Jak vnímáte prohlášení premiéra Andreje Babiše, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni důstojníci ruské Hlavní správy rozvědky (GRU)?
V této historii jsou zcela známa jen dvě fakta. A to, že se dva lidé, které zahraniční masmédia považují za zaměstnance GRU a persony Petrova a Boširova, v polovině října 2014 nacházeli v Česku a, že 16. října a 3. prosince 2014 nastaly výbuchy ve skladech munice ve Vrběticích.
Vše ostatní je v oblasti dohadů, verzí a hypotéz. Neexistuje potvrzení, že takzvaní „agenti GRU“ tyto sklady navštívili. Nevíme, odkud má česká strana informace o plánech teroristů, jestliže to byl teroristický čin, na odpálení za hranicemi českého území. Nevíme také, co vybuchlo a komu to patřilo. Firma Emiliana Gerbeva popírá svou zainteresovanost na věcech ve skladu.
Je Vladimir Putin nebezpečím pro Českou republiku?Anketa
O kauzách Alexandra Petrova a Ruslana Boširova, pravými jmény Alexandra Miškina a Anatolije Čepiga, které zatím známe, se hovoří jako o zpackané práci. Výbuchy se odehrály v Česku, Sergej Skripal žije, a přesto se stali Hrdiny Ruska. Co vy na to?
Nemonitoruji aktivity ruských tajných služeb a jejich lidí. Jako občan své země předpokládám, že jestli je někdo odměněn vysokým vyznamenáním Hrdina Ruské federace, tak si ho nesporně zaslouží.
Fotogalerie: - Výbušné Vrbětice
Jak o vrbětické kauze informují ruská média?
To nedokážu posoudit. Ruské média tak detailně nesleduji.
Objevily se spekulace, že při zveřejnění kauzy šli čeští politici na ruku Američanům a jejich demokratickému prezidentu Joeu Bidenovi...
Po dostatečně dlouhém období zamrazování česko-ruských vztahů se před několika měsíci naopak objevily příznaky jejich potenciálního oteplování. Je nutno podtrhnout, že ke zmrazování vzájemných vztahů nedošlo vinou ruské strany. Série špionských skandálů skončila neslavně, pšoukem. Památník maršála Koněva byl odstraněn a ruští diplomaté opakovaně vyhošťováni. „Útočníkem“ byla v tomto případě česká strana či česká média.
Nemohu odpovědět na dotaz, kdo je vinen. Nesporně v konečném výsledku ten, kdo jedná nepřiměřeně. Je však jasné to, že zhoršující se situace poškozuje jak Česko, tak i Rusko. A samozřejmě to škodí zájmům českého i ruského národa. Lidi vždy nejvíce zajímají přátelství a spolupráce a ne nenávist a boje. Vždyť průzkumy veřejného mínění provedené českým Ministerstvem zahraničí v listopadu 2020 ukázaly, že Rusko pozitivně hodnotí čtyřiačtyřicet procent Čechů, tedy skoro polovina občanů Česka. A třeba ve skupině od 18 do 29 let sedmatřicet procent.
Zdá se tedy, že je v Česku velká základna pro rozvíjení přátelských vztahů a plodnou spolupráci v různých oblastech. Například ekonomické, obchodní, kulturní, vědecké, vzdělávací. Nakonec ale i v politické. Vždyť vždy je možné najít nejen to, co nás rozděluje – ale i to je normální, neboť rozpory jsou zdrojem rozvoje – ale i to, co nás spojuje a prohlubovat vztahy, které jsou vzájemné a vzájemně výhodné. A přesto můžeme zůstat na svých pozicích a u vlastních názorů při tématech, které nás naopak rozdělují.
Bohužel ne všichni souhlasí s tímto úhlem pohledu. Ustavičně otáčet stůl jednání, za který se pokouší sednout Česko a Rusko, není v jejich zájmu. Nebudu vést plané diskuse a přiznávám, že zbytečnou tvrdost občas ukazuje i ruská strana. Nicméně pozici Ruska nelze srvonávat s „překvapivými prohlášeními“ našich oponentů. V současnosti se podle mě Rusko chová uvážlivěji, moudřeji a zdrženlivěji.
Jak vnímáte vzájemné vyhošťování diplomatů? Nedojde nakonec k tomu, že obě země spolu přeruší diplomatické vztahy?
Vzájemného vyhošťování diplomatů je každému rozumnému člověku líto. Vždyť z jedné i druhé strany vždy odjíždějí specialisté a profesionálové, kteří se snaží dělat vše pro rozvoj vzájemných přátelských vztahů.
Neobáváte se, že by současná situace mohla přerůst v „pogromy“ proti Rusům v Česku a Čechům v Rusku?
Podobný dotaz se mi zdá zvláštní. Myslím si, že se Češi i Rusové nacházejí na takové úrovni rozvoje, že nějaké „pogromy“ mířené na jakýkoliv národ nejsou možné.
Jak jste vímal „kauzu ricin“? Přestože šlo nakonec o spor dvou diplomatů, česká policie hlídala tři zdejší starosty...
Už jsem to vlastně řekl. Všechny takzvané špionské skandály mezi Českem a Ruskem stály za starou belu. A to je samozřejmě i případ takzvané „kauzy ricin“. Česká strana byla donucena přiznat, že o žádný ricin nešlo, ale ve své verzi hovořila o osobním konfliktu.
V knize Luka Hardinga Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům se o vás píše jako o ruském zpravodajci, který pracoval pod krytím zástupce ředitele Ruského střediska vědy a kultury v Praze, a setkal se s nechvalně známým právníkem Donalda Trumpa Michaelem Cohenem, aby před americkými prezidentskými volbami domluvil postup narušování kampaně Hillary Clintonové. Co vy na to?
Myslím si o tom totéž, co o „kauze ricin“. Co ještě lze říct ohledně mého figurování v materiálu Christophera Steela? Už dlouho je známo, že je tento dokument nedůvěryhodný. V minulém roce se jasně ukázalo, že jde o produkt fantazie dvou ruských politických technologů Igora Dančenka a Olgy Galkinové.
Osobně jsem nikdy nesloužil ani v ruských, ani v zahraničních tajných službách či rozvědkách. Do doby, než jsem se ocitl v Praze, jsem pracoval v hromadných sdělovacích prostředcích anebo v PR agenturách. Nyní jsem profesorem fakulty komunikace, médií a designu na Vysoké škole ekonomické v Moskvě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
