Česká vakcína je k smíchu. To řekl bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení na webu iROZHLAS.cz světoznámý virolog z univerzitní nemocnice Svatého Petra v americkém New Jersey Karel Raška. Co vy na to?
Pana doktora neznám. Přeji mu mnoho úspěchů. A proč to říká, nevím. Naše cesta rozhodně k smíchu není. Musel by říct důvody. Jinak to je laciná věta, kterou nemá smysl se déle zabývat. Podle mě ji ani nemohl myslet vážně a dnes už by ji nezopakoval.
Vakcíny proti nemoci covid-19 vyrábějí hlavně nadnárodní koncerny. Je globalizace v tomto ohledu správnou cestou?
Zdejší Ústav sér a léčiv (ÚSOL) byl v devadesátých letech na špičce. Došlo k privatizaci, z prostor se staly byty, zbytek se přesunul do jiných míst a k žádnému zásadnímu vývoji a výzkumu tam již nedocházelo. To je samozřejmě chyba.
Viry se obtížně léčí. Vyrobit proti nim nějaká antivirotika je těžké. Dost obtížně se i zkoumají. ÚSOL zde byl proto, aby, když se ve světě objevila nějaká epidemie či pandemie, okamžitě začal zkoumat, jestli je možné proti tomu viru vyrobit vakcínu. Nakonec se třeba ukázalo, že virus nebyl tak důležitý a nebude vakcíny potřeba. Ale byli jsme připraveni. Ostatně jsme tím pomáhali určité části Evropy. Opravdu nejsme žádní naivní hlupáci. Tato ostražitost s globalizací polevila.
Je dobře, že vakcíny rozděluje ze společných nákupů Evropská komise?
Domnívám se, že jde o určitou snahu mít přehled, jak budou vakcíny v Evropě přerozdělovány. A chci věřit tomu, že to bylo děláno s rozmyslem, aby i menší země dostaly určitý díl vakcín a nezůstaly opomenuty, protože to se klidně mohlo stát. O tom, že zatím ten výsledek dobrý není, netřeba hovořit.
Kdybych chtěla být zlou sudičkou, tak řeknu, že jsem před tím varovala na dvou tiskových konferencích. Loni v květnu a prosinci. Poprvé, když ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zadal úkol třem přímo řízeným organizacím, aby se pokusily vytvořit českou vakcínu, a podruhé, když ministr Jan Blatný s vírou, že bude komerčních vakcín dostatek, ten úkol ukončil. Vždy jsem říkala, že národní cesta je správná, pakliže se daří. A nám se opravdu dařilo.
Je k tomu třeba dodat, že jsme své kroky neustále konzultovali s kolegy z mnoha zemí, třeba Francie, Německa, Švédska, Itálie, Izraele, kteří se také snažili jít vlastní cestou, aby nebyli úplně závislí na komerční výrobě. Většina států totiž pochopila, že bude dobré mít v záloze nějaké vlastní jištění.
Ostatně mnoho zemí mělo ještě v devadesátých letech minulého století výrobu vakcín v národních režiích...
Za koncem ÚSOL v roce 1994 a vlastně i rozpadem naší dobré pověsti na tomto poli mohou s divokou privatizací podle HlídacíPes.org nejen Václav Klaus, ale i Miloš Zeman. Je to pravda?
Nebudu takto jmenovitá. Nebyla jsem u toho. ÚSOL byl ale opravdu jedinečným pracovištěm. Ostatně ředitelem vývoje a výroby vakcín tam byl doktor Marek Petráš, který byl v našem projektu vědeckým garantem. Je třeba říct dvě věci. V Česku jsme schopni dát dohromady tým, který může směle konkurovat zahraničním týmům. Nicméně Česko dostatečně tento tým nepodpořilo, protože se spíše věřilo publikovaným pomluvám a nesmyslům.
Měli jsme tolik práce, že jsem na některé invektivy vůbec neodpovídala. Chtěli jsme odvést dobré dílo a to se povedlo. Jsme na to hrdí. Kam se to dále posune, zatím nevíme. Ostatně u mnoha zahraničních kolegů je to podobné. Nikdo nemá patent na rozum. Vždyť všechny sousední státy dělají podobná opatření, ale vede se jim vždy s limitním úspěchem jako nám.
Česká vakcína je prý ve fázi prototypu. Co to znamená?
Úkol byl rozdělen do několika etap. Zpočátku jsme vůbec nevěděli, zda bude možné řádně vytitrovat ten buněčný klon, který bude schopen se vnořit, ale přitom ho také poničit, aby již nebyl infekční a zůstaly v něm nějaké imunologické vlastnosti. To je velmi obecně a vlastně už nepřesně řečeno. Ale laikům je věc třeba podat tak, aby se v ní vyznali.
