Nová vláda pod vedením Petra Fialy si troufá na důchodovou reformu a v programovém prohlášení tvrdí, že nastaví stabilní systém férových důchodů. Má se zvýšit základní garantovaná složka, seniorům pracujícím v důchodovém věku se celkové odpracované roky více zohlední ve výši důchodu, zvýší se nedůstojné vdovské a vdovecké důchody a zkrátí se doba potřebná pro dosažení nároku na důchod. Nekouká z těchto slibů, že penzijní systém bude potřebovat o dost víc peněz? Kde je pak vzít? A co si máme představit pod zvoleným heslem „férový důchod“?

Tak jsme se dozvěděli, kde všude bude vláda štědřejší. Zvýší garantovaný základ. Zkrátí dobu pro dosažní nároku. A tak dál. Neboli všude jen přidáme a změkčíme podmínky. A teď mi řekněte: Proč skoro každá vláda něco vykládá o důchodové reformě? Protože všichni, kdo o tomto problému něco ví, varují, že na důchody už brzy nebude. A vláda „opraví“ stav, kdy na důchody nebude, tím, že na nich přidá. Diletantství? Spíš mi to připadá jako „po mně potopa, to je mi fuk“.

Pokud jde o férovost, nemá víc výkladů. Realita je jedna, realita nemá výklady. Hledat kompromis mezi dobrem a zlem nelze, takový kompromis je vždy jen zlem. Hledat výklady spravedlnosti musí vždy skončit jedině nespravedlností. Spravedlnost je, když hodně pracujete a máte z toho hodně peněz. Zvyšování garantované složky znamená dávat všem stejně – to je opak spravedlnosti. Takže ne, vláda nejedná férově.

V kapitole o financích slibuje budoucí kabinet, že zakročí proti daňovým únikům, že bude řešit problém odlivu dividend do zahraničí, že zvýhodní reinvestice zpět do české ekonomiky, že zajistí lepší opatření proti transfer pricingu a nelegálním praktikám optimalizace, že odstřihne firmy z daňových rájů od veřejných peněz, že podpoří minimální daň z příjmů právnických osob na půdě EU a OECD, která zajistí, aby se zisky mezinárodních korporací danily tam, kde vznikají. Může nad těmito záměry srdce ekonoma zaplesat?