Kdysi nás marxismus poučoval o nadhodnotě, což byl rozdíl mezi mzdou dělníka a ziskem kapitalisty. Teď je tu nový pojem – mimořádný, případně nečekaný, nezasloužený či větrem navátý zisk. Je to koncept z podobné líhně, vyprodukovaný v podstatě závistí, který se do konceptu tržní ekonomiky moc nehodí. Možná namítnete, že v tržní ekonomice už dávno nežijeme, neboť ji nahradila ekonomika dotační, subvenční a sociálně solidární.
Ani v té by se ale systém neměl uchylovat k vytváření účelových principů, a tedy například rozdělovat zisky podnikajících subjektů na oprávněné a jaksi neoprávněné. Nazývejme tedy věci pravými jmény: ruská agrese proti Ukrajině a rozpoutání energetické války nás zaskočilo, potřebujeme udržet ceny energií na rozumné úrovni, a tak si státy berou část zisků energetických firem, aby si tím pomohly z nesnází.
Naše vláda se dostala do větších potíží, než ostatní vlády v EU, a to svým vlastním zaviněním. I když premiér Fiala tvrdí, že zastropovali ceny mezi prvními a na přijatelné úrovni, realita je jiná: ceny elektřiny řešily nejvíc postižené země EU už v polovině roku, zaručily svým občanům podstatně nižší ceny, a zatím naše vláda přemýšlela, chystala, usilovala o celoevropské řešení a teprve na sklonku roku víme, na čem budeme. To, za co na Slovensku budou platit 1.500 Kč (v přepočtu), to u nás bude stát 6.000 Kč, nemluvě o situaci ve Španělsku, Portugalsku, Německu, Francii a dalších zemních.
Takže slavná „válečná daň“ není nic jiného, než východisko z nouze na úkor těch, kteří to podle vlády mohou nejlépe přežít, nebo – ještě jasněji – je to zestátnění zisků, které plynou z důsledků ruské agrese a následných sankcí.
Tomu odpovídá i zdanění zisků bank, které se živí na vysokých sazbách ČNB, která tím bojuje proti inflaci. Nu a tady to začíná skřípat: v principu by měly být zdaněny všechny zisky, vyvolané válkou, tedy i zisky, plynoucí z devizových intervencí ČNB všem dovozcům a obchodníkům na devizových trzích. Nebo třeba zisky zbrojního průmyslu, kterého se válečná daň netýká. Přitom je jasné, že výrobci zbraní, munice a dalšího vojenského vybavení mají žně, naše země je spolu s USA, Velkou Británií a Polskem největším dodavatelem a samozřejmě – vláda tyto věci daruje, ale od výrobců je nakupuje, a nakupují u nás tuto pomoc i další vlády, což znamená nečekaně rostoucí zisky, nové odbytové možnosti a skvělé investiční šance. Však také zbrojní firmy nabírají lidi a zvyšují produkci – a nejen přímo výrobci zbraní, rostou i firmy, které vyrábějí různý další vojenský materiál od elektroniky až po výstroj. Z ministerstva obrany pochází informace, že od českých firem dorazilo na Ukrajinu zbraní a výbavy za téměř 50 miliard, z toho je 95 % komerčních dodávek a objem vývozu bude letos nejvyšší za posledních 30 let! CZ Group zprovozňuje linku na výrobu munic, přetahuje lidi z automobilového průmyslu a hlásí za pololetí dvojnásobné tržby. Zvyšuje výrobu dělostřelecké munice, renovuje bojová vozidla a tanky a zvyšuje dodávky na Ukrajinu násobně. Daří se také STV Group, Colt CZ Group či Sellier & Bellot a dalším. Vlády všech evropských zemí plánují rozsáhlé modernizace armád, budou doplňovat a navyšovat armádní výbavu, takže zisky porostou. Proč se někomu válečné zisky zdaňují a někomu ne?
Snadná odpověď – kdo si výjimku vyloboval, ten ji dostal. Faktem je, že tato vláda podléhá lobingu velmi snadno. Vidíme to i na této dani, kterou vláda uvalila jen na 5 největších bank a ty poněkud menší s českými vlastníky ze zdanění vyjmula (jenom Piráti chvíli protestovali, ale nakonec také zacouvali). Je to o to pikantnější, že ČNB doporučila zdanit banky pozdě úrokového výnosu, který nastavila níže. Vláda však bez zdůvodnění rozhodla jinak. Proč něco zdůvodňovat, když má pohodlnou parlamentní většinu a může prohlašovat vše a přehlasovat i pana prezidenta, že?
Když to shrnu – válečná daň není principem tržní ekonomiky, je to arogantní zneužití parlamentní většiny skupinou politiků, kteří energetickou krizi nezvládají a takto si pomáhají z bryndy. Kdyby konali včas, stanovili cenový limit u výrobců tak, jak to teď udělala celá EU, byly by ceny energií pro spotřebitele podstatně nižší, žádné mimořádné zisky by v energetice nevznikaly a žádná válečná daň se nemusela vytvářet.
Nebojme se říkat pravdu, když je král nahý. Tato vláda slibovala konsolidaci státního rozpočtu, ve skutečnosti však veřejné finance rozvrací, slibovala prosperitu, místo toho podvazuje úspěšné firmy, slibovala nezvyšovat daně, ale zavádí nové, slibovala, že bude vládou pro všechny, ale je vládou jen pro své věrné. Teď bude rozdávat trafiky na ministerstvech, přitom slibovala zeštíhlení státní správy. Ne, tato vláda není nahá. má už z ostudy kabát, cítí to i někteří poslanci vládních stran, ale z kuloárů na veřejnost zatím nemají odvahu vyjít. Asi se potřebují také rozhodnout mezi čistým svědomím a trafikou.
Převzato z Profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