Tři oslovené organizace mají vědu a výzkum ve svém statutu a patří k Ministerstvu zdravotnictví. Ministr nemůže, při vší úctě, zadávat úkoly Akademii věd, protože ta pod něj nespadá. Ústav hematologie a krevní transfuze je pracoviště, které má jako jediné v republice nově zkolaudované čisté prostory pro výrobu léčivých přípravků pro velmi těžké pacienty, tedy leukemiky. S určitou změnou se tam také dá dělat jisté množství vakcín. Nesmí tam ale přijít infekční kmen, nýbrž už upravený virus. Státní zdravotní ústav má jako jediný nejvíce bezpečné laboratoře, kde lze pracovat s živým virem. IKEM má velmi dobře vedený zvěřinec a dělá se zde velké množství klinických studií. Takže jsme na to vybaveni po všech stránkách. Když jsme dali tyto tři organizace dohromady, tak se ukázalo, že jsme schopni úkol začít a dokončit. Ale pozor! Dokončením není vakcína, ale schopnost sdělit ministrovi všechny možnosti, které jsou. Mohlo se totiž stát, že bychom řekli, že to nejde, protože virus neumíme pomnožit nebo inaktivovat. To se nestalo, neboť se na výzkumu podíleli odborníci, kteří vědí, co činí.
Podařilo se tedy virus pomnožit, a to velmi výtěžně. Podařilo se jej inaktivovat, což poté ověřovali lidé, kteří nebyli součástí týmu. Šlo o dopředu nasmlouvané firmy, které měly elektromikroskopy a další laboratorní vybavení. Museli jsme totiž mít stoprocentní jistotu, že virus již není aktivní. V této etapě jsem dokonce celou věc o týden pozdržela a nechala ta ověřování opakovat, protože jsem chtěla mít jistotu. Až vedoucí laboratorní části za IKEM, profesor Milan Jirsa řekl, že je spokojen a dále už ověřovat netřeba. Až pak přišel inaktivovaný vir do našich prostor, kde nemáme takové zabezpečení.
Práci v laboratoři odváděli lidé, kteří tam běžně pracují. Naočkovat desítky myšek opravdu není jednoduché. Měli jsme u toho veterinářku, velmi šikovnou dámu, která na vše dohlížela. Kdybychom totiž ten úkol dostali my dva, tak by to dopadlo všelijak.
Jelikož mám hrůzu z jehel, tak bych hned utekl...
No, já bych neutekla, ale bylo by to obtížné. Tím jsem ale jen chtěla říct, že na každém úseku výzkumu byli opravdoví odborníci. Statistiku hodnotil statistik. Byl tam veterinář, biochemik, virolog a další. Výsledkem byl právě prototyp vakcíny. Prototyp, protože neprošel klinickými zkouškami. Další etapou by bylo klinické zkoušení již pod kontrolou Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Vědeckou část týmu vedl epidemiolog Radek Petráš. Ten prohlásil, že by mohla být tuzemská vakcína účinná i proti mutacím koronaviru...
Ano, to by mohla.
Nicméně poté, co byl s premiérem Andrejem Babišem v Izraeli, řekl, že tam došlo na lákavou nabídku ve fázi reality. Připadá mi to, jako by se vývoje české vakcíny vzdával, nebo ne?
Mluvila jsem o tom s ním opakovaně. V Izraeli se snažili udělat vakcínu podobného typu, jaké jsou dnes na trhu, ale dál ve vývoji nepokračovali. Ta naše je přece jen trochu jiná. V současné době není žádná konkrétní nabídka, alespoň co vím, ohledně spolupráce na izraelské vakcíně.
Psali jsme:
Je třeba také říct, že doktor Petráš je za posledních dvanáct let v Česku jediný, kdo vymyslel vakcínu a prodal ji na západní trh. To se žádnému z našich odborných kritiků nepodařilo. Ostatně nikdo z nich ani nebyl tak daleko, aby s ním někdo na toto téma jednal.
Vývoj české vakcíny měl opravdu hodně kritiků. Jak jste to psychicky zvládala?
Upřímně řečeno, něco podobného jsem, byť ne v takovém rozměru, čekala. Jsem koordinátorem celého výzkumu a jedním z mých úkolů právě bylo odklánět všechny invektivy od lidí v laboratořích, aby měli klid na práci.
Vyčítali mi třeba, že jsem pouze kardioložka, což ale není pravda. Mám vystudovánu i epidemiologii. Také žádný z kritiků nezmínil, že jsem nositelkou stříbrné medaile Univerzity Karlovy za rozvoj vědy. To se prostě nehodilo.
Není tato nedůvěra spojena s tím, že jste v roce 2018 dostala za větu o homeopatii od Českého spolku skeptiků Sisyfos společně s Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou bludný balvan v kategorii družstev?
