Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já krátce okomentoval návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2020. Přiznám se, že jsem hledal vhodné slovo, nebo nějakou zkratku, kterou bych zjednodušeně a v souhrnu pojmenoval tento návrh rozpočtu, aniž bych rozebíral detaily a jednotlivá čísla. A spontánně se mi vybavila moje oblíbená kniha - Milan Kundera mi promine - "Nesnesitelná lehkost bytí".

A je opravdu neuvěřitelné, vážená vládo, s jakou nesnesitelnou lehkostí projídáte budoucnost naší země. Je alarmující, s jakou lehkostí se vezete na vlně nebývalého ekonomického růstu a přitom, podle mého názoru, jednoznačně nemyslíte na horší časy a už vůbec nemyslíte na zadní vrátka. Já se nestačím divit, s jakou nesnesitelnou lehkostí pomíjíte dobré ekonomické časy k řešení skutečných problémů naší země. Tím největším je stárnutí obyvatelstva, nepříznivý demografický vývoj a s tím související dlouhodobě neudržitelný penzijní systém.

Nerozumím tomu, s jakou lehkostí tady zástupci koaličních stran sdělují nám a všem daňovým poplatníkům, že návrh státního rozpočtu se 40miliardovou sekyrou je v době mimořádného ekonomického růstu dobrým rozpočtem. To tady zaznělo dneska několikrát. Nebo velmi dobrým rozpočtem, což tady také zaznělo. Nebo vyváženým rozpočtem. Já se ptám, co to je za ekonomický nesmysl.