stalo několikrát, v historii Země mnohokrát. Trvalo to desítky i stovky tisíc, miliony let. Kde je měřítko lidského života? Tak se tím netrapme. Ale ujišťuji vás, že kdyby se to stalo ze dne na den, že bych těm postiženým Evropanům tu pomocnou ruku ochotně podal.

Zabýváte se také pravěkem. Můžeme i v tomto dalekém období najít nějakou paralelu s námi? Nejsme jako Homo sapiens sapiens určeni k vymření jako dinosauři? Ale co bude po nás? Civilizace delfínů, mravenců, včel?

Ano, jsem paleontolog a těmito otázkami se zabývám. A jsou mi naprosto cizí úvahy, jak se náš druh zachrání kdesi ve vesmíru. Náš druh, stejně jako všechny ostatní organismy, prochází vývojem. Což je proces velmi složitý a abych ho zde vysvětloval, bylo by to „na dlouhé lokte“. Jednoduše. Vše, co má počátek, má i svůj konec. Písnička, provázek, jablko, pes i člověk. Zrodí se a zemře. Vím, že se o tom málo mluví. Není to však chyba přírodovědců, ale etiků a filosofů. Jednoho dne vymizí z planety i náš druh. Kdy to bude? Nutno říci, že i na nás záleží. Budeme-li se chovat tak, jak se dosud chováme, tedy  kořistnicky, nebude to dlouho trvat. A nedejte se mýlit. Dinosauři byla velmi úspěšná skupina živočichů, jejichž potomci, ptáci, žijí dodnes. Žili na Zemi stovky milionů let. Jako skupina. Jednotlivé druhy však měly omezenou délku existence. Stejně jako my. Co bude, až vymizí z planety člověk? To si nedovedu dost dobře představit. Jen tak na okraj, delfíni, mravenci či včely žijí na planetě daleko déle než člověk. Spíše člověk by se měl obávat jejich vymizení. Ale na druhou stranu vás ujišťuji, že se najde opět nějaký organismus, jež se vyvinul na Zemi, který planetu osídlí.

Když stočíme rozhovor na politiku, nežijí i naši volení zástupci lidu tak trochu jen v časově velmi omezeném období jejich zvolení?

Do hlavy lidem nevidíte. Ani politikům. Možná, že jsem naivní, a domnívám se, že si politiky volíme či vybíráme proto, aby nám svými činy sloužili. Konec konců, vždyť žijí z našich daní, z naší práce. Domnívám se, že správný politik by si měl velmi vážit toho, že dostal od lidí důvěru. Však dívám-li se po politické scéně kdekoliv ve světě, tedy nejen u nás, vidím, mnohdy pravý opak. Místo rozumu či služby lidem koukají mnozí, ne všichni, na rychlý a snadný zisk, svůj prospěch, své blaho. Chce se mi napsat, kdeže jsou ty krásné ideály francouzské revoluce: Liberté, Egalité, Franternité. Kdeže, kde? Ano, k tomu patří i ten rovný přístup ke všem lidem. Ale opravdu rovný, bez výjimek, ať je člověk bílý, zelený, fialový a bůhví jakých barev. Ale neházejme všechny politiky do jednoho pytle. Ti, kdož byli zvoleni, nám musí vládnout. A to vůbec není jednoduché! Vládnout znamená patřičně hospodařit s veřejnými prostředky a k tomu vytvářet potřebné zákony. A ještě si nechat „spílat“ od těch, co je zvolili, že to nedělají podle jejich gusta. Je mnoho věcí co se nepovedou. Mnohé zákony, stálé přerozdělování majetku a odškodňování, takzvané  restituce, ne zrovna vzorný život některých politiků, i jejich blaho na prvním místě. Ti, kteří se k tomu uvázali, rozhodně nejsou ti politici, kteří si politiky zaslouží být. Ale jsou i takoví, kteří to myslí vážně a snaží se držet prapor naší vlasti vysoko a třeba i za cenu nepochopení části veřejnosti. Ne podlézáním velkým a „silným“ za jejich peníze a potřásání rukou, když ten náš musí být v předklonu. A jsou pravdiví, přímí, poctiví, nazývají věci pravými jmény a mají rádi život. Někdy se to nemusí líbit, ale takoví politici mají být. A myslím si, že právě tito o otázkách vašeho typu přemýšlejí, a to bez ohledu na dobu svého zvolení a příjmů a výhod z politiky, a třeba o nich přemýšlejí, když už v politice nejsou a dokonce o svých myšlenkách i veřejně hovoří.

Česká krajina se mění, ale je to k lepšímu? Přírodovědci hovoří o tom, že se u nás opět vyskytují druhy živočichů, kterých bylo dřív poskrovnu, ale také ztrácíme dříve běžné druhy? K tomu ještě ty druhy, které se vyskytovaly jižněji. Probíhá i v tomto směru podle Vás jakási „živočišná migrace“?

Říkat si, že změna krajiny je k lepšímu či horšímu, je vždycky ošidné. Nahlížíme-li na to z hlediska přírody, je člověk jeden ze živočišných druhů, který se v přírodě chová tak, aby mu to vyhovovalo. To ostatně dělají všechny organismy. Bohužel, člověk všechno měří délkou svého života a podle toho si měříme „k lepšímu“ či „k horšímu“. Většina lidí si představuje, že krajina by měla vypadat jako pěkná zahrada. Tak kdysi bývala zakládána takzvaná barokní krajina, s pěkně střiženým trávníkem, ve kterém, pokud možno, není nic jiného než nízko rostoucí traviny. Ale tak přece nemůže příroda vypadat. Příroda byla, je a bude i do budoucna rozmanitá. A to hlavně proto, aby mohla existovat bez ohledu na lidské úsilí. S tím souvisí i mizení či rozšiřování rostlinných a živočišných druhů. Jsou druhy, které se rozšiřují přirozeně. Třeba jedovatí pavouci, vlci, rysi a další. Přesto však na jejich šíření má vliv i člověk. Tím, že uměle přezvěřil krajinu, aby si mohl několikrát zastřílet do živého terče. A na ty vlky, rysy a orly pohlíží jako na „špinavou konkurenci“ a snaží se jich zbavit vzdor zákonům. Ostatně dost nedokonale, když si nedovedou poradit třeba s odstřelem rysů. Přitom se ví, že řada myslivců má doma rysí trofej. Kde ji asi vzali?

Zdá se nám také, a někteří přírodovědci a ochránci přírody bijí na poplach, že nám z krajiny některé druhy mizí. Rostliny i živočichové. Je to dáno většinou jejich přirozenou migrací, ale také na tom má podíl zase člověk. Migrace druhů je v přírodě přirozená. Pokud je nepřirozená, zatahujeme sem druhy, které nám velmi škodí – například bolševník velkolepý, mandelinka bramborová, rdesno amurské, američtí raci, řepka a tak dále. A ještě těmto druhům vytváříme prima podmínky. Naše země patří rozlohou mezi ty menší. Přesto se snažíme přirozené přírodní prostředí všemožně ničit a vytváříme pro to zákony, stavební předpisy, restituce a stavíme opravdu velké stavby a zakládáme velké doly. A srovnáváme se se zeměmi mnohem většími, které mají mnohem větší krajinný potenciál. A zaplevelujeme přírodu velkými liniovými stavbami, extenzivními stavbami takzvaného podnikatelského baroka, včetně plechových kůlen, které jsou k ničemu. A jásáme, co jsme zase prostavěli. Hospodářství nemůže růst do nekonečna. Jednou zdroje dojdou a co pak. Přemýšlí o tom vůbec někdo? Ale my své působení v přírodě stále jen porovnáváme délkou našeho života. Dovede si vůbec někdo představit, jak dlouho vzniká třeba uhelná sloj, žíla uranové rudy či vrstva vápence nebo stavebního písku?



Když hovoříme o krajině, zemědělství jí mnoho nepomáhá, to ostatně bylo i dříve. Kde jsou všechny ty slibované remízky, rybníčky, střídavé plodiny? Jaký na to máte názor? Hospodaří „velcí“ zemědělci hlavně ekonomicky, a ne ekologicky? A je to vlastně stále ještě hospodaření?

Zemědělství je součástí krajiny už od neolitu. Je tady dlouho a díky jemu se člověk jako živočišný druh rozšířil tak, jak se rozšířil. Zemědělství zasáhlo krajinu pozitivně i negativně. Pozitivně z hlediska života člověka i mnohých dalších druhů organismů. A totéž se dá říci o tom negativním způsobu. Ránu přírodě to však znamenalo vždycky. Dokud to bylo zemědělství maloplošné, příroda ho dokázala vstřebávat. Velkou ránu ji však zasadilo zemědělství velkoplošné, propagované už koncem 19. století. Lze říci, že velkozemědělci nehospodaří ani ekologicky - včetně tak propagovaných kozích farem, ty už ekologické nejsou vůbec, ale ani ekonomické. Je snad doslovné vysávání půdy, spojené s pěstováním monotónních plodin s hlubokou orbou a nasazením obřích zemědělských strojů ekonomické? Vždyť půda se postupně vyčerpá a přes všechny chemické prášky a další umělotiny, včetně umělých kompostů, úrodu nedá. Myslí tak dobrý ekonom? Podle mne nemyslí, protože ten by měl myslet nejen na dnešek, ale i na budoucnost. Je snad pěstování řepky ekonomické? Těm, kteří ji pěstují, se zdá, že ano, i když ničí půdu, krajinu i organismy. Ale dostávají přece dotace. Dotace nejsou všelék. A opět bohužel, zvykli jsme si na ně a je to nemrav. Obrovský. Stejně jako dotovat solární elektrárny na zemědělské půdě. Je vidět, že ti, kteří je rozdávali, české pohádky nikdy nečetli. Škoda. Je v nich tolik moudra. A remízky, rybníčky, meandrující toky, střídavé plodiny zůstávají pojmy ze světa snů. Je snad ekologický rybníček, jehož stěny jsou vydlážděny žulou? Či meandrující potok vyložený betonovými panely? Ani korunu bych za to těm, kteří toto páchají, nedal! A střídající se plodiny? Jak se mohou střídat, když jdou dotace na řepku, kukuřici a obilí, které se potom ve velkém spalují! Snad to jednou člověk pochopí a vymění při volbách i politiky. Pozdě nebude nikdy, příroda má ohromnou sílu. Spojí-li se s ní opravdový lidský rozum.

Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. ( nar.22. 9. 1944 v Pečkách) – Světově uznávaný český geolog a paleontolog. V Československé a později v České republice je spíše známý jako přední profesionální ochranář přírody, zakladatel 5 chráněných krajinných oblastí, vysokoškolský pedagog a popularizátor geologie a přírodních věd. Zakladatel světově známé Geologické sbírky v Pečkách. V Pečkách působil prakticky celý život, ať již v orgánech města, v Závodním klubu, jako kronikář města, farní kronikář či jako poradce v otázkách životního prostředí. A také ve své milované filatelii. Autor mnoha vědeckých publikací, ale také publikací o pečecké přírodě, pečeckých pověstech, o pečecké dechovce či Závodním klubu, ale i o pečeckém II. odboji. V současné době se angažuje v hnutí světových geoparků. Od roku 1997 žije a pracuje v Praze. Od roku 2015 čestný občan města Peček.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Květen, kretén.“ Kubera promluvil o zdražení cigaret a alkoholu

14:00 „Květen, kretén.“ Kubera promluvil o zdražení cigaret a alkoholu

ROZHOVOR Lidé, kteří pijí a kouří, budou kouřit a pít úplně stejně, a to bez ohledu na to, jaká bude…