Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych se také přimlouval nejenom za lékárny, ale i za lázně tak, jak to tady zaznělo. Za prvé, lékárny byly v té první linii. Tam často bylo velmi složité pro některé pacienty dostat se do těch lékáren, kam chodí běžně, třeba do supermarketu, protože skutečně měli strach, že se tam setkají s velkým množstvím lidí, zatímco u těch menších nebo na těch menších městech samozřejmě to měli blíže. Třeba tam normálně nechodí, protože si běžně kupují léky nebo si je vyzvedávají v rámci nákupů, a proto i ta síť je velmi důležitá, protože pak právě v takovýchto případech je velmi obtížné pro pacienty, když třeba jim nefungovala hromadná doprava tak jako běžně, nebo nejezdily autobusy, tak to bylo velmi významné.

Druhá věc jsou skutečně lázně, protože ty dostaly pořádný zářez, a všichni jsme si vědomi, že u mnohých z těchto kapacit byly vyčleněny proto, aby tam eventuálně byli centrálně umístěni pacienti, kteří by byli nakaženi, přitom, kdyby vypukla skutečně u velkého procenta lidí, pokud by propukla choroba. To znamená, oni tam zastávali i tuto možnost. Samozřejmě to si musí potom kompenzovat většinou s kraji, nicméně i tak pro ně to byl velký zásah do jejich ekonomiky a pochopitelně provozní náklady jim zůstávaly dál. Takže určitě se přimlouvám, abychom to takto také potom zohlednili.