Účastníci pikniku dostali možnost dozvědět se o svém městě mnoho nových i překvapivých informací, a to nejen z úst samotné průvodkyně, ale také ze vzpomínek účastníků, kteří tak výklad obohatili a dodali mu na autentičnosti. Zmiňovala se například dvouhodinová přestávka na oběd, aby si dělníci mohli dostatečně odpočinout a připravit se na druhou část směny nebo třeba zahrádky, na kterých byl zákaz pěstování plodin a chovu domácích zvířat. O Vladimíru Karfíkovi se hovořilo v souvislosti s jeho rozsáhlou architektonickou činností, která zde zanechala patrné stopy. „Udivili nás praktiky stavebníků, kteří před sebou měli nelehký úkol, a to postavit tovární, společenskou a obytnou část města na mokrém podloží. Jakým způsobem situaci vyřešili, jsme se nejen dozvěděli, ale obdivovali jsme také na archivních fotografiích a dokonce i naživo. Po drobném ‚dobovém‘ občerstvení jsme se vydali kolem obchodního domu do nejvyšších pater Společenského domu, odkud jsme se z terasy mohli nechat unášet krásným výhledem do okolí. Po výšlapu a následném sestupu nás čekala cesta k Základní škole Mánesova a ke Gymnáziu Otrokovice. Zde probíraná tematika nás seznámila s uplatňovanými vyučovacími metodami. Ty byly na tehdejší dobu velmi pokrokové a učitelé individuálně přistupovali nejen k výuce, ale i žákům. Naše poslední kroky směřovaly k městskému koupališti, které po zahájení své činnosti, v závěru 30. let minulého století, hostilo nejednu známou osobnost. Koupací plocha zasazená v zeleném háji mezi vzrostlými stromy a travnatou pláží přímo vybízela k návštěvě. Nikdo z účastníků neměl plavky, a tak jsme naši pozornost, naposledy v rámci této procházky, upnuli na jeden z architektonických dobových skvostů našeho města, a to skluzavku, jejímž autorem je již zmiňovaný architekt Vladimír Karfík,“ přiblížila obsah vycházky její spoluorganizátorka Hana Složilová z odboru školství a kultury Městského úřadu Otrokovice.