V Česku se blíží parlamentní volby. Nikdo ale nepřipomíná, že tzv. zástupci lidu budou rozhodovat o menší části našich zákonů a pravidel, protože tu větší nám nadiktuje Evropská unie, aniž by to mohli čeští voliči a jimi delegovaní poslanci jakkoli ovlivnit. Je tohle ještě demokracie, tedy ve smyslu vůle lidu, když naše životy tak významně ovlivňují a dirigují bruselští papaláši?
Jste pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory v roce 2025, jak chce EU?Anketa
Otázka je, o kterých zákonech a pravidlech budou čeští občané stále moci rozhodnout. Je mrzuté, když cizí byrokraté diktují, jak velké mají být nakládané okurky nebo jakou formou se smí naložit uzenina dříve zvaná „utopenec“, ale byla-li by to cena za členství v silné světové organizaci, která přispívá k politickému a hospodářskému rozkvětu Česka, pak by snad stálo za to tu cenu zaplatit. Kdyby ona cena zahrnovala také povinné zavření jaderných elektráren a zákaz benzínových aut, začal bych chápat návrhy na vystoupení z EU. Rubikon by podle mě představovala například snaha EU o zrušení článku 50 Smlouvy o Evropské unii, který zajišťuje právo každé země z unie vystoupit.
Ale i v demokratické zemi rozhodují o osudu malé vesnice nebo malého města nejen místní politici, ale i politici někde daleko v hlavním městě. V případě EU jde o něco podobného; a i když bruselští papaláši rozhodují často neoptimálně nebo dokonce chybně o důležitých věcech, stále ještě může jít o demokracii. Diktát Evropské unie v mnoha oblastech je nepříjemný, ale je možné ho vidět podobně jako diktát federální vlády jednotlivým státům v USA.
Na rozdíl od typické federace, EU stále ještě ponechává Česku mnohá práva včetně práva vystoupit. V některých otázkách je při hlasování stále třeba jednomyslná shoda všech členských států. V kritických otázkách může Česko teoreticky usilovat o spojence mezi dalšími státy a pokoušet se o společný postup, a dokonce o změnu evropské politiky, nejen v rámci skupiny Visegrád.
Fotogalerie: - Noční pochod Pegidy
Nejsou ale ty možnosti Česka něco v rámci Evropské unie ovlivnit skoro až mizivé?
Čeští poslanci mohou něco ovlivnit při hlasování v Evropském parlamentu, čeští politikové něco v Evropské komisi a český předseda vlády v Evropské radě. Plánované přerozdělování uprchlíků, například, se prosadit v EU nepodařilo. Jestliže čeští voliči a čeští zvolení představitelé nemají dost vůle a schopností ovlivnit EU, je otázkou, zda budou schopni ubránit Česko v daleko drsnějších podmínkách mimo EU.
V historicky kritických okamžicích je vždy tristní vidět, jak osud obyčejného člověka závisí na jeho politicích. Je třeba doufat, že čeští reprezentanti v EU budou přes všechny domácí půtky ochotni a schopni jednat jednotně, když půjde o zachování samostatného rozhodování evropských států v klíčových otázkách.
S kritikou velké moci EU je z politických stran nejvíce slyšet SPD, která jde do voleb s cílem „nebýt provincií EU… rozvíjet a bránit suverénní Českou republiku… požadovat referendum o každém předání státní suverenity na orgány EU a referendum o vystoupení z EU“. SPD chce „Evropu jako volný trh zboží, služeb a práce... Evropu spolupracujících svobodných a suverénních národních států“. Bohužel, SPD je většinou jiných stran ostrakizována, takže velký vliv mít nebude.
Zmínil jste jednotu českých politiků i jednomyslnost při některých rozhodováních v rámci EU. Na druhou stranu Česká pirátská strana dělá vše pro to, abychom už nemohli rozhodovat skoro o ničem. Její europoslanec Marcel Kolaja a stranický šéf Ivan Bartoš se sešli s předsedou Evropského parlamentu Davidem Sassolim a shodli se, že je třeba posílit roli EP a změnit systém hlasování v Radě EU místo jednomyslného na většinový například v otázkách zahraničních nebo daňových. Jak to neustálé přesouvání kompetencí a pravomocí členských zemí do centra v Bruselu, odkud se rozhoduje o způsobu života lidí na celém kontinentu, vnímáte?
Neznám přesná pravidla pro změnu kompetencí, ale doufám, že změnu hlasování z jednomyslného na většinové nelze provést bez schválení českých představitelů. Ovšem kdyby mezi českými reprezentanty v Bruselu získali většinu lidé neloajální své zemi, pak může být vše ztraceno, a ze ztráty suverenity pak ani nebude možné obviňovat Brusel.
Fotogalerie: - Český jarmark v Budějovicích
Centralizace neprospívá ekonomickému rozvoji a ani politickým svobodám, ale to je v Evropě lhostejné jak starým revolučním kádrům z šedesátých let, kteří socialismus vždy obdivovali, tak mladým Pirátům, kteří socialismus nezažili. Parkinsonovsky se rozrůstající byrokracie by mohla původně idealistický a historicky ojedinělý projekt sjednocené Evropy zabít. Není mi jasné, co proti tomu mohou občané Evropy dělat. Od pádu komunismu v roce 1989 sice levičáci a Zelení snížili v Evropském parlamentu své zastoupení z jedné poloviny na jednu třetinu, ale všichni, kdo by mohli omezení byrokracie navrhnout, mají v aparátu EU nějaké výhodné funkce a sotva lze od většiny z nich čekat nezištné jednání.
Návrh na reformy by asi musel přijít od státu, který by si podmínil setrvání v EU její reorganizací a který by chytře nutné změny nadefinoval; opatření k nápravě by musela zahrnovat zrušení mnoha pravidel, funkcí a džobů, což by samozřejmě vzbudilo silný odpor. To, jak se Evropa vypořádala s vystoupením Británie, však naznačuje, že reforma EU je málo pravděpodobná.
Psali jsme:
Jiný pirátský europoslanec Mikuláš Peksa se zase při jarním sčítání lidu pochlubil, že se ve formuláři neoznačil za Čecha, ale za Evropana, když do kolonky národnost uvedl evropská. Ukazuje nám „zpozdilým“ cestu?
U pana Peksy jde o politické gesto, ale i on se určitě cítí víc doma v Česku než třeba na Islandě nebo v Rumunsku, a sotva by si přál smazat hranice a nechat zcela promíchat evropské obyvatelstvo včetně všech migrantů, kteří se na území Evropy dnes nacházejí. I přes znalost jazyků se i pan Peksa určitě vyjadřuje přesněji v češtině a cítí se volněji se svými českými přáteli než třeba s maltskými diplomaty.
Fotogalerie: - Proti omezování základních lidských svobod
Lidé se v evoluci vyvinuli tak, že měli problém se identifikovat s někým, kdo nebyl součástí jejich nejbližší rodiny nebo klanu, a ke sjednocení docházelo, jen když se našel společný nepřítel. To jistě k celkovému pokroku nepomáhalo. Křesťanskému náboženství se ve středověku podařilo smazat mnohé hranice mezi klany. Internacionalistický humanismus před První světovou válkou byl také pozitivní, protože nebylo žádného racionálního důvodu, aby se navzájem evropské národy v zákopech střílely a plynovaly.
Je nevyhnutelná budoucnost Evropy jako celku bez jednotlivých států? Vidíte v ní více výhod, nebo nevýhod?
Evropa má 24 oficiálních jazyků, a každý z nich představuje jedinečnou kulturu; sotva by někdo chtěl vše vymazat a eventuálně přeložit do jednoho oficiálního jazyka. Globalistické nebo kosmopolitní tendence křesťanství a humanismu neohrožovaly existenci a kulturu jednotlivých národů, na rozdíl od radikálního levičáctví, které klade pochybné celosvětové cíle nad zájmy národů.
