Nedostatek pitné vody a zemědělské půdy pro další miliardy lidí na téhle planetě bude čím dál větší. Je z toho nějaká cesta?

Populace lidského druhu stoupá velmi rychle a nároky na vodu a na jídlo jsou obrovské, i když dosud řešitelné, ale současné lidstvo je neřeší. Ba právě naopak. Bohatý sever planety i arabští naftoví magnáti jsou zaslepeni svými zisky a bedlivě zkoumají, kam rozšířit své trhy, aby bylo více zlatých aut a klik u dveří. Nehledě na to, že rozšiřování trhů se děje třeba válkami a takzvanými barevnými revolucemi. Současná migrační vlna, která postihla Evropu, je jen následek tohoto krátkozrakého chování. Významně ničíme nerostné zdroje i zemědělskou půdu kdekoliv na světě. Nejen u nás. A ještě k tomu přispíváme takovými akcemi jako je třeba „Kupte kozu Afričanovi“. A právě Afriku a její zemědělskou půdu ničí právě mnohohlavá stáda takových domácích zvířat. Ptáte se, je-li situace řešitelná? Dosud je. Ale to by lidé, i ve své rozmanitosti, neboť euroamerická kultura je jen jedna z mnohých, museli táhnout za jeden provaz, zbavit se předsudků jeden vůči druhému a sekularizovat společnost. Což při povaze světových politiků asi zatím půjde jen těžko. Zvláště, když se každý domáhá své vedoucí role a vylučuje nepohodlné.

Jsme podle vás na pokraji existence jako celá, nebo „jen“ ta takzvaná západní civilizace?

Odpověď je téměř stejná jako u předchozí otázky. Západní civilizace dosud neřekla poslední slovo, ale měla by uznat, že je jen jednou z mnoha, a přestat si hrát na světového četníka. Coca-Cola není zákon. Je to jen jeden z projevů této civilizace, a ta je jedna z mnohých. A uznat jiné není zbabělost, ale hrdinství. Ovšem své hodnoty by měla také umět bránit, což nedělá a pouze je vnucuje. Současná vlna migrace je toho důkazem. Vždyť ti lidé chtějí žít „jako ti na Západě“, ale nikdo jim ve svých telenovelách neukáže, že i na Západě musí dělat. A zatraceně tvrdě.

Když se mění klimatické a přírodní podmínky, miliony lidí se dávají na pochod za lepším. To vidíme i nyní. Nastává podle vás i v tomto směru rapidní změna civilizace?

Někteří přirovnávají současnou migraci ke stěhování národů po rozpadu římského impéria. Není to zcela přesné. Současná migrace je následkem vnucování našeho způsobu života národům, které patří do jiných kulturních oblastí. A my jsme tyto oblasti i v nedaleké minulosti tvrdě postihli kolonialismem, sociálními experimenty a vůbec silně poničili svým způsobem života. Bohužel, sklízíme, co jsme zaseli. A znovu zdůrazňuji, aby se všechno toto napravilo, museli bychom všichni táhnout za jeden provaz, zbavit se předsudků vůči jiným a sekularizovat společnost. Pak by se dalo ještě něco dělat.

Někdy se s černým humorem říká, že budoucí Čech bude mít oči více od sebe, bude černovlasý, možná mluvit vietnamsky, čínsky nebo rusky a žena bude mít burku. Zmizí podle vás evropská „bílá rasa“?

Všichni lidé jsou si rovni. Všichni jsme jeden živočišný druh, který na této planetě existuje cca 40 tisíc let, možná o málo déle. Vyšel z Afriky a během své pouti po světě se populace křížily měrou nevídanou. Vznikaly nové populace, kterým se dnes ale velmi nepřesně říká „rasy“. Přenesme se však do období stěhování národů po zániku římské říše. Do doby, kdy naši slovanští předkové přicházeli do české kotliny. Jak asi vypadal praotec Čech? Slovanští předkové se zcela určitě křížili s lidmi, kteří zde žili. Byla to směsice keltských, germánských a také mnohem starších předků. S nimi jsme vytvořili národ, který si začal po právu říkat „Češi“. A měli jsme svá knížectví, království a další státní útvary. Moderní český národ se vytvořil koncem 18. a na počátku 19. století. Měl a dosud má svůj jazyk, kulturu a vlast. To říkali Masaryk, Pekař, Nejedlý a mnozí další vědci a politici. Zasazovali se o rovný přístup ke všem lidem. Pokud si dokážeme tyto tři atributy národa udržet, nezahyneme. Leč v posledních dvou desetiletích je právě na ty atributy našeho národa obrovský tlak.

Děti, které pořádně neumí číst a psát ve svém rodném jazyku, se učí nepříbuzné cizí jazyky a škola je vede k tomu, že vlastně ani česky nemusí umět. O cizích kulturách, které ničí tu naši, ani nemluvě. Například, kolik se vydává dobrých českých knih a kolik brakové zahraniční literatury? Máme nositele Nobelovy ceny za literaturu. Kolik lidí zná jeho básně? A to, při vší úctě k mému příteli, nepatřil mezi ty nejlepší naše básníky. A kolik jich dnešní generace zná? Mohl bych takto pokračovat dál.

Napřed jsme děti vychovávali k internacionalismu, dnes k multikulturalismu a ono je to vlastně totéž. Až si tohle naše školství uvědomí a začne děti vychovávat k modernímu vlastenectví, to bude začátek. Těžký a pomalý, ale bude. A všichni ti, kteří chtějí v té české kotlině žít, se budou v tom vzdělávat, to bude dobře. Vždyť naše kultura vznikla, stejně jako celá kultura evropská, na řecko-římských, judaistických a křesťanských základech a náš národ byl už za první republiky vychováván v tomto duchu. Přežil nacismus i roky po něm. Přežije-li však i toto krušné období, bude žít dál. Ano, náš jazyk je těžký, ale je krásný a dovede vyjádřit to, co mnohé jazyky Evropy nedovedou. A naše kultura je krásná, stejně jako naše příroda, naše vlast. Přál bych si, aby lidé, kteří zde budou jednou žít, mluvili dobře česky, znali dobře českou kulturu, české dějiny a českou vlast. A byli na to hrdí! Pak nebude tolik záležet, jestli budeme plavovlasí, zrzaví či černovlasí a budeme mít trochu šikmé oči. Já, když se na sebe podívám do zrcadla, taky nejsem zrovna ideální Slovan. Včetně příjmení. A tu burku, pokud budeme ctít naši kulturu, nosit naše ženy nebudou. To by byla jejich velká potupa!