Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, jak vidíte, tak záležitost, která jistě měla přinést mnoho dobrého a jistě přinesla, je zdrojem velké debaty a já mám ráda ve věcech jasno, tak bych položila několik základních otázek a podle toho dále se bude ubírat tedy i další šetření. 

Zeptala bych se - Brno, velká fakultní nemocnice, nemá žádné nedobytné pohledávky od cizinců? Já jsem si ta čísla zjistila. Předpokládám, že musí - ano, má, děkuji. Děkuji za správnou a pravdivou odpověď.

Chápu, je to těžké. Vrátím se trošku do historie. V roce 1990 - 1991 samozřejmě cizinci měli poněkud omezený přístup, ne že by jim byla omezena zdravotní péče. Ale vzniklo v nemocnici na Homolce velké oddělení pro cizince, kde jsem měla tu čest pracovat a tudíž mi věřte, že se tím zabývám opravdu dlouho, protože je to téměř třicet let. My tady hovoříme zejména o určitých nejasnostech, někdy i lžích, které se říkají cizincům z východních zemí, ale já vás mohu ujistit z praxe, že každý člověk vychází ze svých ekonomických možností, ale i západní cizinec, takže je zcela přirozené, řekněme, a pro nás pochopitelné, že se jde zeptat, když někam jede, kde se může pojistit co nejlevněji. To mu nevyčítám. Prosím vás, to je běžné. I my si porovnáváme. Otevřeme televizi a máme tam Srovnej to, ať už je to povinné ručení nebo i to pojištění. A samozřejmě se ukázalo, že na tomto trhu jsou lidé nebo právní subjekty, které chtějí vybrat peníze, ale to plnění pokud možno ne.

Takže všechny velké nemocnice, které s tím mají zkušenosti, mají nedobytné pohledávky. Proč říkám nedobytné? Sloužím mnoho desítek let a řeknu vám svoje případy. Nebudu se odvolávat ani na literaturu, ani na to, co mi kdo řekne. Mám vlastních zkušeností mnoho.