Moderní evropská kultura zahrnuje úctu k úspěchům všech národů. Dva vlastenci milující každý svůj národ mohou někdy najít spíš společnou řeč než dva revoluční sektáři milující celé lidstvo. Je třeba vyzvat rozumné lidi ke spolupráci heslem: Vlastenci všech zemí, spojte se. V mozaice národů mají stále význam i geografické hranice bránící destruktivním vlivům ve volném šíření. Ty složité případy, kdy se tradiční hranice přesně neshodují s geografickým rozložením etnických skupin, snad moderní Evropané budou schopni řešit.
Liberální kapitalismus je postaven na volné soutěži skupin; množství nezávislých národů lépe slouží tomuto cíli než jeden velký poslušný národ. Je příznačné, že Maastrichská dohoda vedoucí k vytvoření dnešní EU byla podepsána koncem roku 1992, ve stejné době, kdy byl dokončen rozpad Sovětského svazu – „žaláře národů“. EU sice není SSSR, ale v některých bodech ho bohužel začíná mírně připomínat.
Slití států do jednotné homogenní Evropy není nevyhnutelné, jak ukázal příklad Velké Británie. Nevidím v takovém úzkém evropském spojení žádnou výhodu. Vždyť EU se brání hůř ilegální migraci než jednotlivé státy. Evropa se není schopna bránit ani tureckým hrozbám. Nezaujala jasný postoj ke koronové pandemii a ani obecně k Číně. Hlavně, EU není schopna zaujmout jasné stanovisko k nejdůležitější otázce – ke společné vojenské politice. Superstát v lidské společnosti přece nemůže existovat bez superarmády, ale vztah EU a NATO je nejasný.
Vlastenectví už je překonanou záležitostí, na níž lpějí jen staromilci?
Máte pravdu, že vlastenectví není příliš moderní, ale na příkladu Polska a Maďarska je vidět, že z Evropy nezmizelo. Národ se může udržet bez vlasti, ale ne bez vlastenců.
Jaký máte názor na snahy Pirátů omezit ochranu intelektuálního vlastnictví?
Piráti ukazují již svým názvem dětinskou náklonnost k nevázanosti a odmítání pravidel. Díky této dětinskosti jsou, bohužel, pro mnoho mladých přitažliví. Tak jako Piráti podporují nezákonné zabírání fyzického majetku – squatting, tak jsou i proti podle jejich názoru přehnané ochraně intelektuálního vlastnictví, které by mělo podle nich patřit všem včetně copyrightu a patentů.
Jako patentový zástupce však musím nesouhlasit, neboť je známo, že například moderní ochrana technických objevů pomocí patentů byla jednou z hnacích sil průmyslové revoluce v 18. století. V moderním patentovém systému propůjčuje stát vynálezci dočasný monopol, dnes na 20 let od podání patentové přihlášky, a výměnou za to vynálezce popíše potřebné technické detaily a po expiraci patentu je poskytne veřejnosti k volnému užití.
Jako u všeho, pravidla k ochraně intelektuálního vlastnictví nejsou ideální, ale poskytují motivaci tvůrcům a brání chaosu. Nevšiml jsem si, že by Piráti navrhovali praktické korekce příslušných zákonů. Jejich pohrdání zaběhlými normami a zákony je pro radikální levici charakteristické.
Z Bruselu se na celý kontinent řítí Green Deal, Zelená dohoda pro Evropu, tedy balíček opatření, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální. Čím si lze vysvětlit tento krok a z něho vyplývající ohromný dopad do života na celém kontinentu pro nejbližší desetiletí, když ze zemí Evropské unie pocházelo v roce 2019 už jen sedm procent lidmi vypuštěného CO2?
Jako vše špatné v politice, zmíněný krok lze vysvětlit hlavně tím, že v politice se prosadí většinou špatní lidé – kariérističtí, bezcharakterní, povrchní, a ne příliš přemýšliví. Vyskytne-li se v jejich okolí nějaký nápad, nezkoumají nejdřív, zda je dobrý pro veřejnost, ale spíš to, jak jej mohou co nejlépe využít pro svůj osobní postup. V případě Green Dealu jde o záležitost, která se většině politiků musí zdát populární, protože přece každý má rád přírodu a zvířata a chce, aby byl čistý vzduch, aby medvídci mohli plout na jedné kře se svou medvědí mámou, a aby velryby nepolykali plastové nanočástice.
