Před časem jsme spolu vedli rozhovor, v němž jste popisoval své zkušenosti z července 2016, kdy jste navštívil Náhorní Karabach. Jak se díváte na současný konflikt Arménie a Ázerbájdžánu?

Vnímám jej jako nenáboženský nacionální konflikt, v němž straním jednoznačně Arménii a jsem rád, že svým způsobem pomůže medializovat její osud a utrpěné křivdy. V roce 2016 jsem tam ale vzájemnou nevraživost zaznamenal jen na úrovni veřejného WC obloženého ázerbájdžánskými SPZ poté, co je lidé v Náhorním Karabachu zahazovali po vyhlášení nezávislosti a přechodu na arménský formát SPZ. Anebo vtipem místního rádia Jerevan: „Proč má Arménie ministerstvo pro námořnictvo, když nemá moře? Na truc Ázerbájdžánu, když ten má zase ministerstvo kultury.“

Jsem ale rád, že konečně svými usneseními Poslanecká sněmovna v dubnu 2017 a Senát v květnu 2020 uznaly arménskou genocidu 1915 a překonaly propagandu pro-turecké verze historie či strach z jeho ekonomických sankcí. Možná je i čas na uznání nezávislosti Karabachu na Ázerbájdžánu.

Jejich situace připomíná jiný a medializovanější vztah Číny a Tchaj-wanu. Jste obdobně pro uznání nezávislosti Taiwanu? A jak hodnotíte letošní cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan?