Když jsme se domlouvali na rozhovoru, tak jste se smál. Neměl byste spíš plakat?

Jsem v jádru optimista a věřím, že děláme dobrou práci a ta je v konečném sčítání odměněna. Ale smutek mě přepadá, to ano. Za celý obor a za sto padesát tisíc lidí, kteří v něm pracují a nedaří se jim účinně bránit. Gastronomie je fackovacím panákem covidové krize. Málokdo gastronomii rozumí, ale téměř každý o ní mluví. A tak často dopadá, že se o ní rozhoduje šmahem a neodborně. Bar není restaurace ani hospoda. Vesnice není město, hospoda není hotel. "Bar" je segment, který je minoritním formátem v gastronomii. Většinou je to malý formát v centrech měst s pár židlemi, kde se objednává u baru, nevaří se tam a je v něm hlasitá hudba. Stejně jako hotely a lázně. V číslech za gastronomii se jedná o minoritní kategorie. A plošně teď trpí hlavně formáty restaurací a hospod, ktere v žádných reportech nebyly kritickým bodem pandemie. Gastronomii chybí odborné a profesionální zastání. Jsem tedy alespoň rád, že začínáme být slyšet. Doteď jsme totiž úspěšně aktivně ignorováni.

Jak špatně jsou na tom dnes české hospody? Dá se to vyčíslit?

Ano, celkem přesně. Celkově je to zhruba dvou set miliardový byznys. Podle analytické společnosti Nielsen jde o 195 miliard. Za prvních sedm měsiců roku prišel prokazatelně tento obor o více než 30 miliard korun. Do konce roku, kdy měl ztráty dohnat, v případě druhé vlny, která nyní nastává, přijde pravděpodobně o to samé. Podzim je totiž disproporčně silnější období než jaro. Takže gastronomie ztratí něco mezi 25 až 30 % své hodnoty. Během jednoho roku. To má přímý vliv na zaměstnanost a investice. Takže ten multiplikační efekt bude ještě větší. Devadesát procent trhu tvoří restaurace a hospody, zbytek minoritní kategorie typu bary, hotely a lázně. Takže nejvíce právě utrpí hospody a restaurace, jádro naší gastronomie.