Nikdo se nechce v létě víc potit, nikdo nechce víc hurikánů a šíření pouští. Většina politiků se rozhodne s tím jít, protože nečeká, že by tím něco ztratili u veřejnosti, zatímco pochybovat o tom, na čem se údajně shodlo 95 procent vědců, se politikovi sotva bude chtít. Jak by to politikově kariéře pomohlo, kdyby se pídil po více názorech na otázky, kterým většina veřejnosti a ani on sám nerozumí?
I kdyby přemýšlivý politik citoval jednoho z největších současných matematiků, Freemana Dysona, který zemřel ve věku 97 let v minulém roce a jenž modely oteplování prezentované OSN označoval za chybné, nevykompenzoval by výhodu svého šikovnějšího kolegy, který mluví o požárech v Kalifornii. I kdyby sečtělý politik citoval významného izraelského fyzika Nira Shaviva, který ukázal, že na růst pozemských teplot má větší vliv kosmické záření než spalování fosilních paliv ve světě, natož v Evropě, nevykompenzoval by tím výhodu mazanějšího politika, který mluví o hurikánech v Americe.
Přemýšlivý politik by tedy zmíněnými citacemi vědců neuspěl. Kdyby si ale nechtěl počínat jako mazanější kolega a hrát s voliči fér hru, jak by měl postupovat?
Je třeba říct lidem, že ne všichni vědci se shodují na tom, že současné zvýšení teploty je výjimečné a ani na tom, že jde o lidský vliv. Na druhé straně se všichni vědci v příslušných oborech shodují v tom, že vyšší obsah oxidu uhličitého ve vzduchu vedl k většímu růstu vegetace, který na Zemi pozorujeme, a dále se shodují v tom, že vyšší teplota je pro život na zemi i pro lidskou společnost výhodná. Stejně tak se všichni vědci shodují v tom, že vyšší teplota nevede k šíření pouští, ale naopak k vyšším srážkám. Vědci se též shodují v tom, že na Zemi nepřibylo v posledních 150 letech hurikánů ani jiných mimořádných meteorologických událostí. Maledivy se nepotápějí do oceánu, ale naopak se vynořují, a ledních medvědů neubylo, ale přibylo.
Poslední vlna požárů v Kalifornii, Řecku, Austrálii a Izraeli byla všude prezentována jako důkaz globálního oteplování, a který politik by proti tomu argumentoval? Obyčejný občan, který se faktů nemusí bát, se mohl zeptat svých přátel, co studovali chemii, zda zvýšení teploty o jeden stupeň vede ke snadnějšímu samovznícení lesa, a dostal by odpověď, že ne. Je-li zápalná teplota materiálu 200 stupňů Celsia, sotva může tolik požárů ve světě být vysvětleno růstem teploty ze 30 na 31 stupňů na jednom místě nebo ze 40 na 41 stupňů na jiném.
Kdo si dal práci a hledal příčiny požárů, našel je, i když ne na první straně novin. V Izraeli jde vždy o žhářství Arabů. V ostatních zemích jde o nedbalost občanů, ale i velkých společností, někdy jde o žhářství a někdy o blesky. Například, americká společnost Pacific Gas and Electric Company byla zodpovědná za mnohé velké požáry v Kalifornii vinou zastaralého vybavení, do kterého odmítá investovat. Stejně tak i v dalších zemích byly důvody zveřejněny, a jde většinou o lidskou nedbalost nebo o blesky.
Na prvních stranách novin a předpokládám, že ani z televize se člověk takové věci nedozví. Kde tedy má příslušné a důležité informace hledat?
