Kdysi nás marxismus poučoval o nadhodnotě, což byl rozdíl mezi mzdou dělníka a ziskem kapitalisty. Teď je tu nový pojem – mimořádný, případně nečekaný, nezasloužený či větrem navátý zisk. Je to koncept z podobné líhně, vyprodukovaný v podstatě závistí, který se do konceptu tržní ekonomiky moc nehodí. Možná namítnete, že v tržní ekonomice už dávno nežijeme, neboť ji nahradila ekonomika dotační, subvenční a sociálně solidární. 

Ani v té by se ale systém neměl uchylovat k vytváření účelových principů, a tedy například rozdělovat zisky podnikajících subjektů na oprávněné a jaksi neoprávněné. Nazývejme tedy věci pravými jmény: ruská agrese proti Ukrajině a rozpoutání energetické války nás zaskočilo, potřebujeme udržet ceny energií na rozumné úrovni, a tak si státy berou část zisků energetických firem, aby si tím pomohly z nesnází.

Naše vláda se dostala do větších potíží, než ostatní vlády v EU, a to svým vlastním zaviněním. I když premiér Fiala tvrdí, že zastropovali ceny mezi prvními a na přijatelné úrovni, realita je jiná: ceny elektřiny řešily nejvíc postižené země EU už v polovině roku, zaručily svým občanům podstatně nižší ceny, a zatím naše vláda přemýšlela, chystala, usilovala o celoevropské řešení a teprve na sklonku roku víme, na čem budeme. To, za co na Slovensku budou platit 1.500 Kč (v přepočtu), to u nás bude stát 6.000 Kč, nemluvě o situaci ve Španělsku, Portugalsku, Německu, Francii a dalších zemních.