Vy se jako náš historicky nejprodávanější i nejúspěšnější spisovatel věnujete pravidelnému komentování veřejného i osobního života. Ať už jde o právě vydaný deník Zrušený rok, či o stránku na FB. Jak byste zpětně hodnotil vládní nařízení? Opožděná, slabá, zbytečná, akurátní?

Řeknu to takhle: přestože jako miliony českých občanů samozřejmě i já vnímám nedostatky, ba i některé podivné přehmaty ve vládou řízeném boji s pandemií, na rozdíl od statisíců českých občanů si nemyslím, že já sám bych s koronavirem zatočil už dávno. Dokonce si uvědomuji, že vzhledem ke svým momentálním zdravotním hendikepům a celoživotní organizační a vůdcovské neschopnosti bych proti pandemii bojoval ještě mnohem hůře. Já ráno po probuzení ani nevím, co je za den a kolikátého je, a každý den minimálně pět věcí hledám a na minimálně dvě důležité věci zapomenu – tak jak bych mohl kritizovat třeba ministra zdravotnictví nebo hlavního epidemiologa? To by bylo exemplární pokrytectví.

Ve svém deníku mimo jiné vkusně a ironicky hodnotíte literární počin exprimátorky Krnáčové. Tématu pražské politiky jste se věnoval v románu Mafie v Praze. Zmínil jste, že při sbírání materiálu ke knize jste několikrát hovořil s investigativním novinářem Jaroslavem Kmentou, a dokonce absolvoval i tajnou schůzku s nejmenovaným důstojníkem BIS.  Myslíte, že se nyní, hodně obecně řečeno, například v Praze přestalo krást?