Televizní stanice o požárech mluvily hlavně jako o důsledku klimatických změn, proti kterým je naléhavě třeba bojovat. Fakt je, že větší hustota obyvatel ve světě by snadno vysvětlila větší množství požárů. Nedávné vydání časopisu Vesmír – dvojčíslo červenec až srpen 2021 – například ukazuje v sérii odborných článků, že požáry byly vždy součástí přírody a s objevením člověka jich dále přibylo. Původní obyvatelé Austrálie například vypalují kvůli získávání zdrojů každoročně až dvě třetiny svých teritorií, a činily tak po celé desítky tisíc let; Indiáni zakládali před příchodem Evropanů pravidelně požáry, aby zbavili krajiny stromů, a tak například každoročně vypálili 13 procent rozlohy Kalifornie.
Ale i v Evropě před nástupem moderního lesního hospodářství bylo zvykem vypalovat rozsáhlá území téměř průběžně, o čemž nalézáme doklady i na území Česka, například v podobě černých usazenin z neolitické doby v jižních Čechách. V každém případě dnes není více požárů než dříve. Požáry byly vždy součástí krajiny a v žádném případě nejsou dnešní požáry projevem oteplování.
Pokud by trvala EU na nesmyslných pověrách o údajné potřebě zcela změnit život, aby se přinesla oběť meteorologickým bůžkům, mělo by Česko protestovat a aktivně proti tomu bojovat, a třeba i vystoupit z EU – přes všechnu bolest s tím spojenou. Půjde-li však o celosvětový trend, žádnou radu nemám, protože přestoupit na jiný globus nebude možné. Proto by se mělo bojovat hned teď, dokud to ještě lze.
Psali jsme:
Evropský komisař pro vnitřní trh Thierry Breton varuje před urychleným odchodem od jaderné energetiky, protože bez ní prý není možné dosáhnout klimatických cílů do roku 2050. Zatímco v jeho zemi – Francii – představuje jádro 70 procent veškerých energetických zdrojů, v Německu do konce příštího roku odpojí veškeré jaderné zdroje. Pro Česko je nemyslitelné, že by jeho průmysl a ekonomika mohly do budoucna fungovat bez jaderné energie. Jaká je podle vás budoucnost jádra celosvětově a co by časem energii z něj mohlo nahradit?
Odpor proti jaderné energii je důkazem iracionality a nebezpečnosti zelených aktivistů; nejdříve zorganizovali hnutí proti oxidu uhličitému a pak následovaly akce proti jediné alternativě fosilních paliv – proti jádru. Jako by Zelení chtěli zničit moderní civilizaci. Otázka je, kdy lidé pochopí, že jde o nebezpečné blázny. Jako Don Quijote mohou tito aktivisté kdykoli začít bojovat i proti větrným elektrárnám nebo slunečním panelům.
Fakt, že Německo odpojuje jaderné elektrárny, je důkazem, že tento stát by neměl vést Evropskou unii, pokud vyvolání Druhé světové války a zabití milionů Židů jako argument nestačí. Francie ukazuje, že z pozice síly lze prosadit cokoli – dokonce i rozumnou věc; doufejme, že si Francie svou jadernou energetiku uchová nedotčenu. Jaderná energie může, se všemi zlepšeními v účinnosti i bezpečnosti, lidstvu sloužit jako zdroj energie stovky let. Doufejme, že se Zeleným další rozvoj jaderné energetiky na Západě zastavit nepodaří. Škoda jen, že nikdo nebojuje proti jaderné energii v rozvojových zemích, kde představuje strašlivé nebezpečí, politické i pro životní prostředí.
V jakém dalším zdroji kromě jaderné energie vidíte pro lidstvo perspektivu na hodně dlouhou dobu?
Kdyby se podařilo překonat pověry spojené s oxidem uhličitým, stačily by zásoby zemního plynu na Zemi jako zdroj energie také na stovky let. Vedle klasických zásob zemního plynu byla navíc nalezena velká ložiska pevného metanu na dně oceánů, ve formě sloučeniny s vodou zvané metan hydrát.
Je zločinné kvůli pověrám zelených aktivistů zaneřádit celou Zeměkouli obřími nerecyklovatelnými větrníky a slunečními panely; je tragické vykácet tropické pralesy v Indonésii, aby se získal palmový olej přidávaný do benzinu; je nesmyslné zavádět nesčetná směšná opatření včetně propagování dřevěných odřezků jako čisté energie a podobně. Během několika desítek let může být zvládnuta termonukleární fúze, která poskytne téměř neomezené zdroje energie na další tisíce let.