Něco jiného je míti certifikát homeopata, a něco jiného je býti homeopatem. Tu certifikaci jsem si udělala pod Českou lékařskou komorou v devadesátých letech, a to proto, že v konziliu prezidenta Václava Havla byl Miloš Rýc, který k nám přivezl homeopatii z Francie. V té době jsem pracovala v Nemocnici Na Homolce, s Havlem se opakovaně setkala a zajímalo mě, proč chce mít v tom týmu homeopata. Pro mě zůstala homeopatie na úrovni léčby Františka Ferdinanda d'Este, kterému tak léčili tuberkulózu. A proto jsem si zaplatila kurz, abych tomu více rozuměla. A vůbec se za to nestydím, spíše naopak. Chtěla jsem se ujistit o tom, že jde o alternativní metodu, která nikdy neprošla řádným zkoumáním, což ji právě odlišuje od běžné léčby. O tom jsem se přesvědčila.
Ostatně o bludném balvanu jsem se dozvěděla až z médií a domnívám se, že jde o anticenu přidělenou z politických důvodů. Dozvěděla jsem se o ní v pořadu 168 hodin při žehlení. Vidím tam svou fotku a říkám si: Co to je bludný balvan? Tak jsem šla vzbudit manžela, který na to koukal taky dost nevěřícně. Pak jsem si to šla vygooglovat a zjistila, že jsem tu anticenu dostala už před rokem.
Spoluzakladatele spolku Sisyfos Jiřího Grygara jsem si vždy velmi vážila, ale dnes ten spolek upadá do roviny osobních invektiv. Tu jedinou větu spojenou s homeopatií jsem řekla v parlamentu.
Ta věta zněla: „Právě proto, že jsem certifikovaný homeopat, musím říci, že je naprosto špatně, kdyby se pustily tyto léky do prodeje, protože obsahují velmi závažné látky, byť tedy v malém ředění, které mohou lidské tělo poškodit.“
Šlo o reakci na názory voličů. Jestli nemůže poslanec reagovat na názory svých voličů, tak je něco špatně. Tehdy totiž hrozilo, že by se homeopatika mohla stát lékem první volby. Nicméně to nejsou ověřené léky. To opravdu nejde. Firma, která homeopatika nabízí, nikdy nepřipustila seriozní sledování klasickou medicínou.
Psali mi lidé, kterým to pomohlo, anebo ti, co homeopatika zavrhli, protože z nich měli třeba alergii. Tak jsem o tom mluvila. A za tím si stojím jako Skalisté hory.
Je správné, že se většina populace spoléhá na vakcíny jako na jakýsi návrat spasitele?
Vakcinace určitě pomůže. Osobně mám očkování jako preventivní způsob léčby velmi ráda, protože v druhé polovině dvacátého století zabránilo milionům úmrtí. Na druhou stranu se viry vyvíjejí a mění. Vidíme to třeba u vakcinace proti chřipce. Právě chřipkový virus se mění velmi rychle. Proto se každý rok musí přeočkovat, protože to, co platilo před rokem, už neplatí. A to jsou v současnosti několikavalentní vakcíny, a přesto se nedaří najít vakcínu na chřipku, která by měla delší trvalost. A to na tom pracuje léta celý svět.
Výrobci současných vakcín jsou v datech, která dávají regulátorům, velmi seriózní. Zatím jde o data do tří měsíců až půl roku. Uvidíme. Každý měsíc se tato informace zlepšuje. Chce to několik měsíců navíc a mít velké množství lidí, kteří již byli očkováni. Jako předsedkyně poslaneckého Výboru pro zdravotnictví je mým úkolem být ve spojení s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Zrovna nedávno jsme jim s doktorem Petrášem dávali nějaké podněty. Stejně musíme ještě tak dva měsíce počkat, abychom splnili časový odstup, a pak teprve udělat seriozní analýzu. Časový faktor je důležitý.
Takže se zatím neví, jestli lze na očkování stoprocentně spoléhat?
Musíme se spolehnout na očkování. Nicméně jestli ochrana bude trvat půl roku nebo rok, dnes nevíme.
Kdy lze očekávat, že se budeme moci nechat očkovat českou vakcínou proti nemoci covid-19?
Loni třetího prosince byl tento projekt zastaven. Udělal to ministr Blatný, a nyní se připravuje jakýsi projekt, který vládě předloží nejspíš jeho nástupce Petr Arenberger. Budeme mu plně nápomocni. V jakém to je stadiu, nevím. Suma 250 milionů korun byla dost diskutovaná, ale šlo o orientační cenu podle toho, jak bude projekt vypadat.
prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA
Kdyby se začalo zítra, tak na konci roku bychom mohli být hotovi. Také by záleželo na tom, jaký by tomu Státní ústav pro kontrolu léčiv dal design. Buď by zopakoval to, jak vypadal proces výroby ostatních vakcín, které měly zkrácené sledování, anebo by se dožadoval třeba dvouletého ověřování. Tohle je ve hvězdách.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
