Snad v každém městě Ústeckého kraje (a dost možná i celé republiky) existují v jeho středu objekty, které již několik let, někdy dokonce několik desetiletí, chátrají, hyzdí okolí a jsou nebezpečné. V některých případech se jedná o stavby památkově chráněné. Podobně zde nalezneme i mnoho „načerno“ postavených objektů, nedokončených „projektů neúspěšných firem“ nebo spoustu nevhodně umístěných reklamních nosičů.

Společným jmenovatelem všech těchto případů je také slabé postavení stavebních úřadů. Nezaměřím se ale na nutnou novelizaci stavebního řádu, zejména, v případě chátrajících staveb, staveb památkově chráněných či v oblasti správních deliktů. Přehlédnu i problém s nedostatečným personálním zajištěním celé agendy. Zároveň vynechám i fakt, že se některé stavební úřady stávají politickým kolbištěm jednotlivých volených vedení měst a obcí, jehož plánovaní územního rozvoje je orientováno zejména na krátkodobé cíle, které zpravidla nepřesahují další volební období. Je zde totiž i relativně jiný rozměr této problematiky. A tím je nepropojenost jednotlivých úřadů stavební agendy. Vypovídá o tom i délka a počet úkonů samotného stavebního řízení, což je také jeden z několika hlavních důvodů načerno postavených malých staveb.

Některé ze zahraničních výzkumů vypovídají o tom, že lze nalézt přímou úměru mezi počtem úkonů nutných ke stavebnímu řízení a korupčním jednáním pracovníků v této oblasti veřejného sektoru (World Bank. 2009. Doing Business 2010: Reforming through Difficult Times. Washington, DC: World Bank Group). Pokud zredukujeme počet současných průměrných 29 žádostí o vyjádření pro stavební řízení, a koncentrujeme kupříkladu 15 z nich do jedné lokality, ušetří to čas žadatelů, zaměstnanců i veřejné prostředky. Jmenujme namátkou některé z nich: vodoprávní úřad, orgán státní správy lesů, orgán požární ochrany atd. Tento krok by mohl snížit současných 246 dní potřebných k vyřízení.