Palivem u většiny fúzních technologií je deuterium a tritium, které je třeba zahřát na teplotu sto milionů stupňů. Zajímavá a nadějná je technologie firmy TAE Technologies, která slučuje jádra boru a vodíku přivedená z urychlovače, a jejíž palivo i produkty jsou neradioaktivní, na rozdíl od ostatních technologií; prototyp chce firma předvést do roku 2030.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Ve vašem druhém domově, v Izraeli, se volby konaly před půl rokem. Bylo jedním z hlavních témat voleb i zvládnutí pandemie vládou bývalého premiéra Benjamina Netanjahua?
V Izraeli proběhly v posledních dvou a půl letech čtvery volby. Ve všech bylo rozdělení hlasů do politických stran téměř shodné, přestože dvoje volby proběhly před začátkem epidemie a dvoje po jejím začátku, což ukazuje, že pandemie neměla žádný vliv na volební průběh. Konečné sestavení vlády po čtvrtých volbách bylo umožněno jen díky tomu, že se vůdce malé pravicové strany Bennett spojil s levicovým blokem výměnou za funkci premiéra.
Všichni politici tady k epidemii zaujímají totožný postoj. Netanjahu učinil z Izraele pokusnou laboratoř firmy Pfizer a všichni pokračují stejným směrem. Prosadili již očkování dětí ve věku 12 až 15 let a chystají půdu pro očkování dětí od 5 let, přestože děti kovidem nijak ohroženy nejsou, a výhody očkování u nich nepřevažují nad potenciálními vedlejšími účinky.
Stejně jako v Česku a celém světě, vláda a ministerstvo zdravotnictví v Izraeli, a většina novinářů, opakují ty stejné věty o nebezpečí nemoci, o maskách, rozestupech, opatrnosti, JIP, statečném boji doktorů, umírání, o tom, že o nemoci sice nic nevíme, ale musíme poslouchat politiky. Disidentských názorů je v Izraeli méně než v Česku a dostává se jim ještě méně prostoru. Když nedávno 93 lékařů vystoupilo proti očkování dětí, téměř nikde se o tom nereferovalo.
Co lze považovat za kritérium zvládnutí koronavirové pandemie: počty nakažených, počty obětí, nezastavená ekonomika, běžně fungující společnost nebo něco jiného?
Kritérium zvládnutí covidu záleží na tom, koho se zeptáme. U mě by lepší známku dostalo méně hysterie a méně různých opatření. Hlášené počty nakažených a zemřelých totiž v různých zemích moc nekorelují s typem opatření, která byla v těchto zemích učiněna. Užitečné je srovnání Izraele se Švédskem.
V Izraeli byly po dlouhou dobu zavřeny podniky i školy, byly zakázány návštěvy dětí u rodičů, byly přísně kontrolovány masky úplně všude, a očkovalo se dříve a více než jinde, zatímco ve Švédsku bylo vše relativně uvolněné a vláda lidem různá ochranná opatření spíš doporučovala, než nařizovala. Přesto je počet hlášených případů na milion obyvatel v Izraeli vyšší, 126 tisíc proti 112 tisíc ve Švédsku, což jsou hodnoty z 12. září.
Počty zemřelých jsou 792 v Izraeli proti 1441 ve Švédsku. Tento rozdíl lze vysvětlit tím, že Švédsko má starší populaci. Většina zemřelých s koronou jsou totiž lidé z věkové skupiny 65+, a ti představují v Izraeli jen 10 procent obyvatel, zatímco ve Švédsku 20 procent. Vynásobíme-li izraelskou hodnotu 792 dvěma, dostaneme 1584, což je více než švédská hodnota 1441. Takže Izrael se všemi extrémními opatřeními nedopadl v počtu nemocných a zemřelých o moc lépe než liberální Švédsko.
Co si při pohledu zvenčí myslíte o úspěšnosti vlády Andreje Babiše v boji s pandemií? Izrael má 9,4 milionu obyvatel a Česko 10,7, ale počet lidí zemřelých v souvislosti s covidem je u nás 3,5krát vyšší. Stačí tento fakt ke konstatování, že česká vláda selhala?
Částečně to lze vysvětlit starší populací, podobně jako v případě Švédska. Kromě toho v Izraeli mrtví dále přibývají, pravděpodobně proto, že je zde menší promořenost než v Česku. Ať budou konečné rozdíly mezi státy jakékoli, většinou nebudou korelovat s podniknutými opatřeními, a nebude asi lehké je vysvětlit. Ani počty zemřelých v Česku nelze asi korelovat s nějakým selháním vlády.
Česká vláda sice nejednala příliš racionálně, viz třeba zmatená výměna ministrů, ale sotva lze české vládě dát za příklad vlády jiných zemí. Stále se mi vybavuje jen Švédsko – země, kde byli politici nejméně zmateni.
Izraelský premiér Naftali Bennett v rámci přání všeho nejlepšího k židovskému novému roku vyzdvihl, že země v rámci boje proti koronavirové epidemii již podala třetí dávku vakcíny více než dvěma milionům lidí. Dá se z toho, že izraelský národní koordinátor proti epidemii uvedl, že země by se měla začít připravovat na případné zavedení čtvrté dávky vakcíny proti koronaviru, usuzovat, že se budeme muset nechat očkovat třeba každý rok, nebo dokonce i v kratších intervalech?
Již na počátku epidemie, kdy se počítalo s dvěma várkami na hlavu, objednal premiér Netanjahu hodně přes třicet milionů várek, to znamená na každého obyvatele včetně dětí čtyři várky. Vnucuje se mi představa, že když se v prvním dějství objeví na jevišti čtyři várky, budou v posledním dějství někomu vpíchnuty, ať to bude potřeba, nebo ne.
Podobná situace se zde opakuje každý rok s očkováním proti chřipce, jejíž účinnost je sotva 30 procent. Objedná se nadbytek vakcín, není o ně zájem, dělá se přesvědčovací akce a na konci sezony se zbylé vakcíny zlikvidují. V případě covidu byl systém ve vytváření strachu a hledání zájemců o očkování úspěšnější.
Sice očkování proti covidu snižuje pravděpodobnost nákazy, ale fakt je, že podle všech dat chrání prodělaná infekce proti dalším nákazám mnohem lépe než očkování. Očkovat se měli jen staří a ohrožení. Kdyby se nechala infekce víc proběhnout obyvatelstvem, vlny nových variant by se asi rozvinuly méně výrazně.
Lidé by měli učinit závěr, že vyžaduje-li nějaké očkování nekonečné opakování, něco na něm není v pořádku, zvlášť když jde o nemoc pro většinu lidí neškodnou. V našich nosech bychom vedle SARS-CoV-2 snadno našli mnoho dalších virů, kdybychom PCR testy na ně zaměřili, včetně adenovirů, pikornavirů, paramyxovirů, pneumovirů, chřipkových virů a různých koronavirů, ale bylo by nesmyslné se proti všem těmto virům pravidelně očkovat.
Mají něco společného klimatické a pandemické hrozby poslední doby?
Covid, stejně jako klima, představují ideálního společného nepřítele, který umožňuje, aby se všichni lidé semkli kolem svých politiků, aniž by se muselo jít do opravdové války, a dokonce všechny národy se mohou spojit ve společném boji. O politických otázkách si každý snadno udělá názor, takže vtáhnout národ do opravdové války je pro politika nesnadné, ale o vlivu různých plynů na absorpci infračerveného záření v atmosféře, nebo o rozdílech nukleových kyselin u respiračních virů ví jen odborníci, takže politikům stačí nechat mluvit jen pár odborníků, které si vyberou.
Pohodlně se politikům vládne v době války s klimatem či covidem. Snadno se vyvolává strach z blížící se katastrofy a snadno se zdůvodní cenzura. Bez svobodné a neregulované veřejné diskuse odborníků i laiků na všechna důležitá témata zanikne postupně demokracie, stejně jako zaniknou národy bez vlastenců.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
